Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

K. Dedková-Franková a I. Vejsada zavzpomínali na Pavla Šmoka

autor: archiv divadla

Choreograf Pavel Šmok. Umělec, který vytvořil téměř stovku inscenací, svou tvorbou ovlivnil vývoj českého tanečního umění posledních desetiletí a stal se fenoménem. Založil Pražský komorní balet a dlouhá léta působil jako jeho umělecký šéf. Při příležitosti nedožitých devětaosmdesátých narozenin Mistra připravil tento soubor mimořádný vzpomínkový galavečer nazvaný POCTA PAVLU ŠMOKOVI, který se uskuteční 23. října 2016 v pražském Divadle na Vinohradech. V rámci večera se kromě PKB představí i další přední česká a slovenská taneční tělesa.

Na Pavla Šmoka zavzpomínali dva povolaní, ptali jsme se Kateřiny Dedkové-Frankové, výrazné taneční osobnosti začátků
Pražského komorního baletu, která dnes působí v souboru jako odborná garantka repertoáru Pavla Šmoka, a Igora Vejsady, baletního mistra pověřeného vedením PKB.

Kateřino, byla jste jednou ze zakládajících členek Pražského komorního baletu Pavla Šmoka. Jak tento nápad vznikl?
KDF: Kdybych měla popsat založení Pražského komorního baletu do detailu, bylo by to na delší povídání…Počátkem 70. let, asi dva roky po návratu ze švýcarské Basileje, kde působil jako šéf baletu, dostal Pavel Šmok od ředitele divadla Rokoko Miloše Hercíka nabídku založit soubor. Malá skupina tanečníků tak získala možnost v tomto divadle pracovat, Pavel Šmok mohl pokračovat ve vlastní tvorbě a snad postupně navázat na dřívější Balet Praha. Než jsme se propracovali ke komornímu souboru o šesti tanečnících, trvalo to nějaký čas. Rokoko bylo připojeno k Městským divadlům pražským a my se stali součástí tehdejšího baletního souboru divadla. Zároveň s povinnostmi v MDP jsme uváděli vlastní baletní večery, choreografie Pavla Šmoka. Postupně začal být problém s provozem stálé scény, posléze bylo rozhodnuto o odchodu z angažmá a samostatný soubor potřeboval pojmenovat. Takže Pražský komorní balet!

Jaký byl Pavel Šmok člověk?
KDF: Především to byl úplně normální člověk, společenský, s velkým smyslem pro humor. Byl hravý, uměl se zasmát sám sobě. Měl také své slabé stránky, jistě nebyl bez chyby, ale dokázal být zároveň velkorysý k chybám a slabostem jiných. Byl velmi pracovitý a při práci často tvrdohlavý, ale rád se námi nechával inspirovat. Byl zručný a rád tvořil na své chalupě v Nekoři, kam se rád vracel a kde byl asi nejšťastnější. Jistě bych mohla pokračovat, ale já asi nejsem úplně objektivní…

Co vás vlastně svedlo s Pavlem Šmokem dohromady?
KDF: Mé úplně první setkání s Pavlem Šmokem byl vlastně konkurz do baletu Národního divadla, který jsem absolvovala, a kde byl Pavel Šmok přítomen. Ale to vím od něj, to si opravdu nepamatuji. Takže poprvé jsem s ním měla možnost pracovat při televizním natáčení operety Mlynářka z Granady. Moji kolegové mě doporučili. Byla to má první televizní zkušenost. Nepamatuji se už, kde jsme tenkrát zkoušeli, ale to první setkání s Pavlem Šmokem si pamatuji dodnes. Čekali jsme všichni v malém předsálí na první zkoušku a najednou se ozvalo „Už jde...!“ Nabídka další spolupráce v novém souboru pak v krátkém čase následovala.

Kolik vás v úplném počátku v souboru kromě Pavla Šmoka bylo?
KDF: Úplně nejdříve Pavel Šmok oslovil mé dva kolegy Vladimíra Kloubka a Jana Klára, které znal už z Baletu Praha. K nim jsem se záhy přidala já a ze začátku nám pomáhali hosté, hlavně z Laterny Magiky. Nějaký čas jsme to „táhli“ ve čtyřech. Zuzana Inemannová dojížděla z Bratislavy a byla naším stálým věrným hostem. Když jsme se po roce 1980 osamostatnili, bylo nás v Pražském komorním baletu šest stálých členů.

Později jste vystudovala choreografii na HAMU. Ovlivnila Šmokova tvorba nějak tu vaši? Učil vás Pavel Šmok i tam?
KDF: Pracovala jsem s Pavlem Šmokem od roku 1975. Za tu dlouhou dobu nebylo možné nenechat se ovlivnit, učil nás vlastně trvale všechny. Když potom v roce 1990 začal vyučovat na HAMU, můj přestup k němu byl jaksi samozřejmý.

