Scéna.cz 

Sofoklés: Oidipus král

Nemůže být sporu: Sofoklova tragédie o thébském vladaři Oidipovi platí za mistrovské dramatické dílo všech dob. Nové a nové inscenace v různých koutech světa se pokoušejí vyrovnat se s tímto ohromujícím, vpravdě nadčasovým příběhem o zločinu a trestu, vině, prohlédnutí a odpovědnosti, o nevyhnutelné srážce mezi osudovou nezbytností a svobodnou vůlí; zkrátka se pokoušejí předvádět to, co (podle Sofokla) člověk jest a co znamená.

Režisér Stanislav Moša si k inscenování vybral nádherně český překlad Jana Skácela, básníka tak drahého srdcím všech brněnských ctitelů dobré poezie (a nejenom jim); vrátil se tak k přetlumočení, které vzniklo pro naše divadlo a bylo zde poprvé uvedeno roku 1973. Scénu navrhl Jan Dušek, kostýmy Andrea Kučerová. Hudbu složil Zdenek Merta. Hudebního nastudování se ujal Karel Škarka. Titulní roli hraje Jiří Mach, Iokastu Ivana Vaňková, Kreonta Viktor Skála, slepého věštce Teiresia Josef Jurásek. V dalších úlohách vystupují Jan Mazák (Stařec), Michal Isteník (Korinťan), Zdeněk Bureš (Pastýř), Jaroslav Matějka (Oidipův sluha) a Miroslava Kolářová, Irena Konvalinová, Kateřina Krejčová, Tereza Martinková, Martin Křížka, Karel Škarka, Jakub Uličník (chór thébských občanů).

Premiéry se uskuteční 30. a 31. října 2010 na Činoherní scéně Městského divadla Brno.

Na počátku vidíme Oidipa na vrcholu jeho slávy i štěstí. Je mužem, který před časem přišel do Théb jako cizinec, osvobodil město od teroru Sfingy tím, že rozluštil její hádanku, stal se z vůle Thébanů jejich vladařem a dostal za ženu vdovu po zabitém králi Laiovi, královnu Iokastu; ta mu pak porodila čtyři děti. Kdo je Oidipus? Lidský jedinec, jehož tragický úděl je dán bezmocností vůči osudovým silám? Nebo mytický héros, jenž rozpoznává a přijímá své individuální osudové určení a tak se stává skutečným člověkem, nikoliv pouze hříčkou slepých mocností mytického obrazu? Je Oidipus vinen či nikoliv? Je Sofoklova tragédie hra o lidské zaslepenosti a zoufalé nejistotě lidského losu? Nebo hra o lidské zodpovědnosti a nezměrné schopnosti člověka postavit se proti osudu? Tedy drama o vztahu osudové moci a lidské individuality? Je v Oidipově příběhu odsouzena omezenost lidského jednání, nejistota a slabost člověka? Nebo je to obraz lidské velikosti a síly, jež sice přinesou jedinci krutý úděl, ale zároveň dovolí lidem nahlédnout za meze každodenního chování? Etc. Etc. Každopádně je Oidipus král hra otevřená mnoha různým, často i protichůdným, rozhodně však vrstevnatým interpretacím: Sofoklés své postavy nevidí jednoznačně a nenabízí jednoduché, kladně či záporně formulovatelné východisko. Nicméně to základní zůstává: člověk, jenž se dostal do nesnesitelné situace, v níž nemůže žít dál, a proto musí jednat, odstranit tuto nesnesitelnost. To je úhelný kámen proslulé Sofoklovy tragédie, která se zrodila bezmála před dvěma a půl tisíci lety. Je jakousi Sfingou, která před inscenátory i diváky znovu a znovu klade hádanku: co člověk jest a co znamená? A může být na divadle něco vzrušivějšího, než se znovu a znovu pokoušet luštit takový rébus?