Scéna.cz 

Heda Gablerová – jedno velké rozčarování

Švandovo divadlo na Smíchově zve na premiéru hry Henrika Ibsena Heda Gablerová, kterou nastudoval režisér Daniel Špinar. Ten přijal nabídku hostovat ve Švandově divadle. Pro svoji práci zde si z nabízených titulů nakonec zvolil Hedu Gablerovou, a to jednak kvůli tématu vztahových víceúhelníků, střetu jedince s konvencemi, a jednak také proto, že hledal výraznou roli pro herečku Janu Strykovou.

Postupně se z možných témat a interpretací začalo vynořovat tvůrcům „třicátníkům“ jedno zásadní: a to téma dospívání – v konfrontaci skutečného zrání anebo jen jakéhosi vnějškového přistoupení na konvence, vyhovění požadavkům společnosti na „usazení“ se. To na sebe váže střet realistického a romantického vidění a uchopování světa, nároků kladených na okolí ale především na sebe sama. A zásadní střet se sebou samým a poznávání sebe, svých činů… kdy možná nastává jedno velké rozčarování.

Premiéra inscenace Heda Gablerová se uskuteční 27. února 2010 ve Velkém sále Švandova divadla.

Daniel Špinar přizval ke spolupráci své osvědčené pracovníky: výtvarnice Ivu Němcovou (scéna), Lindu Boráros (kostýmy) a Jiřího Hájka (hudba). Ze souboru Švandova divadla poté obsadil vedle Jany Strykové, Evu Leimbergerovou, Apolenu Veldovou, Kristýnu Frejovou, Luboše P. Veselého a Davida Punčocháře. K hostování přizval Martina Pechláta z Divadla Komedie.

Heda Gablerová je poslední hrou Henrika Ibsena, která vznikla v zahraničí. Není zcela jisté, kdy pojal myšlenku hru napsat. V jednom ze svých dopisů z podzimu 1889 píše o nové hře; nezmiňuje však, o kterou hru by mohlo jít (v souvislosti s tématem a osobními prožitky se nejčastěji zmiňuje právě Heda Gablerová nebo Stavitel Solness). Píše ji zřejmě od jara 1890; stěžejní část napíše po několikaměsíční pauze v září a říjnu; celá hra je dokončena 16. listopadu 1890. Na konci tohoto roku je také vydána v nákladu 10.000 kopií (o pár dní dříve vyjde v nákladu pouhých 12 kopií v Londýně). Světovou premiéru měla hra v mnichovském Rezidenztheateru 31. ledna 1891. Sám autor byl premiéře přítomen, ovšem uvádí se, že nebyl s představitelkou Hedy (Clare Heesovou) právě spokojený – její herectví se mu zdálo příliš deklamativní. Samotné přijetí hry bylo různorodé – od aplausu až po vypískání. Zdánlivě převládal aplaus, což se však týkalo spíše Ibsenovy přítomnosti než hry samotné. Další měsíce se hra dočkala uvedení v Helsinkách, Berlíně, Stockholmu a Kristianii (dnešní Oslo). Reakce byly často velmi negativní – v postavě Hedy spatřovali kritici často monstrum, zrůdný výplod autorovy fantazie, který nemá žádný předobraz v reálném životě.

Heda Gablerová měla českou premiéru právě ve Švandově divadle na Smíchově – a to 21. března 1906. Režisérem inscenace byl Vilém Táborský, titulní roli hrála Marie Táborská. Národní divadlo uvedlo Hedu Gablerovou poprvé v režii Jaroslava Kvapila v roce 1911, v titulní roli s Leopoldou Dostálovou.