Polské taneční divadlo z Poznaně v Praze
autor: Z webu
zvětšit obrázekDo posledních dnů roku 2013 se stěsnalo několik zajímavých tanečních událostí. Patřilo k nim také vystoupení Polského tanečního divadla z Poznaně 18. prosince na Nové scéně Národního divadla.
Poláci přivezli do Prahy choreografii Minus 2 (2010) světoznámého izraelského umělce Ohada Naharina, který spolupracoval i s některými našimi tělesy.
Ohad Naharin je proslulý nejen svými zvláštními výrazovými prostředky - systémem gaga, ale i tím, jak komponuje svá díla. Využívá fragmenty starších choreografií a sestavuje z nich další celky. Nejen divákům ale i jemu samotnému se tím na ně otevírá odlišný pohled a z proměn jejich náplní vyrůstají nové smysluplné útvary.
Minus 2 je namícháno z velmi kontrastních hudebních a pohybových ingrediencí - předešlých "Minusů" - židovského "rituálu", baletního "estetismu", společenského tance a popkultury. Neočekávané propojování udržuje napětí a vybuzuje přihlížející ke stálé ostražitosti.
Již před zaplněním auditoria se snaží improvizátor v rytmu líbivé melodie předválečného šlágru (který bude slyšet ještě několikrát ) upoutat pozornost a navázat kontakt s diváky. Brzy se o totéž pokouší i jeho společníci, ale jejich úsilí jde kamsi do ztracena. Po tomto prologu už se jede "na ostro". Na scéně jsou rozmístěny do půlkruhu židle, na nich sedí ženy a muži v uniformním tradičním "židovském" černém oděvu, černých kloboucích a bílých košilích, osvětleni svrchní řadou reflektorů. Zaznívá stará pessahová píseň Eham Mi Yodea, tanečníci se také přidávají ke zpěvu. Ve zrychlujícím se tempu opakují periodicky stejnou pohybovou sekvenci - nadzvednutí ze židle, pohyb pažemi a prohnutí těla jakoby zasaženého střelou. Na "potvrzení" se jeden z mužů - tentýž - vždy sesune k zemi, další vyskočí na židli. Emočně vypjatý výjev, stylizované násilí, mobilizace energie až k neúnosnosti. Nakonec zouvání bot, odhazování klobouků, strhávání šatů - asociace se zde vnucují naléhavě.
Překvapivým transeferem nastává čas "baletu"," hudebně podbarveno tikáním hodin, minimalistickým poklepáváním a Vivaldim. Střídá se s intenzivně fyzickými částmi, jejichž pop melodie jsou v určitém momentě přerušeny barokním tónem. Uklidněné publikum netuší, že se na něj vzápětí chystá brutální útok. "Židé" vyráží do hlediště a zmocňují se obětí, které vláčí na podium a tam je nemilosrdně mučí tancem. Atak probíhá v několika vlnách a leckoho zamrazí podobně jako při silném zážitku na počátku. Posléze jsou zruinovaní "sboristé" propuštěny.
Téma už je nyní spíše už jen hřejivé, v hudebním a tanečním disco mixu se objeví i šlágr Somewhere over the Rainbow. Představení končí nenápadně, tak jako začalo, jako by gradovalo opačným směrem.
Proměny tanečního klimatu od mrazení k rozjařeným diskohrátkám na závěr vyústily v pravou bouři. Bouři nadšeného potlesku, kterou obecenstvo ocenilo spontánnost a lehkost, s nimiž polští interpreti ztvárnili tak různorodé taneční "příběhy". Představením Minus 2 udělilo Polské taneční divadlo z Poznaně prostřednictvím Nové scény Praze vánoční dárek opravdu luxusní.
TIP!
Časopis 20 - rubriky
Časopis 20 - sekce
DIVADLO
Adam Kořán: Připadám si již natolik odvážný, že mohu svobodně tvořit
S mladým hercem Adamem Kořánem jsme se sešli po české premiéře inscenace ŠPÍNA, kde ztvárnil postavy Kevina La celý článek
HUDBA
Hudební tipy 21. týden
Let The Music Play, příběh Barryho Whitea
Komplikovaný životní příběh amerického skladatele a zpěváka s nez celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Literární tipy 21. týden
Kafka (1/6)
Jeden z největších spisovatelů 20. století ve víru tvorby, lásky i vnitřních démonů. Premiéra s celý článek