Scéna.cz 

HOFFMANNOVY POVÍDKY na Vltavě

Fantastickou operu Jacquesa Offenbacha HOFFMANNOVY POVÍDKY zařadil Český rozhlas 3 – Vltava tentokrát na neobvyklou hodinu. V neděli 31. srpna 2008 od 01:00 h se můžeme zaposlouchat do opery o třech dějstvích s předehrou a dohrou na libreto Julese Barbiera a Michela Carré podle vlastní stejnojmenné hry. Připravil a uvádí Ivan Ruml. Osoby a obsazení: Hoffmann (Plácido Domingo), Olympia, Antonia, Giulietta (Edita Gruberová), Nicklausse La Muse (Claudia Eder), Lindorf (Andreas Schmidt), Coppélius (Gabriel Bacquier), Miracle (James Morris), Dapertutto (Justino Diaz), Andres (Robert Gambill), Cochenille Pitichinaccio (Paul Crook), Frantz (Michel Sénéchal), matčin hlas (Christa Ludwig), Nathanael (Robin Leggate), Spalanzani (Gérard Friedmann), Hermann (Urban Malmberg), Schlémil (Richard van Allan), Luther (Kurt Rydl), Crespel (Harald Stamm), hlas (Paul Mahé). Sbor Francouzského rozhlasu a televize, sbomistr Jacques Jouineau a Francouzský národní rozhlasový orchestr řídí Seiji Ozawa.

Jacques Offenbach (* 20. června 1819, Kolín nad Rýnem, Německo - † 5. října 1880, Paříž, Francie) byl významný německý operetní skladatel, čelista, jeden z původců formy operety, předchůdce moderních hudebních komedií. Byl jedním z nejvlivnějších skladatelů populární hudby v Evropě v 19. století, a mnoho z jeho prací zůstává i nadále v repertoáru.

Jacques Offenbach se narodil v Kolíně nad Rýnem jako Jakub (Jacob) Eberst; syn Isaaca Juda Ebersta, židovského kantora, knihkupce, učitele hudby a hudebního skladatele, který později ale přijal nové příjmení Offenbach, podle jména svého rodiště. Mladá rodina Offenbachových byla brzy přinucena živit se hudbou a tak si Jacques tehdy ještě Jacob) zvolil za nástroj violončello. A nakonec v roce 1833 byl přijat na pařížskou konzervatoř. Nakonec ale Offenbach došel k tomu, že akademické způsoby mu nevyhovují, a tak studia opustil a stal se členem orchestru Komické opery.

V té době začal Offenbach skládat taneční hudbu a písně a vytvořil si pověst violloncelového virtuóza. S touto pověstí navštívil roku 1844 Londýn. Neutuchající pověst Offenbacha-virtuóza se zároveň překrývala s horší pověstí: Offenbachem-skladatelem. Důvodem neúspěchu Offenbacha jako skladatele je svižná a duchaplná hudba, kterou psal, a která byla konzervativními představiteli pařížské divadelní hudby nahlížena s podezřením. Aby to dokázal překonat, najal si své vlastní divadlo, Less Bouffes-Parisiens, skrovné místo, kde uváděl své jednotaktové drobnosti, co do rozsahu omezované lidmi od licenčních zákonů.

Offenbach nebyl dobrým obchodníkem, takže se stále ocital ve finanční tísni. K tomu všemu prožíval časté boje s nemocemi. Roku 1876 podnikl cestu do USA, kde byla tamější společnost nemálo zaskočena, že člověk, který skandalizoval celý svět svým Orfeem v podsvětí, je velice milý, docela mírný a přívětivý. Jako mnoho veseloherních autorů chtěl být i Offenbach brán vážně a proto v posledních měsících svého života začal psát "velkou" operu s názvem Hoffmanovy povídky.