Tereza Gübelová: To byla náhoda jak blázen!
autor: archiv
zvětšit obrázekNejmladší podobu Terezy v inscenaci Druhý břeh hraje shodou okolností jedna z dcer autorky. Jak k tomu došlo? Jaké má její představitelka pocity? To byly otázky, které mě zajímaly.
Táta byl herec, babička a dědečkové taky, máma dramaturgyně - vyrůstala jsem zkrátka v divadelním prostředí v Plzni. Pak jsme se přestěhovaly (máma, sestra a já) do Prahy, kde jsem začala chodit do dramaťáku. Od dvanácti let jsem hrála ve Stavovském divadle, ve čtrnácti mě přijali na Pražskou konzervatoř, hudebně-dramatický obor. Připravovala mě Gabriela Wilhelmová, kterou jsem si „našla“ a které je Druhý břeh věnovaný. Už při škole jsem začala hostovat v Divadle na Vinohradech, proběhly nějaké filmy, žila jsem si bohémským životem... Když hostování skončilo, zjistila jsem, že umím jenom hrát. Potřebovala jsem zažít něco jiného, potkat jiné lidi, zkusit i jinou práci, uvědomit si, co chci a hlavně cestovat. Teď se k divadlu vracím.
To byla náhoda jako blázen! Roli Terezy měla hrát Zuzanka Norisová, ale z osobních důvodů ji nakonec musela odmítnout. Místo sebe navrhla mě. Panu režisérovi se ten nápad líbil a producent Studia DVA Michal Hrubý byl taky pro.
Přijde mi to docela vtipné. Jméno Tereza má matka asi opravdu ráda, když tak pojmenovala svou dceru i postavu ve své hře. A jak se v ní cítím? S takovým režisérem a takovými kolegy je mi skvěle ;)
Nejnervóznější jsem byla ze své matky, která je vůči svým dětem dost kritická. Také pan režisér Smoček mě ze začátku nenechával klidnou, ale po pár zkouškách byla tréma pryč. Trémou z kolegů netrpím, trpím spíš pokorou. První setkání bylo moc příjemné.
Nemůžu říct, že by se mě některé scény nedotkly, ale jestli jsou to ty skutečné, nebo ty vymyšlené, ví jen autorka…
To se nedá nechápat. Nemohlo se nikam, takže i občasná eufórie po jednadvaceti letech z toho, že se teď cestovat může, mi připadá přirozená. Jenom je škoda, že někteří lidé tak rychle zapomněli…
Protože jsme spolu na jevišti téměř celou inscenaci, je tomu tak i při zkouškách. Je to role, kterou podle mě nelze tvořit samostatně. Přijďte se podívat ;)
Kromě jména je mi Tereza blízká tím, že chce všechno zažít na vlastní kůži a nenechá si poradit ani od těch nejbližších. S tím je spojená určitá dávka naivity, která ale s přibývajícím věkem ubývá – díky zkušenostem, které získává(m)…
Muže mám ráda a život bez nich si nedokážu představit… Ale toho pravého jsem nehledala tak dlouho, jako Tereza.
Moc se těším na Sicílii, která mi tady moc chybí.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Články v rubrice - Rozhovory
Patrik Lančarič: Zlín už ke mně přirostl
Setkání s Patrikem Lančaričem, uměleckým šéfem činohry Městského divadla Zlín, nebylo náhodné. Portál Scena.cz ...celý článek
Časopis 18 - sekce
HUDBA
Ivan Hlas – 70
Ivan Hlas – Pramínek času
Muž mnoha profesí a jedna z legend české hudební scény Ivan Hlas se u příle celý článek
OPERA/ TANEC
Rok české hudby – Smetana 200
Ecce Homo Bedřich Smetana
Pohnutý život a geniální dílo velikána české hudby 1824–1884 v dokumentu Ma celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Svatá Zdislava a Cesty víry
Znovuotevření baziliky sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí
Přímý přenos slavnostní mše, kt celý článek