„Naše impulsy se snažíme předat divákům,“ říká herečka Daniela Voráčková
Divadlo Alfred ve dvoře, které se věnuje prezentaci nonverbálního a pohybového divadla, uvede ve dnech 12. – 14. února 2003 od 20.00 h představení souboru Stage Code MUR-MUR – vizuální divadlo. Autorsky i herecky se na představení podílejí Daniela Voráčková Philipp Schenker a Tomáš Procházka.
Autoři k inscenaci uvádějí: „Každý z nás má svou oblíbenou sbírku vnitřních já. Jen ve snech se člověk může jako chameleón přeměnit na cokoliv, aby dosáhl svého. Vše má svou absurdní logiku.“ Potřebujeme dešifrovací klíč k představení MUR-MUR skupiny Stage Code? Pokud ano, snad je v rozhovoru s jejími zakládajícími členy herečkou Danielou Voráčkovou a švýcarským výtvarníkem a hercem Philippem Schenkerem.
Daniela: Bez pomlčky to anglicky znamená šeptání, mumlání, šumění. Hledali jsme slovo, které by vystihovalo přechodný zvuk, který člověk slyší jako doznívání snu, těch za sebou jedoucích obrázků, když se probudí.
Philipp: Zajímá nás jejich vlastní logika a moc se nám líbí bohatství zvláštních obrazů a symbolů.
Daniela: O sny se hodně zajímáme, bereme je jako osobní realitu, která reflektuje náš vnitřní život.
Daniela: Každý z nás si vybral několik obrazů ze svých nočních nebo denních snů, které chtěl zpracovat. Ten výběr má automaticky určitou vnitřní logiku nebo posloupnost. Pak jsme se snažili pochopit zvenku, proč jsme si je vybrali. Neměli jsme už od začátku příběh. Baví nás hledat spojení. Až když představení hrajeme po několikáté, tak začínám přesně rozumět tomu, proč jsme to tak udělali.
Philipp: Na začátku jsme měli různé představy, myšlenky, nápady pro situaci, objekty a kostýmy. Na základě té sbírky jsme si vytvářeli inspirační obrazový scénář. Během zkoušení jsme ho postupně měnili a doplňovali až získal definitivní formu. Konečný příběh se tak vykrystalizoval.
Philipp: Ano, ale nechtěli jsme, aby lidé v publiku jen seděli a říkali si: aha to je tenhle symbol – to je jasný. Protože u snů to tak taky není. Úplně jasná interpretace snů neexistuje.
Daniela: Od začátku do konce se to může zdát v jednu noc. Z mého pohledu je to naprosto racionální příběh. Inspiruje se sny, je tam svoboda v estetický stránce jako ve snech.
Daniela: Některé části představení vznikají z fyzického pocitu, jdeš prostě obráceně. Věci se dají připravit vnitřně v těle. Fyzický pocit nikdy nenakreslíš, nakreslíš zkroucený ruce nebo velký břicho...
Daniela: Až na pár věcí, jako svařování konstrukcí a některé kostýmy jsme všechno vyráběli sami. Poznáme tak dokonale materiál i objekt. Můžeme si ho uzpůsobit, už když ho děláme, tak si s ním hrajeme. Představujeme si, jak by se dal použít.
Daniela: V oblasti toho „jiného“ nečinoherního divadla je tady v pojmech zoufalá situace, protože všechno je naházené v jednom velkým pytli. To je nesrovnatelný se Západem. Pojmy a kategorie vytvářejí pro nezávislé divadlo už přes třicet let. Navíc lidí, kteří u nás v podobné oblasti tvoří, není tolik. Ale všechny představení spojuje autorství. Narůstá důležitost této definice. Stage Code dělá něco jako autorské pohybově výtvarný divadlo.
Daniela: Nejsou tam jenom lepší podmínky, je to taky v mnohém tvrdší. Kolik je tady souborů, které dělají představení jako my? Na některé výhody jsme přišli, až když jsme tu začali žít. Udělat představení je tu například levnější. V Holandsku, kde jsme oba pracovali, je v nezávislém divadle velká konkurence. Taky si nedokážu si představit, že bych v Holandsku mohla dělat dramaturga, kterého v Alfredu dělám, bez oficiálního vzdělání.
Philipp: Je tam určitě víc možností a prostor pro nekonvenčně pracující skupiny. Můžeš spolupracovat na projektech jiných skupin, kterých tam vzniká spoustu a je možný se tím normálně uživit. Je ale pravda, že organizovat své vlastní projekty taky není lehký.
Philipp: Divadlo je o komunikaci, takže se snažíme, aby měl divák možnost pochopit a zahlídnout všechno podstatné, co jsme chtěli ukázat. Nemáme jeden diváky oblíbený styl, kterého bychom se drželi.
Daniela: Nejdeme po tom, aby se to lidem za každou cenu líbilo. Důležitější je splnit vnitřní povinnost, kterou jsme si dali, protože je to zároveň náš proces lidskej. Čas, který tomu věnujeme je součástí našeho života a ten musíme prožít kvalitně. V našich představeních je prožitek, který do nich dáváme, proto si za představeními stojím.
TIP!
Časopis 20 - rubriky
Časopis 20 - sekce
HUDBA
Květnové koncerty ArtCafé představí směsici žánrů
Nejbližší koncerty ArtCafé nabídnou v Broumově během května vystoupení českých i zahraničních muzikantů. Jako celý článek
OPERA/ TANEC
Coco Chanel jako přehlídka módy i života
Balet NdB přichází s novou premiérou věnovanou módní ikoně Coco Chanel. Choreograf Mário Radačovský připravil celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Pesimistická vize inspirovaná Orwellovým románem
Brazil
Jak snadné je stát se nepřítelem státu! Pesimistická vize nedaleké budoucnosti, inspirovaná Orwellov celý článek