Scéna.cz 

Dvě vdovy v Opavě

Vnitřní problémy opavského divadla se neblaze promítly do květnové premiéry Lazebníka sevillského, zejména do nízké úrovně hudebního nastudování. Naštěstí se hned v další premiéře vrátila alespoň k velmi solidnímu průměru, vzhledem k interpretační obtížnosti titulu, v dané situaci pro opavský soubor ovšem značně riskantního – Smetanovy opery Dvě vdovy.
Orchestr poprvé vedl nový šéf souboru, dirigent Jan Snítil, k obvyklé přesnosti a pečlivosti, k dokonalosti chyběly jen jemnější zvukové valéry, a také strojová rychlejší tempa přesně nevystihla všechny finesy Smetanovy konverzační partitury. Byla ovšem vstřícnější k pěvcům, což bylo nanejvýš žádoucí vzhledem k tomu, že obsadit v Opavě šestici postav na vyrovnané úrovni je problém těžko řešitelný.

Hlas Olgy Procházkové je pro roli Karoliny unavený, její pěvecká technika nezvládá koloratury role s patřičnou lehkostí a také značné vibrato této postavě nesluší. Premiérovému obsazení vládla Petra Saverová coby krásná Anežka, jejíž hlas se pohybuje na potřebném pomezí mezi lyrickým a dramatickým projevem a pěvkyně do něho dokáže neokázale vložit i naléhavý výraz. Pouze vyšší polohy jí ještě činí potíže a není vždy jistá intonačně, zato přirozeně vede svou postavu herecky v různých situacích, bez obvyklých klišé, která v roli Karoliny hojně zneužívá Procházková. Ladislav Vovk zřejmě v koncepci nového vedení opery přebírá významné tenorové role, což je, obávám se, pro jeho dosud nehotový, objemem malý lyrický hlas, na pováženou. Na nejvyšší tóny role Ladislava Podhajského zatím nedosáhne a v poctivé snaze zmoci je silou nebezpečně a velmi neesteticky překřikuje. Byla by škoda, aby se tento nadějný mladý pěvec v opavském angažmá zničil na nepatřičných úlohách, barva a vyrovnanost jeho mozartovského hlasu v různých polohách mu dává dobré předpoklady k pěkné kariéře. Zvláště, když je to pěvec přemýšlivý a také schopný neafektovaného hereckého projevu. Zcela nepřijatelné je pak obsazení role Mumlala hostujícím ostravským pěvcem Jiřím Čepem, jemuž není rozumět slovo a přibližná intonace takřka zaniká v neúnosném vibratu jeho hlasu – nehledě na několik drastických hereckých šarží, jimiž z role Mumlala učinil takřka karikaturu.
Jevištní podoba provedení se vrací někam do čtyřicátých padesátých let minulého století na zbytečně přeplněné scéně. Režisérka Inge Švandová-Koutecká zřejmě nic nového nevymýšlela, pouze opakovala svá dřívější letitá řešení jednotlivých scén opery, navíc velmi ledabyle vzhledem k prostoru, kam přichází postavy zcela bez logiky, kterou je třeba vyžadovat vzhledem k realistickému základu oné zastaralé jevištní poetiky. Například do zahrady se chodí po schodech nahoru, tudíž bohaté vdovy zřejmě žijí v suterénu!
Stručně shrnuto – hudebně vcelku dobrá první opavská premiéra nového šéfa odhalila slabiny opavského souboru. Uvidíme, jak se s tím všichni vyrovnají při dalších představeních.