Scéna.cz 

V krajině za zrcadlem - Rudá Giselle

Ukázku progresivního směru ruského tanečního umění mělo české publikum možnost spatřit v rámci Dnů ruské kultury v ČR, kdy Národní divadlo Praha uvedlo ve dnech 19. a 20. října 2004 inscenaci baletu Rudá Giselle v podání Petrohradského státního akademického divadla baletu pod vedením Borise Eifmana.
Vlastní soubor založil už v roce 1977. Od té doby úspěšně inscenoval doma i v zahraničí více než čtyřicet baletů. Stále zachovává ve svém stylu strukturu volné divadelní tvorby založené na neoklasické technice a na využití moderních choreografických metod. V současnosti, kdy se hovoří o krizi klasického tance v Rusku, je považován za jediného choreografa, který razí ruskému baletu cestu vpřed.
Pro Borise Eifmanaje je choreografie způsobem materializace emocionálního života. Ve svých baletech se pokouší proniknout do hlubin lidské psychiky, do tajemství tvorby géniů, kterého se dotýká i ve své interpretaci osudů jedné z nejvýznamnějších ruských tanečnic a jedné z nejpopulárnějších představitelek Giselle na začátku 20.století, Olgy Spesivcevové, v baletu Rudá Giselle.

V dvoudílném dramatickém příběhu na hudbu A. Ch. Adama, G. Bizeta, P.I. Čajkovského a A. Schnitkeho sleduje Eifman spíše než životní peripetie prožitky a pocity hlavní postavy nejprve v Petrohradě a pak v emigraci v Paříži.
Střetávání divadelního světa krásy a dokonalosti ztělesněného v postavě a tanečním umění Baleríny s nastupující revolucí, jejímž reprezentantem je Revolucionář, je podáno s velkou expresivitou, s vysokým emocionálním nábojem a dokonalou technikou sólistů i sboru. Dueta Baleríny a Revolucionáře jsou nabita vášněmi, láska se střídá s nenávistí ale i s pochybnostmi, odporem, z energie davových scén revolucionářů až mrazí.

Tragický osud Baleríny - Olgy - Giselle se naplňuje v emigraci v Paříži. Samota, stesk po domově a odmítnutá láska k choreografovi a tanečníku, který dá přednost mužskému partnerovi, oslabily její nervy natolik, že u ní propukla duševní choroba.
Vedle plastických kvalit choreografie zaujme v této části představení magická atmosféra přeludů z minulosti vytvářená pomocí různých scénických efektů. V černém prostoru, kterým se blýskne jen paprsek odražený od šperků, se zjevuje pouze bílá tvář Revolucionáře a obrysy těla Baleríny (světelný design B. Eifman). V šantánové scéně v Paříži připomíná minulost ohromná rudá drapérie, z níž se nelze vymanit (scéna a kostými Vjačeslav Okunev). Pohyblivá zrcadla odráží v závěru šílenou představu Baleríny, že sama je Giselle - Giselle, která nachází spásu v šílenství, opouští tuto realitu a vstupuje do krajiny za zrcadlem.

Podobně jako u jiných Eifmanových inscenací není Rudá Giselle jen baletní záležitostí s vynikajícími výkony (Vera Arbuzová jako Balerína, Yuri Ananyan jako Revolucionář, Yuri Smekalov jako choreograf a tanečník a další), jedná se o působivý syntetický útvar, který upoutá diváky svou "divadelností".