V současnosti působíte v PKB jako odborná garantka Šmokova repertoáru. Zajímalo by mě, jakým způsobem uchováváte a pak předáváte Mistrovy choreografie?
Choreografie Pražského komorního baletu, ale i některé starší, se zachovaly hlavně díky videotechnice. Pavel Šmok pilně natáčel a zaznamenával všechny premiéry a často i reprízy. Bez těchto nahrávek bychom některé choreografie jen těžko dnes mohli obnovit. Žádné písemné záznamy neexistují. Krokové vazby, zvedačky, prostorové řešení se tedy při novém nastudování snažíme vyčíst z nahrávek. Já se potom snažím tanečníkům přiblížit to, co ze záznamu vyčíst nelze. Snažím se upozornit na úžasnou muzikálnost choreografa, na logiku pohybu, vztahy postav. Všechno to, co dělá choreografie Pavla Šmoka jedinečné.

Igore, co vám přijde na mysl jako první věc, řekne-li se Pavel Šmok?
IV: Na mysl mi v souvislosti s Pavlem Šmokem přichází více asociací... Velká umělecká osobnost, červené víno, laskavé oči.

Vzpomenete si ještě, kde jste se s Mistrem setkali poprvé?
IV: Poprvé jsme se setkali v polovině 70. let, hned po ukončení mých studii na konzervatoři, na konkurzu do Pražského komorního baletu. Nastoupil jsem nakonec ale do brněnského Národního divadla. Po několika sezónách, které jsem tam odtančil, jsem přímo od Mistra dostal nabídku na angažmá v PKB. Osud ale chtěl, že jsem právě v tomto období odcházel do maďarského Györu k Ivanu Markó... Tak se to mělo zjevně stát.

V rozhovoru jste nedávno o Pražském komorním baletu řekl: „I když léta spojená s věhlasem a jménem Pavla Šmoka jsou již minulostí, měl by tento soubor dále existovat, tvořit a mít progresivní program a trend, i když u něj jeho zakladatel už nestojí.“ Jak se vám to daří po více než půl roce, kdy v PKB působíte, naplňovat?
IV: To musí v první řadě zhodnotit diváci a odborná veřejnost... Z mého pohledu ale mohu říct, že se vše daří naplňovat. Soubor existuje, tvoří, a tvoří dobře. Úspěch a naplňování progresivních trendů potvrzují velmi pozitivní reakce divácké obce při našich vystoupeních jak na domácích scénách, tak i v zahraničí. Tanečníci na sobě velmi tvrdě a intenzivně pracují a v tom nám pomáhají naší milí hosté, pedagogové, asistenti a choreografové jako například Petr Zuska, Václav Janeček, Jeanne Solan /NDT/, Jiří Lösll, Věra Ondrašíková, Kateřina Dedková, Michaela Černá, Libuše Ovsová a další. Myslím, že na větší bilancování je pro mne příliš brzy.

Jak aktuálně vypadá sestava tanečníků v souboru?
IV: Složení tanečníků Pražského komorního baletu vypadá nyní velmi dobře. Máme nové posily tanečníků ze zahraničí a také nové externisty. Zájem o angažmá v PKB je opravdu nebývalý, na nedávný konkurz se hlásily takřka tři stovky uchazečů domácích, ale i zahraničních. Do budoucna bych si přál, aby sólistky ženy a sólisté muži byli zastoupeni padesát na padesát.

Prozradíte něco o dramaturgii večera Pocta Pavlu Šmokovi? Co připravujete? Na co se diváci mohou těšit?
IV: Diváci se samozřejmě mohou těšit na krásný a neopakovatelný umělecký zážitek. Prozradím jen, že pozvání na pietní galavečer přijali hosté z Národního divadla v Praze, Brně i Bratislavě. Jak známo, Mistr Šmok svou realizací nápadů a překvapení vždy šokoval, já bych v tomto duchu rád pokračoval a tuto tradici udržoval. Pro mne osobně je velká čest spolupodílet se na této vzpomínce věnované tak vzácnému umělci.

Děkujeme za rozhovor!

