Scéna.cz 

Klavírista Jan Bartoš vydává svůj debut

Klavírista Jan Bartoš patří k nejvýraznějším představitelům mladé generace českých pianistů. Je držitelem doktorátu Akademie múzických umění v Praze a Professional Studies Certificate Manhattan School of Music v New Yorku. Byl posledním žákem legendárního klavíristy Ivana Moravce a proslulý rakousko-britský klavírista Alfred Brendel o něm napsal: „Jan Bartoš je jedním z mých nejpůsobivějších a nejzajímavějších mladých kolegů. Virtuozita se v něm snoubí s hlubokým přemýšlivým muzikantstvím.“
Supraphonským debutem Jana Bartoše je jeho nahrávka Mozartova Klavírního koncertu č. 20 d moll K 466, č. 12 A dur „a quattro” K 414, které realizoval ve spolupráci s Českou filharmonií, řízenou dirigentem Jiřím Bělohlávkem (K 466), a také Doležalovým kvartetem (K 414).

Mozart se pod rukama Jana Bartoše rozkrývá do nejhlubších vrstev architektury a v ní kódovaných emocí. On sám k Mozartově hudbě dodává: „Mnoho lidí vnímá Mozartovu hudbu velmi jednostranně – apollinsky čistě, světle a radostně. Přitom Mozart má ve svých skladbách všechny polohy včetně těch temných. Psychologie jeho skladeb je mnohovrstevnatá a rafinovaná – jeho hudba bývá v tomtéž okamžiku prostá i sofistikovaná, subjektivní i nadosobní, ironická i soucitná. Vnímám ji jako neustálou fúzi komedie a tragédie. Toto výrazové bohatství charakterizuje i dva koncerty uvedené na mé nahrávce. Koncert d moll má symfonické parametry, temnější charakter a je svou formou sevřený. Koncert A dur je naopak plný radosti a překypuje hudebními nápady.“
Jan Bartoš u příležitosti vydání nahrávky, kterou uskutečnil s Českou filharmonií, zavzpomínal na spolupráci s dirigentem Jiřím Bělohlávkem: „Jiří Bělohlávek k autorovi a dílu přistupoval vždy s velkou pokorou a neprosazoval svou osobnost. Patřil k těm vzácným hudebníkům, kteří ctí autorův zápis a stojí ve službě díla. Obdivoval jsem také jeho uměleckou poctivost – když jsme například společně s Českou filharmonií připravovali koncert na Smetanově Litomyšli, kromě dvou zkoušek a generálky s orchestrem jsme s panem dirigentem měli dvě několikahodinová setkání pouze u klavíru, kdy jsme diskutovali nad detaily naší interpretace. Tento přístup k hudbě je dnes ojedinělý.“ Mladý klavírista ke vzpomínkám na slavného dirigenta ještě dodal: „Na začátku června jsme hráli s Pražskou komorní filharmonií Dvojkoncert Bohuslava Martinů na festivalu v Poličce. Bylo to tři týdny před odchodem Jiřího Bělohlávka a byl to jeho poslední koncert. Budu mu navždy vděčný za jeho podporu a za to, co jsem se od něj mohl naučit.“