Scéna.cz 

Petr alias Josef Vrána

S hercem Josefem Vránou jsme se sešli po generální zkoušce hry Příběhy obyčejného šílenství, kde ztvárnil postavu Petra. „Text mě oslovil od začátku,“ přiznal a dodal. „Podobné věci zažíváte i v osobním životě. Někdy se to prostě tak přihodí, i když ve hře je toho trochu moc najednou.“
Josef Vrána se narodil v Praze ve znamení Lva. Absolvoval DAMU roku 1984 v ročníku s Martinem Zahálkou, Standou Lehkým, Petrem Dohnalem, Jiřím Kalužným, Romanou Chvalovou a dalšími. Do východočeských Pardubic nastoupil ještě před absolutoriem. Dokonce si odkroutil ve zdejší posádce vojenskou službu. Hned zpočátku ho potkaly stěžejní role jako např. Ferdinand v Úkladech a lásce. Postupně působil v Hradci Králové a ve Středočeském divadle Kladno. Za všechno mohl režisér Michael Tarant, kterého do těchto divadel následoval. Do Pardubic se opět vrátil. V současné době hostuje v Divadle Na Fidlovačce v inscenaci Carmen.
V Pardubicích hrál ve slavných inscenacích jako Přelet nad kukaččím hnízdem, Sever proti jihu, Nehoda, Romeo a Julie nebo Cyrano. V Hradci Králové nastudoval např. Quasimoda v inscenaci Zvoník od matky boží, Jana Dítě v Obsluhoval jsem anglického krále a na Kladně opět Cyrana. Tato titulní role mu způsobila v herecké dráze krušné chvilky. V Pardubicích nastudovali překlad Pokorného, kdežto na Kladně za krátkou dobu po pardubické derniéře překlad Vrchlického.

Pardubice a Hradec Králové jsou divadelně velmi vyhraněná města. „Vždycky se volalo po spolupráci. Bylo to už nějak našlápnutý, ale nikdy k tomu nedošlo, právě z důvodů vyhraněné specifičnosti,“ říká Josef Vrána a k tomu v žertu doplňuje: „Vlastně jediný já jsem naplnil zamýšlenou spolupráci,“
Dle zákonitostí oblastního divadla se dostal k postavám velkým, k rolím malým, ale i kladným a záporným. „Říká se, že ty záporné jsou jednodušší, ale osobně bych negeneralizoval. Když je postava bohatá, tak se musí svým způsobem naplnit. Pak je jedno, zda je to role záporná nebo kladná.“
Na jeviště vstupuje už bezmála dvacet let. Zatím prý nikdy nelitoval, i když „Člověku už není nejlíp z neúspěchu. Když se ale hra vyvede, pak je to štěstí a divadlo má pro mě smysl.“

Kromě divadla se Josef Vrána věnuje výchově jedenáctiletého syna, kterého do hraní nenutí. Po Příbězích obyčejného šílenství by měl začít zkoušet v Praze na Fidlovačce v inscenaci Jak se vám líbí. „Už trochu stárnu, v Pardubicích jsem hodně zarostlej, ale chci to zkusit.“
V každém případě se nadále bude setkávat se svými spolužáky na vodě. Třeba jako v letošní vodácké sezóně došlo k tomu, že se na Vltavě sešli tři Petrové z Příběhů obyčejného šílenství – Josef Vrána (Pardubice), Ivan Trojan (Dejvické divadlo) a Martin Stránský (Plzeň). „Voda je bezvadná a zázrak. Parta lidí z různých ročníků a divadel, muzikanti a výtvarníci. Voda je týden velkých věcí – odreagování,“ uzavírá Josef Vrána.