zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Musica Florea na CD

Musica Florea

autor: Z webu   

zvětšit obrázek

Stejně tak jako se během 18. století utvářelo uskupení orchestru, krystalizovala symfonická hudba do té podoby, která se pro následující epochu stala východiskem a vzorem. Právě v klasicismu se symfonie stala hlavním žánrem instrumentální hudby. Její vývoj v mnoha hudebních centrech, jakým byl například Mannheim, byl završen v tvorbě vídeňských klasiků Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. A právě symfonie posledně jmenovaného se staly základními pilíři této kompoziční formy. Ve stínu záře těchto velikánů však objevíme i mnoho zajímavých symfonií českých skladatelů. Jedním z nich je Jan Václav Hugo Voříšek (1791–1825). Narodil se ve Vamberku v kantorské a varhanické rodině, kde získal také první hudební vzdělání. Později, když během studií přesídlil do Prahy, stal se jeho učitelem významný skladatel a kritik Václav Jan Tomášek, který patřil mezi důležité osobnosti zdejšího hudebního života. V roce 1813 Voříšek odešel do Vídně, kde nastoupil na úřednické místo. Hudbě se však i zde věnoval nadále a svými kompozicemi si získal nemalé uznání. Svoji jedinou symfonii dokončil v lednu 1823 a premiéra se konala o měsíc později. Na díle je dodnes překvapující, jaké kvality ukrývá, i když zde formu symfonie zpracoval poprvé. Instrumentační a kompoziční prostředky jsou využívány velice efektivně a hudba je celkově velmi svěží, nápaditá a po stránce hudební formy velice propracovaná. I když inspirace tvorbou Ludwiga van Beethovena je jednoznačná, Voříšek využívá svébytný hudební jazyk, který v sobě místy nese také stopy předchozích stylových období. Krátký život mu nedopřál čas pro další takové skladby a tak jedině Symfonie D dur zůstává dokladem Voříškova symfonického talentu.

Další významnou postavou mezi českými klasiky byl Antonín Rejcha (1770–1836), který pocházel z hudebnické rodiny. Když ve svých patnácti letech přišel jako flétnista do dvorní kapely v německém Bonnu, kterou tehdy vedl jeho strýc, vynikající violoncellista Josef Rejcha, setkal se zde se stejně starým Beethovenem, jenž zde hrál na violu. Jejich společným učitelem v hudbě byl Christian Gottlob Neefe. Po krátkém pobytu v Hamburku Rejcha odešel do Paříže, kde působil v letech 1799–1801 a získal zde mnoho úspěchů. V roce 1808 sem proto natrvalo přesídlil z Vídně a nastoupil zde na místo profesora pařížské konzervatoře. Byl uznáván nejen pro svoje skladatelské dovednosti, ale byl též velice ceněným hudebním teoretikem, kritikem a pedagogem, u něhož se v hudební teorii a kompozici školila celá řada významných skladatelů. Ouvertura v 5/8 taktu je výbornou ukázkou toho, jak Rejcha sám prakticky zkoušel kompoziční možnosti, které pak zpracovával ve svých pojednáních. Svoji Symfonii Es dur, op. 41, Rejcha napsal v roce 1799 a premiéra, která se konala následujícího roku v Paříži, pro něj znamenala velký úspěch. Skladatel sám se však o ní později nezmiňoval nijak zvlášť pochvalně a dával přednost jiným svým dílům. Jedná se však bezesporu o dílo, jež bez problémů obstojí vedle první symfonie jeho kolegy a přítele Ludwiga van Beethovena, která vznikla ve stejné době.

Nahrávku těchto skladeb pořídil dirigent Marek Štryncl se svým souborem Musica Florea na klasicistní nástroje. Jedná se o nahrávku vydařenou po všech stránkách. Skladby jsou nastudovány s velkou pečlivostí a přesností a zároveň z nich prýští nespoutaná energie. Rytmicky výrazně artikulované úseky se plynule střídají s lyrickými plochami, čímž se vytváří plastický dynamický kontrast. Stejně tak koncertantní věty střídají uvolněné a vylehčené pomalé části. Hráčskou přesnost je třeba ocenit ponejvíce v Ouvertuře, která je v již zmíněném netradičním 5/8 taktu. Nahrávka těchto tří symfonických skladeb je tedy nejen skvělým záznamem, ale také krásnou vzpomínkou na díla dvou významných osobností tzv. české hudební emigrace.

ARTA F10185
Jan Václav Hugo Voříšek: Symfonie D dur, op. 24; Antonín Rejcha: Ouvertura D dur in 5/8; Symfonie Es dur, op. 41
Musica Florea, dirigent Marek Štryncl
Nahráno ve studiu ČNSO v Praze v listopadu 2006, hudební režie Petr Řezníček, zvuková režie Aleš Dvořák; vydáno 2010. Celkový čas 61:52. Zdroj Hudební rozhledy 07/2012 - Lukáš Vytlačil

9.7.2012 19:07:38 Redakce | rubrika - CD boxy

Časopis 20 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Bastard (Městské divadlo Brno)

Články v rubrice - CD boxy

Hlaskontrabas Oktet vydává nové „severské” album

Hlaskontrabas Oktet  (Foto: Zuzana Lazarová)

Unikátní hudební formace Hlaskontrabas Oktet, kterou tvoří čtyři zpěvačky a čtyři kontrabasisté pod vedením Pe ...celý článek



Časopis 20 - sekce

DIVADLO

Divadelní tipy 20. týden

Kudykam

Neobyčejné životy - Vladimír Brabec
Dokumentární portrét populárního herce, výrazné osobnosti Národního div celý článek

další články...

HUDBA

Hudební tipy 21. týden

Barry White

Let The Music Play, příběh Barryho Whitea
Komplikovaný životní příběh amerického skladatele a zpěváka s nez celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Strhující drama Anthropoid

Anthropoid

Anthropoid
Akce má krycí jméno. Strhující filmové zpracování atentátu na Reinharda Heydricha, provedeného v celý článek

další články...