Scéna.cz 

Jan Dismas Zelenka

České baroko je obrovská a neprobádaná plocha, která nám stále nabízí možnosti mnohých překvapení. Jeden takový objev představuje nejnovější nahrávka z produkce vydavatelství Nibiru, které vydalo ve světové premiéře serenatu Il Diamante, ZWV 177 Jana Dismase Zelenky, jedna z největších osobností evropského baroka. Náročná a rozsáhlá skladba vznikla v roce 1737 pro svatební oslavy na drážďanském dvoře na libreto dvorního básníka Stefana Benedetta Pallaviciniho, s nímž již dříve Zelenka spolupracoval na několika italských oratoriích. Bylo to poslední Zelenkovo dramatické dílo a světský námět mu nabídl možnost, jak ukázat schopnost napsat virtuózní italskou hudbu, kterou beze zbytku využil. Serenata je plná alegorických obrazů a mytických postav, které opěvují ctnosti milenců a budoucích novomanželů. Náročných sólových partů se ujali vynikající pěvci s bohatými zkušenostmi.

Hana Blažíková v roli Země (Terra) zpívá náročné koloraturní árie s až odzbrojující lehkostí a křišťálovou čistotou hlasu. Zvláště v první árii mi však chybí větší důraz na italskou dikci, která je velmi důležitá v těchto dramatických dílech. S rozdílným charakterem zpěvu, více operním, pak přichází sopranistka Marie Fajtová (Amor), čímž se podařilo zvýraznit rozdíl mezi „neživou“ alegorií Země a dalšími božskými či mytologickými postavami. Těžko říci, zda to byl prvotní záměr, avšak rozhodně to napomohlo k dramatickému odstínění jednotlivých rolí serenaty. Postavy bohyně Juno (Giunone) se ujala italská sopranistka Roberta Mameli, u níž na první pohled zaujme plný hlas s temnějším zabarvením. Také se nebojí v některých místech využít výraznější výslovnosti, čímž připomíná dramatickou náplň celého díla – Juno v jejím podání dostává opravdu charakter královny bohů. Další božskou postavou je Hymén (Imeneo), bůh novomanželů, kterého zpívá vynikající Kai Wessel, jehož měkký a vysoce kultivovaný projev nechává tušit někdejší oslnivou slávu kastrátů a italského bel canta. Až v samém závěru serenaty se pak představuje poslední postava, která je však pro svatební hru zcela nepostradatelná. Je jí bohyně lásky Venuše (Venere), kterou zpívá sopranistka Gabriela Eibenová. Její pěvecký přednes je velmi jemný a kultivovaný a skvěle se pojí s jemným doprovodem smyčců. Dokonale díky tomu vystihuje alegorii lásky v její kráse a křehkosti a přímo vybízí k zasnění nad chvílemi zamilovanosti. Mohla by se, také vzhledem k rozsahu árie, poněkud zvýraznit výslovnost, avšak k celkovému charakteru této scény je to jen drobnost. Tato poslední scéna je pak orámována gratulačním sborem. V náročnosti za party pěveckými nezůstává pozadu ani orchestr a koncertantní party Zelenkovy hudby vyžadují opravdu velmi dobré hráče. V tom však Adam Viktora, umělecký vedoucí a dirigent Ensemble Inégal, měl velmi šťastnou ruku. Orchestrální party se zde zaskvěly ve vší slávě drážďanské kapely, tehdy jednoho z nejlepších orchestrů Evropy. Navíc je všem sólistům orchestr skvělým partnerem, který se neomezuje jen na pouhý doprovod árií, ale naopak je doplňuje, což serenatě dodává na celkové dynamičnosti a plastičnosti. Díky tomu se také daří překlenout větší absenci dramatičnosti hudby, která Zelenkovi, jako především duchovnímu autorovi, nebyla příliš vlastní. Soubor tím tak jednoznačně potvrzuje, že patří mezi špičková tělesa v oblasti staré hudby. Jedinou výraznou slabinou tohoto krásného projektu je podoba obalu, který je i přes esteticky příjemné zpracování velice nevýrazný. A to doslova v přímém kontrastu k diamantovému lesku drážďanského dvora, Zelenkovy hudby i výkonu interpretů.

NIBIRU 01512232
Jan Dismas Zelenka: Il Diamante, Serenata, ZWV 177
Roberta Mameli, Marie Fajtová, Gabriela Eibenová, Hana Blažíková – soprán, Kai Wessel – alt, Prague baroque soloists, Ensemble Inégal, dirigent Adam Viktora. Nahráno v kostele Panny Marie pod řetězem na Malé Straně v Praze 9. – 13. 9. 2009, hudební režie Petr Řezníček, zvuková režie Aleš Dvořák. Celkový čas CD I – 63:31, CD II – 47:00. Zdroj Hudební rozhledy 03/2010 - Lukáš Vytlačil