Scéna.cz 

Hudební rozhledy v říjnu

Kráčet vzhůru postupně, říká tenorista a letošní jubilant Štefan Margita v odpovědi na otázku, jaký má recept na dlouhou a stoupající hvězdnou dráhu. Publikum zná Štefana Margitu jako vynikajícího pěvce nejen z rolí v Janáčkových operách Její pastorkyňa, Káťa Kabanová nebo Z mrtvého domu, ale i z děl italského operního repertoáru, oper Petra Iljiče Čajkovského a v poslední době i z rolí v operách Richarda Wagnera. Z jeho letošních velkých úspěchů připomeňme účinkování v inscenaci Janáčkovy Káti Kabanové v milánské La Scale, kterou příznivě hodnotila italská i naše kritika. Štefan Margita zde účinkoval pod dirigentskou taktovkou Johna Eliota Gardinera a spolupracoval s režisérem Robertem Carsenem.
I hudební tělesa mají své dějiny a svá jubilea. Mezi třemi pražskými symfonickými orchestry, jež po desetiletích práce připomínají veřejnosti právem plody svého úsilí, je „služebně“ nejstarší Česká filharmonie, jejíž vznik kladou historikové do roku 1896. V roce 1934 založil dirigent a organizátor Rudolf Pekárek orchestr FOK. Někde uprostřed těchto vročení pak stojí Symfonický orchestr Českého (do roku 1993 Československého) rozhlasu v Praze. Povaha a obsah činnosti tělesa, jehož zrod si vynutila existence a rozvoj jednoho z nejdůležitějších prostředků moderní masové komunikace, mají ovšem specifický charakter, jímž se tento orchestr od obou již zmíněných odlišuje.

Jméno Wolfganga Amadea Mozarta se již od počátku roku v celém hudebním světě skloňuje snad ve všech pádech. 250. výročí narození tohoto geniálního skladatele je ale jistě dostatečným důvodem k těmto velkolepým oslavám, a tak Salcburk, kde se Mozart v roce 1756 narodil, musel zcela logicky jít příkladem. A jak jinak, než především prostřednictvím nejvýznamnější události sezony, slavného Salcburského festivalu, od jehož prvního ročníku letos uplynulo již plných 86 let a který – pochopitelně kromě činoherního bloku – Mozartovy kompozice zařadil takřka do všech svých programů! Jádrem jeho letošní pětitýdenní přehlíd- ky se však stalo především uvedení všech Mozartových dvaadvaceti oper…
Dne 18. února 1986 v osmdesátém roce života zemřel český dirigent PhDr. Václav Smetáček. „Všechno skončilo“, píše v prologu své knihy Život s taktovkou paní Míla Smetáčková. „Slunce pohaslo, svět ztemněl. Mé dny ztratily účel i cíl. Bez jeho blízkosti, bez denních starostí o něj, bez hudby, kterou mne obklopoval, přestal být život životem. Bolestná prázdnota se rozprostřela až po obzor, který nemá konce. A přesto jsem od prvního dne své samoty cítila, ba s jistotou věděla, že mě jeho přítomnost bude provázet až do konce života, že ve mně navždy zůstane jeho láska a jeho světlá, dobrá bytost. Že jeho práce i to, co jsme spolu žili a cítili, nemohlo tím jediným hrozným okamžikem zaniknout a zmizet v nenávratnu…“