Scéna.cz 

Stesk po vyjímečné práci

Inscenace Ritter, Dene, Voss Thomase Bernharda se dne 12. února dočkala osudu nejsmutnějšího - derniéry. Provozní důvody byly hlavním důvodem, proč musela být stažena. Divadlo Na zábradlí nemá dostatečné skladovací prostory kulis. Vynikající výkony Zdeny Hadrbolcové, Emílie Vášáryové a Jiřího Ornesta nebudou moci další diváci ocenit.
O co přichází Jiří Ornest tímto představením? "Skončit s něčím, co má člověk rád, nikdy není radost. Především se mi bude stýskat po Zdeně Hadrbolcové a Emílii Vašáryové, protože práce s nimi byla vyjímečná. Kdo to nepoznal neocení." říká Jiří Ornest.

Thomas Bernhard se v této hře nechal inspirovat životem filosofa Ludwiga Wittgensteina a jeho synovce Paula Wittgensteina. Hra o třech dějstvích je pojmenovaná podle herců pro něž byla napsaná. Nastudování pro divadlo Na zábradlí režíroval J.A. Pitínský. Z inscenace byl patrný jeho rukopis. Například holčička v červeném, která evokuje návrat do dětství nebo směřuje k možné kontinuitě života hlavních představitelů. Nejdříve se v jedné scéně objeví náznakově za prosklenými dvěřmi, a po té zakončuje celé představení.
Bernhard rozehrává na zdánlivě banálním setkání tří sourozenců jejich vztahy k sobě samým, ale také k životu, k profesním úspěchům. V působivé scéně se žloutkovými věnečky, které přinesla jedna ze sester bratrovi, s tím, že je má přeci rád. Vyjadřuje J. Ornest nejen vztah k oněm věnečkům, které přímo nesnáší, a jejich oblínbenost mu vlastně byla podsunuta, ale potažmo vyjadřuje postoj ke své vlastní sestře. V této scéně musí sníst celé dva žloutkové věnečky. Má na ně ještě chuť? "Odehráli jsme přes devadesát repríz. Odmalička jsem nesnášel žloutkový krém a věnečky, takže to byl ode mě jeden z největších hereckých výkonů, jak jsem předstíral, že mi chutnaj." doplňuje Jiří Ornest.
Náhradou za Ritter, Dene, Voss mohou být pro diváky další nové inscenace premiérované v této sezóně: Úklady a láska a Terasa.