Cardillac Paula Hindemithe ve stylu art deco
autor: Z webu
V Paříži uvedli premiéru opery německého skladatele Paula Hindemitha - Cardillac, a to v původní verzi z roku 1926, ve které Hindemith dospěl k vrcholu svého raného období „nové věcnosti“, silně ještě poznamenané expresionizmem. Z romantického dílka E. T. A. Hoffmanna udělali Hindemith a jeho libretista Ferdinand Lion pronikavou studii umělce, který je neoddělitelně spojen s vlastním uměním; zlatník Cardillac zavraždí každého zákazníka, aby od mu vzal svůj vlastní výtvor, který je součástí jeho osobnosti.
Z časů Ludvíka XIV. režisér André Engel děj konzekventně přesouvá do doby vzniku opery. Takovýto posun je zcela logický a vychází nejenom z hudby, kde slyšet třeba názvuky jazzu, ale i celkové atmosféry opery, která má hodně blízko k schrekerovské pozdní secesnosti. (Lze zde nalézt hodně společného s operou Vzdálený zvuk – Der ferne Klang – a sám Hindemith se k formě opery o umělci – Künstleroper – vrátil ve svém nejznámějším jevištním díle Malíř Matisse.) Tedy nikoli pařížské náměstí 17. století, ale foyer luxusního hotelu z 20. let, zařízeného ve stylu art deco anebo také střecha domu, protože Cardillac–zločinec je tu fantomem, který si v noci nasazuje masku a oknem vychází ze své pracovny. Toto thrillerové krimy je otevřeně inspirováno filmy Fritze Langa a Louise Feuillada.
Síla inscenace tkví v herecko-pěveckém ztvárnění jednotlivých rolí. Zpěváci jsou úspěšně vedeni k přirozenému projevu a to přesto, že jim to vůbec neulehčuje partitura, která vyžaduje nesmírnou pozornost a přesnost. Hindemith se také málo staral o to, aby bylo zpěvákům rozumět, proto mnoho záleží na jejich hereckém nadání – i když se všichni snažili, seč mohli, co nejlépe artikulovat. Pro ústřední postavu Cardillaca má Hindemith zvláštní pochopení, či dokonce sympatie a ani divák se neubrání v závěrečné scéně soucitu. Alan Held, proslulý americký basbaritonista, dodal Cardillacovi kus lidskosti a i pěvecky zvládl roli dokonale. Rovněž jen těžko hledat chyby v provedení dalších sólistů. Suverénní Češka Hannah Ester Minutillo ztvárnila roli Dámy, tenoři Christopher Ventris a Charles Workman dokázali i na malém prostoru vytvořit plastické kreace Důstojníka a Kavalíra. Vzpomeňme ještě Angelu Denoke, která vystoupila v roli Dcery. Zcela mimořádný byl zážitek ze zdejšího sboru, který zněl jako chór v mistrně provedeném oratoriu. A závěrem dodejme, že nastudování se ujal velký Kent Nagano, který dokázal zahrát Hindemitha bez toho, aby měl posluchač dojem chaosu. Ve velkolepém celku se neztratil ani jeden tón a Nagano hudbě této opery umožnil stvrdit fascinující dojem z inscenace.
TIP!
Časopis 20 - rubriky
Časopis 20 - sekce
DIVADLO
VČD v příští sezóně uvede sedm premiér
Východočeské divadlo uveřejnilo dramaturgický plán nadcházející divadelní sezóny, který blíže představuje šéfd celý článek
HUDBA
Hudební tipy 21. týden
Let The Music Play, příběh Barryho Whitea
Komplikovaný životní příběh amerického skladatele a zpěváka s nez celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Život je dobrá věc je název výstavy v galerii Prostora
Galerie Prostora i v roce 2024 pokračuje se představováním sbírek současných výtvarných umělců. Nová výstava o celý článek