Scéna.cz 

Socha uprostřed louky zahraje na přání

Bytelná socha umístěná na ocelovém piedestalu se šestimetrovým stožárem nabízející přes sto zvukových nahrávek, Public Jukebox, se vrací do České republiky. Umělec Krištof Kintera ji poprvé představil veřejnosti v Bratislavě v roce 2013 a od té doby procestovala přední výstavy a festivaly od Belgie přes Švýcarsko, Nizozemí, Francii, Itálii až po Velkou Británii. Nově je nastálo umístěna na louce u lesa nedaleko středočeské vesnice Hrachov, kde bude sloužit jako prostředek k zastavení a meditaci, jako malebné poutní místo na zelené turistické značce. Krištof Kintera připravil pro sochu v krajině pestrou nabídku celkem sta nejrůznějších skladeb, písní a zvukových koláží, včetně mluveného slova.

Kintera původně uvažoval o tom, že by sochu Public Jukebox umístil do těžko přístupného rybářského městečka Siglufjörður na severu Islandu, kde kdysi žily tisíce lidí díky vodám bohatým na sledě. Z dříve prosperujícího letiště zůstala popraskaná betonová plocha prorůstající špičatou trávou a zbytky architektury vydané napospas přírodě divokého severského fjordu. „Nadchla mě představa, že by lidé museli projít skrze neznačené cesty přes louky a bažiny, pod vysokými skálami a následně by si sedli na břeh ke studeným vodám Norského moře a pustili si například Space Oddity,“ říká Kintera.
Z umístění skulptury na Islandu nakonec sešlo, své stálé místo však přeci jen našla. O pár tisíc kilometrů dále, na louce u lesa v sedlčanské krajině nedaleko středočeské vesničky Hrachov. „Najít pro Jukebox stálé místo v přírodě nám přišlo od počátku jeho vzniku jako nejlepší nápad. Public Jukebox už svojí podstatou jakéhosi koncentrátu kultury ostře kontrastuje s odlišnou povahou krajiny a přírody. Stoje na louce u lesa působí šaramantně nepatřičným dojmem. Umí být hlučný i naštvaný, stejně tak melancholický až mystický, dokáže přivolat déšť a bouřku,“ přibližuje Kintera.

Stačí si jen vybrat číslo jedné ze sta skladeb, zmáčknout tlačítko „play“ a poté se rozezní vybraná nahrávka. Playlist je opravdu bohatý. Vybírat lze od severského speed metalu přes zrychlené spirituální mantry, zpomalené evergreeny, poezii, pozpátku přehrávané suity až po skladbu 4:33 od Johna Cage, kde stěžejní partii hraje právě ticho, které v případě Public Jukeboxu přenechává part okolní přírodě. Tato hudební nabídka zdárně narušuje ustálenou atmosféru rurálního prostoru a vyzývá diváka k aktivní spoluúčasti. Staví ho před široké dilema volby, jak ovlivnit atmosféru krajiny, a zároveň rozbíjí zažitou představu o soše ve veřejném prostoru.

Kristof Kintera je vizuální umělec, který žije a tvoří v Praze. Narodil se v roce 1973, vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze a Rijksakademie van Beeldende Kunsten v Amsterdamu. Mnohokrát vystavoval nejen v České republice, ale také v zahraničí. Jeho výstavu Nervous Tree v roce 2017 vidělo v Galerii Rudolfinum přes 160 000 návštěvníků. V zahraničí vystavoval např. V Tinquely Museum v Basileji nebo Kunsthall Rotterdam. Jeho díla zkoumají především hranice současného sochařství. Jeho praxe se odvíjí od velkých veřejných instalací až po malá kinetická zařízení, charakterizuje ji určitá pochybnost o možnostech a roli umění. Je v dobrém smyslu angažovaným umělcem, který neustále klade svému okolí i sobě otázky: prostřednictvím instalací, videa a performancí. V současné době probíhá jeho výstava Neuropolis v Galerii Zdeněk Sklenář v Praze, až do druhé poloviny listopadu je k vidění výstava The End of Fun v Ikon Gallery v Birminghamu.