Scéna.cz 

Merlin ve Švandově divadle na Smíchově

Švandovo divadlo na Smíchově uvádí Dorstova MERLINA zatím v největším rozsahu, v jakém byl v České republice inscenován. Hra je rozdělena do dvou částí. První z nich má premiéru 16. října 2010, druhá 11. prosince 2010. Režisérem obou je nový umělecký šéf smíchovské scény Dodo Gombár.
Ten se nechal inspirovat pestrostí a přizval ke spolupráci nejen hostující herce (např. Csongora Kassaie), ale i zpěváka Ondřeje Rumla, houslistku Gabrielu Vermelho, tanečnici Lindu Fernandez Saez, stepaře Jana Bursu či hudebníka Romana Holého. Z domácího souboru se pak představí mj. Kamil Halbich, Robert Jašków, Petra Hřebíčková, Kristýna Frejová či Stanislav Šárský.

V roce 1978 uzavírá hamburskou činohrou smlouvu na hru o Merlinovi. Text vzniká dva roky (autor nepsal scény sousledně, začínal velkými scénami druhé části); na jeho vzniku se podílí i Dorstova spolupracovnice a celoživotní partnerka Ursula Ehlerová. Původní záměr inscenace ve staré hamburské rybí tržnici (Fischhalle) se však nezdařil. Merlin aneb Pustá zem (Merlin oder Das wüste Land) vychází knižně v roce 1981 a v říjnu téhož roku se dočká i svého prvního jevištního uvedení v režii Jaroslava Chundely (v Düsseldorfu). O rok později má premiéru v mnichovské Kammerspiele (režie Dieter Dorn). Merlin byl záhy inscenován např. v Curychu, Vídni, Rotterdamu, Budapešti, ale také v Brazílii či Mexiku.
Tankred Dorst se nechal artušovskými legendami inspirovat velmi volně a využil základních příběhů k hledání podstaty člověka, otázce, zda ještě lze v dnešním zrelativizovaném světě rozlišit dobro a zlo a jaká je daň za hříchy spáchané na svých dětech či ideálech. Svoji dramatickou fresku skládá z nejrůznějších forem, stylů i žánrů, aby ani na chvíli nenechal diváka v klidu a jednotlivé situace nabízel z více pohledů.

Nová inscenace Švandova divadla Vás zavede na pomezí snu a reality, podivného zdání, kde čas ztrácí na významu. O to víc jsou podstatnější přání a potlačované touhy, úzkosti a střety se sebou samým. A přitom se vynořují dávné příběhy, ve svém základu se neustále opakující, dostávající novou příležitost být vyprávěny. A stejně tak se znovu a znovu tam někde na obzoru vynořuje lidská duše, věčně tápající mezi dobrem a zlem; snažící se je alespoň občas rozeznávat.