Scéna.cz 

Do Švandova divadla na Smíchově přichází Zákon

V polovině listopadu se ve Studiu Švandova divadla představí první díl z minicyklu Teď přichází Zákon. Inscenace KAI/ABE 2011 se prostřednictvím textu Barbory Hančilové a režijního vedení Petra Štindla věnuje tématu KAIN a ABEL. Premiéra nového projektu smíchovské scény je plánována na sobotu 12. listopadu tohoto roku.

Nový projekt Švandova divadla (dále jen ŠD) navazuje na loňský, divácky interaktivní a velmi úspěšný cyklus deseti divadelních skic s názvem Hyde Park. Z něj vzešly tři inscenace (Šoa, Zpověď masochisty, Nakrm hada na své hrudi), které byly v nové sezóně začleněny do stávajícího repertoáru Švandova divadla. „Sme radi, že cyklus Hyde Park potvrdil zmysluplnosť snahy premeniť Štúdio ŠD na laboratórny priestor, ktorý poskytuje možnosť k osobným vyjadreniam oslovenych divadelníkov. Cyklus ako celok vyvolal podnetnú diskusiu v radoch našich divákov aj odbornej verejnosti. Čo je podstatné, pritiahol k nám publikum nové.“ Tak hodnotí loňský studiový projekt Švandova divadla umělecký šéf Dodo Gombár a přibližuje aktuální cyklus ve Studiu: „Teď přichází Zákon v mnohom z Hyde Parku vychádza, v podobe troch plnokrvných komorných a zovretých divadelných inscenácií“.

KAI/ABE 2011
Hra Barbory Hančilové (nar. 1993) byla vybrána z diváky zaslaných textů prakticky jednoznačně (rozhodnutí bylo na uměleckém šéfovi Švandova divadla Dodo Gombárovi, režiséru Petru Štindlovi a dramaturgyních Martině Kinské a Lucii Kolouchové). Čím scénář Barbory Hančilové zaujal, naznačila dramaturgyně inscenace Martina Kinská: „Hra nás zaujala především tím, že není klasickým dramatickým textem, a tudíž provokuje k výraznému inscenačnímu uchopení.“
Hra KAI/ABE 2011, jíž autorka věnovala Renatě Rejmíšové Barbory Hančilové (nar. 1993) pracuje s prolínáním monologických pasáží s „výseky“ dramatických situací. Základní příběh je tak „předváděn“ ve flashovitých útržcích a zároveň je relativizován monology třetí postavy. Původní biblický námět zpracovává hra velmi volně, spíše jde o „inspirační impulz“; příběh dvou bratrů, z nichž jeden umírá, se odehrává v současnosti a postavy se téměř stejně jmenují… Opět se však vynořuje otázka, kdo je ve skutečnosti vrah a kdo oběť (a lze-li toto vůbec přesně určit), ale také jakou „hodnotu“ má taková událost… Náhle se neděje „prvním skutečným lidem“ (lidem narozeným z lidí), ale jakýmsi dvěma lidem z mnoha… Jsme vyděšeni hrůzou takové události, nebo spíše fascinováni? Jak často přihlížíme?
Režisér Petr Štindl přizval ke spolupráci výtvarnici Lucii Labajovou (se Švandovým divadlem spolupracovala např. na inscenaci Ve vánočním stromečku sekérečka nebo filmu Smíchov pláče, Brooklyn spí). Rolí se poté ujali David Punčochář, Jan Hofman j.h. (v ŠD: Casanova v lázních, Peníze od Hitlera) a Marta Vítů j.h. (z ŠD ji diváci znají z inscenace Byla jsem doma a čekala, až přijde déšť).

Dva bratři (KAI – David Punčochář a ABE – Jan Hofman) se po smrti rodičů vracejí domů. Kai se rozhodne podřídit život mladšímu bratrovi. V novém domově se však stále více odcizují, vše vrcholí, když se v Kaiově životě objeví Diana. Ale možná to je právě ten okamžik, který paradoxně oba bratry znovu sblíží? Kde končí láska a začíná závislost? Kde končí hranice vlastních nároků a kde začíná život na úkor druhého? Kde končí náš příběh a začíná příběh někoho jiného? A kolik dlužíme lidem, vedle nichž žijeme…