Scéna.cz 

Divadelní tipy 45. týden

Úsměvy Zdeňka Řehoře
Dnes si společně s J. Hanzlíkem zavzpomínáme na vynikajícího herce, který nás opustil před 25 lety (1997). Režie P. Vantuch. "Já jsem na Barrandově veden jen v kategorii úředníků, případně farářů. Vždy hraji takové zakřiknuté lidi, kteří sem tam něco špitnou. Já mám myslím jeden světový rekord: asi v padesáti případech jsem dělal zkoušky na různé filmy a ani jednou jsem neuspěl," postěžoval si jednou tento skromný a nenápadný herec. Jeho pravděpodobně nejznámější filmová role byla ve filmu Jak utopit doktora Mráčka, kterou získal jako záskok za náhle zesnulého Jana Libíčka. Větší štěstí měl Řehoř v televizi: velmi úspěšný je dodnes televizní seriál Taková normální rodinka. Hrál často i historické postavy, např. Vojtěcha Náprstka v seriálu Sňatky z rozumu. Desítky úspěšných rolí sehrál na divadle, kde se uplatnil také jeho komediální talent. Konkrétně si můžeme připomenout inscenaci známé veselohry Brouk v hlavě, která se dochovala v televizním záznamu. Pořad, kterým provede Řehořův herecký kolega Jaromír Hanzlík, uvádíme jako vzpomínku na Zdeňka Řehoře, který navždy odešel před 25 lety.
Vysílání: 10.11., 08.05 hod., ČT1

Uchem jehly
Setkání Zbigniewa Czendlika se zpěvačkou Annou K (2018). Režie L. Cmíral. Pozvání do dnešního dílu pořadu Uchem jehly přijala Luciana Krecarová. V rodném Vrchlabí závodně lyžovala, ale poté, co se s rodinou přestěhovala do Prahy, začala hrát v divadle Semafor. Později se ale věnovala především hudbě a stala se několikanásobnou držitelkou hudební ceny Anděl – to už ale vystupuje pod jménem Anna K. Jedna z nejúspěšnějších českých zpěvaček také opakovaně bojovala s rakovinou. A nejen o jejích životních radostech i smutcích si s ní bude povídat Zbigniew Czendlik.
Vysílání: 10.11., 11.30 hod., ČT2
Opakování: 11.11., ČT2., 12.11., ČT2

Národní divadlo: Mýtus a realita (8/10) - Až na dno
Rozlety a pády naší první divadelní scény v novém dokumentárním cyklu A. Kisila (Premiéra). Na okupaci Československa v roce 1968 reagovalo Národní divadlo stažením všech ruských a sovětských titulů. Tomuto poněkud hysterickému opatření padly za oběť i kvalitní inscenace. Divadlo ale především přišlo o řadu svých osobností. Do emigrace odešel režisér Alfréd Radok. Symbolem následné normalizace se stal Přemysl Kočí, který v roce 1969 nastoupil do funkce ředitele Národního divadla. K obětem perzekuce patřil mimo jiné Rudolf Hrušínský, který mohl hrát jen minimálně. Repertoár se ale panujícímu režimu trochu vymkl z ruky. Vedle ideově-politických shromáždění a her revolučních autorů se tak objevila i umělecky mimořádná představení. Další etapou historie Národního divadla provází Ondřej Havelka.
Vysílání: 06.11., 20.20 hod., ČT art

Česká loutka: Nová vlna (6/7)
Příběhy slavných neživých herců a jejich tvůrců: od Kašpárka po Kukyho. Průvodci pořadu Petr a Matěj Formanovi. Režie P. Jirásek (Premiéra). Začátkem 60. let přinášejí do loutkového divadla nové impulsy výtvarníci. Ať je to Jan Schmid nebo Pavel Kalfus v Liberci, František Vítek a Petr Matásek v Hradci Králové. To si vynucuje proměny scénografie – klasické kukátko je nahrazováno otevřeným jevištěm, na scéně se objevuje živý herec v akci s loutkou, jako to bylo například v přelomové a mezinárodně úspěšné inscenaci Pohádka z kufru z roku 1965. Tyto nové trendy se projevovaly v Naivním divadle v Liberci, v Divadle dětí Alfa v Plzni, ale fenoménem se stalo královéhradecké Divadlo Drak. Zejména v éře režiséra Josefa Krofty a jeho spolupracovníků podařilo vytvořit z loutkového divadla svébytný a plnohodnotný divadelní tvar. Právě výtvarná stránka činí z českého loutkářství něco výjimečného – loutky jsou originální "sochy", přestávají být typem, který přechází z jedné hry do druhé jako například Kašpárek, ale vznikají pro konkrétní inscenaci. K této výtvarné kvalitě se přidává i volba repertoáru a způsob ztvárnění – čeští loutkáři se vyznačují humorem, sebeironií a trvalým okouzlením z oživlé loutky.
Vysílání: 07.11., 21.10 hod., ČT art
Opakování: 10.11., ČT art., 13.11., ČT art

