Scéna.cz 

Slon v předsíni

Městečko Miletín nabízí svým návštěvníkům rodný domek Karla Jaromíra Erbena, hluboká románská sklepení v bývalém sídle německých rytířů, místní specialitu miletínské modlitbičky a již čtyři roky také Muzeum českého amatérského divadla. Muzeum vskutku neobvyklé vybudované doslova na koleně divadelními nadšenci.
Myšlenka na vytvoření muzejní expozice se objevila už při práci na Místopisu českého amatérského divadla, později rozpracovaném na encyklopedickou databázi, již na konci devadesátých let.

Výzkum odhalil spoustu dokumentů a nebylo nesnadné nashromáždit různé předměty a literaturu. Největší problém však představovalo jejich umístění. Pomohl jej vyřešit svou nabídkou zapůjčení zámku v Miletíně Ondřej Stýblo, herec kladenského divadla, z proslavené herecké rodiny Stýblů, která získala zpět svůj majetek v restituci. O nápad se začalo zajímat také město, NIPOS a Ministerstvo kultury a s pomocí prostředků z jejich fondů se mohlo nakonec přikročit k otevření muzea v roce 2006.
Expozice, dokládající poutavou formou vývoj ochotnického divadla v naší zemi, vznikala postupně a stále se na ní pracuje. Má prozatím čtyři části - první sál je věnován pramenům lidového divadelnictví – východiskem jsou jednak folklórní obřady a církevní hry – mimo jiné je zde také k vidění miletínský betlém.
Ve druhé části je představeno divadlo doby národního obrození – mezi exponáty najdete třeba kalamář, truhlu a plášť Josefa Kajetána Tyla a také jeho poučení pro divadelní ochotníky ze sbírek Národního muzea. Uvidíte zde rovněž malované opony ochotnických souborů – v mnoha případech jsou na nich historická vyobrazení obcí, kde si je pořídili. Mezi jejich tvůrci byli často vynikající umělci – pro divadlo v Hustopečích ji vytvořil Alfons Mucha, opony maloval i Mikoláš Aleš nebo Václav Rabas. V Jabkenicích měly oponu malovanou manželkou Bedřicha Smetany a soubor v Mnichově Hradišti si „vypůjčil“ část Hynaisovy opony z Národního divadla.
Amatérské divadlo na přelomu 19. a 20. století a vývoj souborů během 20. století má rovněž svoji místnost. Dozvíme se zde např., že vstoupilo se svým příspěvkem i do dějin architektury. Moderní kamenné stavby divadel pro amatérské soubory z doby první republiky navrhovali renomovaní architekti – Freiwald v Hronově, Kamil Roškot v Ústí nad Orlicí, Josef Záruba v Úpici apod.
Sekce podávající obraz současného stavu právě nabírá svou definitivní podobu v poslední místnosti. Ve vitrínách jsou jak se dá předpokládat divadelní rekvizity – jedna se za sklo nevešla a potěší určitě hlavně děti – v úvodní sekci veliký slon z inscenace Cesta kolem světa za 80 dní souboru z Vysokého nad Jizerou z roku 1926. Hra je stále na repertoáru, ale slona si vysočtí divadelníci zmodernizovali - v roce 1984 si pořídili nového z molitanu. Nechybí masky, kostýmy, plakáty, fotografie, dokumenty a haldy divadelní literatury – většinou dary, zápůjčky ale i zakoupené exponáty. Vše opatřeno vysvětlujícími texty z per renomovaných teatrologů jako je Jan Císař anebo možná ještě ve větším rozsahu doplněno zasvěceným a zapáleným výkladem „duše muzea“ Miroslava Hýbnera z miletínského souboru Erben.
Na rozdíl od běžného muzea si tady ovšem můžete vylézt na jeviště, obléknout si kostým, masku, případně se i nalíčit nebo rozpoutat bouři či spustit déšť na pozoruhodných technických zařízeních, nahlédnout do odborné literatury nebo si knihy s divadelní tématikou zakoupit.

Jak vidět, octli jste se sice v instituci vytvořené z největší části na dobrovolném základě, ale fungující na úrovni naprosto profesionální, v muzeu, na které může být Miletín pyšný.