Scéna.cz 

Olomoucký Cikánský baron

První premiérou souboru opery a operety Moravského divadla Olomouc byl klasický evergreen – Cikánský baron Johanna Strausse mladšího. Proti výběru tohoto titulu nemůžeme nic namítat, do divadla jistě přiláká velkou část publika a poslední uvedení této operety v Olomouci se datuje rokem 1989.
Režisérem představení (stejně jako při posledním nastudování) je v tomto oboru „ostřílený“ Martin Dubovic. Scénu vytvořil Martin Víšek a kostýmy Růžena Vičarová. Navržená scéna je víceméně chudá – v prvním jednání je v levém portálu postaven dům Kolomana Župana a v pozadí jeviště cikánský vůz, ve druhém jsou na jevišti rozesety kašírované zbytky zříceniny hradu a ve třetím už prázdnotu a strohost prostředí nevytrhnou ani červenobílé girlandy. K celkovému vyznění díla toto pojetí uškodilo. Navíc výprava je celkově poměrně tmavá, což u mne vyvolalo subjektivní pocit jakési stísněnosti, to by u operety opravdu nemuselo být.

Režisér Martin Dubovic se ovšem dopustil několika lapsů, které nejen pravidelného operetního diváka poněkud zarazí. Jmenujme alespoň některé: v prvním jednání je přinucen sborista ohnout hřbet, aby se mohl Koloman Župan podepsat jako svědek na úřední dokument, který zaručuje Barinkayovi právo na starý rodinný hrad a okolní pozemky. Proč však je papír držen dvacet centimetrů nad zády sboristy? Není pak tato figura zcela zbytečná?
Ve druhém jednání je použito poměrně levného muzikálového čísla při závěru sboru, který doslova „vybafne“ do publika. Poněkud postrádám smysl této kreace. A na závěr: třetí dějství nastavované dechovkou jako vystřiženou z Kmochova Kolína. Hráči orchestru nastupují po obou stranách hlediště v bílých košilích a černých kalhotách, vpravdě neutrálním oblečení, leč v operetě působícím jako pěst na oko… Chápu, že třetí jednání je krátké, ale nedalo se sáhnout pro hudebníky po uniformách, aby kutálka alespoň dostala výraz vojenské hudby, jak asi bylo původně zamýšleno??? A navíc je nasnadě ještě jedna drobnost: cikáni a ostatní muži rekrutovaní ve druhém jednání se vracejí z války s bohatou kořistí, jak jinak než veselí, čistí a bez jediného šrámu…
Při premiéře 15. října 2004 hrála a zpívala Saffi Lea Vítková. Role pohybující se v docela exponované hlasové poloze se zhostila poměrně dobře. Jejím protihráčem pak byl Václav Málek coby Sándor Barinkay. Poněkud mladistvě působila „nejstarší členka cikánského kmene“ Čipra Hany Kostelecké. Vděčnou roli prasečkáře Kolomana Župana si zahrál Vladimír Třebický, ne vždy intonačně přesný. V ostatních rolích se uplatnili Jakub Kettner jako Hrabě Homonay, Petr Šíma (dvorní rada Carnero), Jana Regalová (hospodyně Mirabella) a Jaroslav Majtner (starý pastýř Jánoš). Mladý pár Arseny a Otokara ztvárnili Terezie Švarcová a Antonín Valenta. Operní sbor se vyznamenal zvláště ve druhém jednání, které zahajoval Petr Mašek. Velký prostor dostal baletní sbor, perfektně připravený hostujícím brněnským Jiřím Kyselákem. Ostatně baletní čísla patřila při premiéře k několika vrcholům celé inscenace. Představení nastudoval a řídil dirigent Petr Šumník.

Nestárnoucí melodie Johanna Strausse, které se rozezněly Moravským divadlem, však člověka příjemně naladí a olomoucké publikum je potleskem dokáže ocenit. Myslím, že po usazení inscenace a dopilování některých výstupů se Cikánský baron stane na dlouho vděčnou součástí repertoáru.

Johann Strauss Cikánský baron
Dirigent Petr Šumník, režie Martin Dubovic, scéna Martin Víšek, kostýmy Růžena Vičarová, choreografie Jiří Kyselák.
Premiéra 15. 10. 2004 Moravské divadlo Olomouc.