Televizní písničky a songy Jiřího Suchého 2/2
Uvádíme u příležitosti 60 let trvání divadla Semafor z cyklu Kam zmizel ten starý song (2014). Divadlo Semafor bylo založeno roku 1959 skupinou divadelníků a hudebníků soustředěných kolem Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Jeho název je ve skutečnosti akronym, který byl odvozen od slov SEdm MAlých FORem. To mělo vyjadřovat původní úmysl zakladatelů věnovat se co nejširšímu spektru uměleckých žánrů, těmito formami byly myšleny: film, poezie, jazz, loutky, tanec, výtvarné umění a hudební komedie. Původně toto divadlo hostovalo v tehdejším divadle Ve Smečkách, nynějším Činoherním klubu, ale v roce 1961 se muselo pod záminkou údajného havarijního stavu budovy a nutnosti adaptace přemístit. Poté, co v roce 1964 zhlédla úspěšné představení Jonáš a tingl-tangl komise z tehdejšího ÚV KSČ, bylo přijato rozhodnutí o velkorysé rekonstrukci divadla v pasáži Alfa pro potřeby divadla Semafor. Zde po několikerém předchozím stěhování divadlo nakonec zakotvilo, a to až do roku 1993, kdy dům, ve kterém divadlo sídlilo, byl v restituci vrácen zpět původnímu majiteli. Po několika přechodných místech se v roce 1995 usídlilo v podzemních sálech Hudebního divadla Karlín. Po povodních v roce 2002 došlo k dalšímu přesunu a divadlo od roku 2005 působí v Dejvické ulici, naproti současnému sídlu divadla Spejbla a Hurvínka. Český divadelník, hudebník, textař, básník, skladatel, spisovatel, filmař, grafik, výtvarník, divadelní režisér a sběratel Jiří Suchý je spoluzakladatelem Divadla Na zábradlí a Semaforu. Spolupracoval s Miroslavem Horníčkem, Ivanem Vyskočilem, později vytvořil autorskou dvojici s Jiřím Šlitrem. Po Šlitrově smrti se jeho hlavním divadelním partnerem stala Jitka Molavcová. Jiří Suchý se narodil v roce 1931v Plzni, jeho bratrem je spisovatel, moderátor a novinář Ondřej Suchý. V pořadu z cyklu „Kam zmizel ten starý song“ uslyšíte mj. písně Kamarádi, Tulipán, Sluníčko, Babeta, Golem a Balada z mlází.
Vysílání: 08.11., 22.50 hod., ČT art

Potoky modré krve
Legendární zábavný pořad plný humorných scének, vtipných povídek a originálních písniček (1969). Spoluúčinkují: M. Voborníková, N. Urbánková, Z. Burianová, P. Bobek, J. Helekal a další. Scénář J. Grossmann a M. Šimek. Kamera J. Lebeda. Režie J. Roháč. Záznam legendárního divadelního představení z divadla Semafor z cyklu Návštěvní den nese název Potoky modré krve. Jeho autorská dvojice Miloslav Šimek a Jiří Grossmann jej s nadsázkou nazvala dramatem, ale můžete se opět těšit na komediální pásmo doplněné populárními písněmi a improvizacemi, které vyniká především specifickým inteligentním humorem. Společně s Šimkem a Grossmannem v představení vystoupí řada výrazných tváří divadla Semafor, můžeme zmínit například Naďu Urbánkovou, Milušku Voborníkovou, Jiřího Helekala nebo Pavla Bobka.
Vysílání: 10.11., 20.20 hod., ČT art