Kateřina Dedková – Franková
Absolvovala taneční oddělení pražské konzervatoře r. 1974 a obor choreografie na katedře tance Akademie múzických umění v Praze 1992. V letech 1974–76 působila v baletu Národního divadla Praha. Poté se stala sólistkou taneční skupiny Pavla Šmoka v Městských divadlech pražských (1976–80, od 1980 nesoucí název Pražský komorní balet, od 1992 též staronový název Balet Praha, od 2000 opět PKB, který se 2003 stal součástí Státní opery Praha, od 2007 je opět nezávislý). Kateřina Franková se stala do roku 1992 hlavní interpretkou Šmokových choreografií. Po pětileté interpretační přestávce se v roce 1997 vrátila do souboru jako sólistka, asistentka a baletní mistryně i choreografka. Patřila k interpretační špičce dramatických tanečnic celé poválečné éry. Její taneční kreace se vyznačovaly dokonalým prolnutím pohybového a hereckého výrazu od lyrických partů až po expresivní, dramatické a psychologicky pojaté party (Listy důvěrné, 1976; Americký kvartet, 1977; 3. smyčcový kvartet L. Janáčka, 1978; Z mého života, 1983; Žena ve Zjasněné noci, 1987; Vdova v Holoubkovi, 1992; Kostelnička ve Po zarostlém chodníčku, 1998 aj.). Spolupracovala s Laternou magikou, v Národním divadle v Praze nastudovala v r. 1995 Šmokovu choreografii Amerického kvartetu a byla zde asistentkou Pavla Šmoka při jeho režii Prodané nevěsty (1993). V televizi natočila řadu tanečních rolí, např. Princeznu v Pohádce o Honzovi, Princeznu v Příběhu vojáka, Nevěstu ve Svatbě, titulní roli v Slavíkovi, Pastýřku v Pastýřce a kominíčkovi, Černou královnu v Alence v říši divů. Choreografický talent objevený a pěstovaný u ní Pavlem Šmokem prokázala např. ve Valčících a Humoreskách a České svitě Antonína Dvořáka (1986), společně s Pavlem Šmokem ve Po zarostlém chodníčku (1998), Smetanově Z domoviny (1999). Spolupracovala s divadlem F. X. Šaldy v Liberci na baletu Coppélia (hudba L. Delibes), Maškaráda (hudba A.Chačaturjan), Čarodějná láska (hudba M.de Falla) a Špásování (hudba W.A.Mozart, chor. Pavel Šmok).

Za roli Ženy ve Zjasněné noci jí byla udělena Cena Českého literárního fondu (1988) a stala se nositelkou Národní ceny ČSR (1989). Kateřina Franková je od roku 2003 členkou baletní poroty Herecké asociace pro udílení Cen Thálie. V současné době je baletní mistryní Pražského komorního baletu a asistentkou choreografií Pavla Šmoka.

Igor Vejsada

Igor Vejsada je český tanečník a choreograf. Po absolutoriu tanečního oddělení konzervatoře v rodném Brně studoval rok jako stážista na Baletní akademii Velkého divadla v Moskvě (1975-1976). Dvacetiletou kariéru tanečníka (během níž se úspěšně účastnil domácích a mezinárodních soutěží Bulharsko, Rusko, USA) zahájil v Národním divadle v Brně, kde nastudoval řadu sólových rolí (mj. Merkutio, Romeo a Julie, Podivuhodný mandarín, Pták Ohnivák, Šaman -Svěcení jara, Puk – Sen noci svatojanske, Šašek v Labutím jezeře a Popelce ad.).

Později získal dvouleté angažmá v maďarském Györi Balletu pod vedením Béjartova žáka, choreografa Ivana Markó. Po návratu domů založil New Ballet Brno, kde se aktivně věnoval také současnému tanci, a v roce 1992 se stal členem izraelského tanečního souboru Kibbutz Dance Contemporary Company Izrael, kam je v současné době zván jako pedagog. V roce 1994 mu nabídl angažmá umělecký šéf baletního souboru Národního divadla v Mannheimu Philippe Talard. Hostoval v Evropě i zámoří, účastnil se festivalů v USA, Austrálii, Číně, Taiwanu a Japonsku.

V roce 1995 absolvoval studium choreografie na bratislavské VŠMU a začal se intenzivně věnovat pedagogické a choreografické činnosti. Od roku 1996 byl šéfem baletního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde vytvořil desítky baletních inscenací (Coppélia, Bílé sny, The Beatles, The Doors, Dvořák – Requiem, Romeo a Julie, Labutí jezero, Sněhurka a sedm trpaslíků, Spor aneb Dotyky a spojení, Zázrak v tichu – s Philippem Talardem a Ericem Trottierem – ad.). Působí také jako lektor na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.

Spolupracoval s operním souborem NDM (mj. Oberon, Němá z Portici, Dvě vdovy, Kníže Igor, Rigoletto, Divadlo za bránou, Jeji pastorkyňa, Manon Lescaut, La rondine, Život prostopášníka, La Wally, Hamlet ad.); spolupracoval a spolupracuje i s činoherním (Moliére, Amadeus) a operetním souborem NDM (Kat a blázen, Zvoník u Matky Boží). Jako host vytvořil choreografii pro operu Mefistofeles ve Státní Opeře Praha. Věnuje se teoreticko-vzdělávací činnosti v oboru současného tance a je zván do odborných porot mezinárodních tanečních soutěží a festivalů. Je členem mezinárodní poroty prestižního udílení cen Balet Dance Forum Monaco, které uděluje ceny za nejlepší taneční výkony, dále nejlepším tanečním souborům, nejlepším choreografům a za dlouhodobou činnost v oboru tanec, balet. Významná je jeho pedagogická a choreografická spolupráce s vozíčkáři – klienty Múzické školy v Ostravě-Mariánských Horách a O.S. Bílá hulubice. Také založil nezávislý taneční soubor Houby balet.

Od roku 2014 opustil pozici šéfa baletu a byl baletním mistrem a choreografem baletního souboru Národního divadla moravskoslezského.
V březnu 2016 nastoupil na pozici baletního mistra Pražského komorního baletu a byl pověřen vedením uměleckého souboru.

10.10.2016 15:10:59 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!