Scéna.cz 

Milada Horáková – †65 let

Případ Dr. Horáková
Připomeňme si 65. výročí smrti Milady Horákové celovečerním dokumentem, který poprvé na obrazovkách objektivně posoudil život a poslední měsíce ženy odcházející s vědomím neprohraného boje (1990). Režie J. Mudra. Milada Horáková byla neobyčejná, nesmírně statečná žena, která, jak vzpomínají pamětníci, "hořela" láskou ke své zemi, k demokracii a k lidským právům. Ani po 65 letech, které uplynou od její smrti, nám nepřestává být její osud lhostejný, stejně jako za tuto dobu nevybledla zrůdnost komunistické justice. Jak řekl jeden z dalších odsouzených o dobových praktikách: "To nebyl proces, to bylo divadlo!" A mnohastránkový scénář pro Miladu Horákovou mu dává za pravdu. I původní filmový materiál a písemný záznam procesu, které jsou v dokumentu použity, byly zmanipulovány. Přesto je z nich zřejmé, že držet se předepsané role Milada Horáková odmítala, a i když byla v průběhu procesu umlčována, snažila se vypovídat v souladu s vlastním svědomím.

Jakmile to bylo po změně režimu roku 1989 možné, na televizních obrazovkách se objevil pravdivý příběh doktorky Milady Horákové. Od popravy tehdy uplynulo celých čtyřicet let, během nichž bylo nutné mlčet nejen o skutečné podstatě dobové justice, ale také o vnitřní síle osobnosti, která by za normálních okolností jistě byla uznávanou oporou celého národa. Dokument přináší nejen autentické záběry z průběhu komunisty zinscenovaného soudního procesu, který trval od 31. května do 8. června 1950, ale taká velmi cenná svědectví spoluvězňů či emotivní výpovědi Miladiny dcery a sestry.
Vysílání: 26.6., 20.00 hod., ČT2

Příběh herečky
Uplyne 65 let od okamžiku, kdy se na dvoře pankrácké věznice naplnil osud Milady Horákové. Klíčovou roli v procesu a vynesení rozsudku sehrála Ludmila Brožová-Polednová, tehdy čerstvá absolventka Právnické školy pracujících. Mladá žena zaujala justiční orgány schopností přesvědčivého projevu, který měl silný dopad na publikum v soudních síních. Proto se v následujících letech podílela na stovkách dalších politických procesů, v nichž nevinní lidé dostávali vysoké tresty. Jak se mladá žena pocházející se středostavovské prvorepublikové rodiny stala nelítostnou vykonavatelkou zvůle a bezpráví? Jak se vyvíjela její profesní kariéra? A jaké byly okolnosti vyšetřování Ludmily Brožové-Polednové po roce 1989? Odpovědi hledají odborníci i pamětníci, kteří ji znali nejen ze soudní síně, ale i z doby před rokem 1948, kdy působila jako začínající profesionální herečka. Přestože se Ludmila Brožová-Polednová ze zdravotních důvodů odmítla zúčastnit natáčení, bylo možné vrátit se k jejím činům jednak prostřednictvím archivních záběrů, jednak skrze výpovědi zachycené v průběhu jejího vyšetřování po roce 1989.
Vysílání: 26.6., 21.25 hod., ČT2
Opakování: 30.6., ČT2

Těla nevydávat
Jak nakládal totalitní režim s tělesnými pozůstatky a hroby umučených a popravených? Tým historiků a antropologů se vydává nejen po stopách ostatků Milady Horákové a pomáhá zacelit dodnes otevřené rány na duších pozůstalých (2011). Připravili: M. Janáč, Z. Dvořáková a M. Vadas. Poprava jako trest pro odpůrce komunistického režimu i výstraha následovatelům, tak vypadaly politické procesy 50. let. Demonstrace třídní nenávisti a msta komunistických pohlavárů vůči těm, kteří měli jiný politický názor, šla až za hrob. Nestačilo znemožnit blízkým obětí účast na pohřbu, ale nehumánním způsobem se zacházelo i s ostatky popravených a zemřelých. Dokument „Těla nevydávat“ odhaluje tyto nehumánní praktiky jako velkou, centrálně řízenou akci komunistické moci, vedenou z obavy před symbolem, kterým by se mohli popravení stát pro žijící spoluobčany. Věznice Pankrác nebyla jen obyčejným vězením, mučírnou a popravištěm, ale též „skladištěm ostatků“, vězením pro desítky a možná i stovky uren. Ty byly po desetiletí ukrývány před veřejností i pozůstalými rodinnými příslušníky. Někteří z nich se o místě, kde byl pochován jejich příbuzný, dozvěděli až díky výzkumu, který předcházel natočení tohoto filmu. Dokument sleduje pátrání po osudu těla Milady Horákové, popravené 27. června 1950 v Praze na Pankráci. Za tím účelem provedli lékaři a antropologové exhumaci hrobu, označeného několika nezávislými prameny za místo, kde měly ostatky Dr. Horákové spočinout. Kosterní pozůstatky z označených hrobů byly podrobeny antropologickému a genetickému výzkumu, aby mohla být určena jejich pravost. Stále bude mnoho ostatků obětí komunistického režimu, jejichž identitu nikdy nezjistíme. Kdyby se ozvali ti, kteří s nimi manipulovali, mnozí zesnulí by se určitě ještě dočkali důstojnějšího posmrtného osudu.
Vysílání: 27.6., 14.00 hod., ČT2
Opakování: 30.6., ČT2

Ve jménu svobody
V 50. letech se Olga Hrubá pokusila zachránit Miladu Horákovou a dodnes hájí náboženská práva v mnoha zemích světa. Její činnost svého času ocenil i americký prezident Ronald Reagan. Připravili J. Albrecht a M. Strouhal. Olze Hrubé se díky sňatku s Američanem podařilo vycestovat a ze zahraničí pak organizovala kampaň za umírnění trestu pro Miladu Horákovou. Do kampaně se sice zapojila i taková osobnost, jakou byl Albert Einstein, ovšem bezúspěšně. V dalších letech paní Hrubá společně se svým manželem pečovala o lidi, kteří byli stíháni za to, že se snažili upozorňovat na příkoří páchaná totalitními režimy na celém světě. Zaměřovali se především na aktivity lidí, kteří hájili náboženské svobody. Dnes žije v New Yorku a umí úžasně vyprávět nejen o svých aktivitách, ale také o svobodě, demokracii a o tom, že tyto dvě hodnoty nejsou v žádném případě samozřejmé a že je potřeba je důsledně chránit.
Vysílání: 27.6., 14.30 hod., ČT2