zvláštní poděkování
Volný.cz

Linka: Makropulos - kamenná touha po věčnosti

Jindřiška Dudziaková (Linka: Makropulos)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Soubor Činohry Národního divadla se ani v době covidu nevzdává. Připravuje projekty v rámci série Divadlo mimo divadlo. Po audio představení Ty v mém domě byla naše redakce přizvána k venkovnímu projektu Linka: Makropulos - fyzická procházka po části Malé Strany a Starého města.
V elektronické podobě jsme obdrželi vstupenku se základními instrukcemi: Koná se za každého počasí, je dobré mít nabitý telefon. Během procházky se komunikuje s průvodcem, doporučená jsou sluchátka s mikrofonem.

Nedalo mi to a s dostatečným předstihem jsem se vypravil na zadané souřadnice. Pomocí QR kódu jsem si načetl mapu. A nyní nastává rozpor. Co vlastně mohu prozradit? Další text nelze definovat ani jako recenzi, vždyť se nejedná o regulérní divadelní představení, ale o Divadlo mimo divadlo. Pojďme do toho…

Nejdříve pohled divadelníka. Režisér Emil Rothermel s dramaturgem Viktorem Prokopem vytvořili zajímavý model umělecké reality show, chcete-li divadla. Kulisou se stává ulice, spoluherci jsou chodci. Námět vychází z reálné látky Věc Makropulos dramatika Karla Čapka. Tato látka inspirovala později skladatele Leoše Janáčka.

Proč umělecká reality show? Divák (posluchač) je interaktivně zapojený do dramatického děje, který drží díky pevné zažité konstrukci (expozice, zápletka, rozuzlení), jenže… V rámci uvedení do děje naváže představitelka Evelína kontakt s divákem. Následuje procházka po parcích a náměstích, kde se nacházejí sochy žen. Velmi zajímavé řešení. Co když dané ženské postavy v různých etapách života jsou ztvárněním právě nesmrtelné Evelíny? A co interakce? Té je až dost - vše je podmíněné situací tady a teď, v daném okamžiku. Koho potkáte, jak se dotyčný cítí, na co myslí?

Dramatická zápletka - opět výborný nápad. Zápletka je stupňovaná, SMS zpráva, figurant atd., nebudu prozrazovat. Rozuzlení? To je na každém z Vás. Pokud někomu chybí scénická hudba, nevadí, pusťte si svou oblíbenou do sluchátek. Scénické osvětlení? To je dané počasím. Věřte, mě autor světelného designu míchal jednu lepší atmosféru za druhou.

Moje osobní zkušenost (zase jen do té míry, abych udržel tajemství daného projektu). Vybavil jsem se nejmodernějšími sluchátky se třemi mikrofony (ten třetí snímá do sluchátek okolní zvuky, to aby vás nepřejela tramvaj). Po nainstalování patřičného softwaru a zkontrolování, zda je ve všech externích zařízení dost energie se přibližuji k místu M. Nemusím nic tajit - po několika měsících domácí práce, jsem překypoval vitalitou. Pochybnosti jsou na místě. Těžká situace. Půjdu do perfektně připravené reality show? Sledují mě? Obezřetně kontroluji body, kde by mohli být kamery. Musel jsem udat své telefonní číslo, tedy mě mohou elektronicky stopovat. Z čeho bude divadlo mimo divadlo vycházet?

Krátce po poledni jsem obdržel upozorňovací SMS zprávu, abych byl na místě včas. Podpis E.M.??? Kdo je záhadná E.M.? Emilie Marty? Proč Linka: Makropulos? S odkazem na Čapkovu hru Věc Makropulos? Otázka nesmrtelnosti a práva prodloužit si život je na místě. Nový vir nám bere veškeré jistoty. S délkou života dokáže nekompromisně a definitivně zahýbat.

Čas Č nastal. Z mobilu se mi hlásí příslušné předem ohlášené číslo. Tajemná E. se představí jako Evelína. Tu tam je rozprášená vize o zpěvačce Emilii Marty, hlavní hrdince Věci Makropulos.

Nastává reálná komunikace. Oťukávání se. Příjemný sametový hlas, velmi dobře vybraný. Klid toho hlasu a jeho intenzita uspí během chvilky jakékoliv pochybnosti. Naopak s medovou grácií si vás pomalu omotává, budí důvěru.

Nesmrtelnost je plně svázána s tokem času. Vltava. Nejdříve kolem vás teče v plavební komoře, následně v bývalém mlýnském náhonu. Dostáváme se na Karlův most a Vltava je pod vámi ve své plné síle. Čas, čas, čas… Povodně, lázně, lodě a barokní plejáda soch na Karlově mostě. Zase ta nesmrtelnost, socha představuje nesmrtelné zachycení živého modelu.

Rozhovor se stáčí na lidi kolem vás. Evelína se zajímá koho míjíte. Kdo jsou Vaši souputníci. Co se jim skrývá pod obličejovou maskou? Co právě prožívají? A další otázky doslova na tělo.

Procházím Klementinem. Prosba ze strany E., její výzva k oběti. Mám nebo nemám? Dilema pomoci a zase nekonečnost. A najednou křižují Královskou cestu. A… klid na nádvoří muzea. Další nesmrtelnost v podobě exponátů. Zurčící voda z fontány, bříza a množství vikýřů proti světelně vyvážené obloze. Jdeme dál - trh, činžovní dům a další socha. Schoulená, ale s pohledem do boku.

Celou cestou si střídavě s dívkou E. (tedy Evelínou) voláme. Několikrát ona mě, pak zase já jí. Závěrečný přesun a opět debata o smrti a naplnění života. Na scénu (tedy do sluchátek) vstupuje další postava, tentokrát muž. Zápletka dramaticky vrcholí. Pomalu jsem u cíle. Stále hledám Evelínu. Snažím se uhodnout, kdo to je. Můj horký tip to není, spletl jsem se. STOP. Ostatní je na každém divákovi.

Linka: Makropulos nabízí velmi silný zážitek. Není komu tleskat, nevím, zda herečka na druhém konci signálu cítí mou energii. Určitě k ní vyvěrá z daného dialogu. Kdo může být záhadná Evelína? Na druhém konci telefonu alternují: Jindřiška Dudziaková, Anna Fialová, Veronika Lazorčáková, Lucie Polišenská, Pavlína Štorková a Kateřina Císařová (ta je podepsaná pod koncepční spoluprací). Pro úplnost hlas muže Janka: Šimon Krupa. A poslední na zastávce Prus/ Figurant v alternaci Antonín Brukner, Matěj Šembera a Louis Traore. V muzeu hraje na piano Matěj Šíma, Sebastian Jacques a Viktor Prokop.

Herečka, která hrála se mnou dokázala hlasem vzbudit důvěru. Cítil jsem velkou dávku empatie.

Projekt Linka: Makropulos má smysl. Divadlo? Určitě. Kdo chce, zamyslí se, tříbí si nahozená témata. Takový nečekaný brainstorming. Beru.


www.narodni-divadlo.cz

3.5.2021 10:05:17 Josef Meszáros | rubrika - Recenze