Scéna.cz 

Letní keramická plastika

Příjemný zpestřením víkendu může být pro Pražany malý výlet do přírody za pražská humna do Roztok u Prahy, kde v zámeckém parku jsou do 28. září v rámci sedmnáctého ročníku výtvarnické akce „Letní keramická plastika“ rozmístěny objekty tradičních vystavujících a členů pořádajícího stejnojmenného sdružení – Jana Koblasy, Jana Hendrycha, Jindry Vikové , Lubomíra Šilara, dále Šárky Radové, Kryštofa Hoška, Petra Lady, Heleny Ladové-Liškové a dalších .Tentokrát byli přizváni i studenti AVU a VŠUP a jako čestný host vedoucí ateliéru Keramika a Porcelán na VŠUP v Praze Pavel Knapek a in memoriam Bohumil Zemánek. Nepřerušená tradice vystavování keramických plastik v plenéru se táhne od roku 1993, kdy započala v klášterní zahradě v Bechyni. Od roku 2006 je spoluorganizátorem Středočeské muzeum v Roztokách a akce byla přemístěna do parku u tvrze, kde muzeum sídlí. 24 umělců vytvořilo svá díla, jejichž základem je keramická hlína nebo porcelánová hmota, přímo pro tuto výstavu a tento prostor. Procházka parkem s plastikami se dá ukončit návštěvou dalších tradičně pojatých výstav v budově muzea.

„Svět dětí na šlechtických sídlech“, výstava pořádaná do 28. září ve spolupráci s NPÚ v Brně a prezentovaná poprvé v zámku Vranov nad Dyjí, ukazuje obyvatele našich hradů a zámků, jimž nebývá věnovaná v expozicích památkových objektů přílišná pozornost, protože je zastiňují osoby dospělé důležité v historii a politice. O výchově malých aristokratů – vyrůstali v přepychových interiérech, oblékali se do nákladných oděvů a byli vzděláváni a jejich zájmy rozvíjeny soukromými učiteli, mnohdy zde působili osobnosti, které s později proslavily v různých oborech (J.Dobrovský u rodiny Nosticů na zámku Měřice, J.E. Purkyně na Blatné u Hildprandtů, J.E.Vocel v Letovicích u rodiny Kalnoky, F.L.Čelakovský na zámku ve Skřivanech, F. Grillparzer na zámku Lešná a v době ne tak vzdálené např. Karel Čapek v Chýších u rodiny Lažanských). Na nepříliš četných idealizovaných portrétech bývají děti znázorňované s tvářemi dospělých, oděné do stejné módy. Předměty ze zámeckých sbírek i depozitářů nechávají nahlédnout na čas dětství této privilegované vrstvy.

Na řadě užitných i sakrálních předmětů sleduje vývoj dekorativních motivů výstava „Cesty ornamentu“. Od prehistorii nesou předměty, které lidé užívali k různým účelům, znaky zdobení, jehož smysl nelze zcela jednoznačně postihnout. Nejdříve šlo o ryté nebo malované linie, velmi záhy se přidaly konkrétní motivy z přírody – rostliny, zvířata, části zvířecího nebo lidského těla, posléze i předměty, které člověk produkoval a řada ornamentů se vyvinula z postupů rukodělné práce – proplétání vláken, prutů. Postupně s objevuje plastický dekor – např. na antické architektuře. Antika je zdrojem ornamentů, které se pak v souborech po dlouhé časy opakují do druhé poloviny 19. století a tvoří tak příznačné rysy jednotlivých slohů, jejichž bohtství a zdobnost se ve druhé polovině 19. století už takřka vyčerpaly. Secese přichází se snahami o návrat k přírodě a obrodu ornamentu, který se už v době industriální společnosti mezi oběma válkami stává nadbytečným. Určitý revival ornamentu může znamenat dnešní záliba v tetování a v etnografických a prehistorických motivech především u mladých. Tato výstava končí v roztockém muzeu až 25. října 2009.