Scéna.cz 

Kočka na kolejích na Vinohradech

Divadlo na Vinohradech uvádí inscenaci Josefa Topola KOČKA NA KOLEJÍCH.

Režie Michal Pavlík; dramaturgie Martin Velíšek; scéna Václav Vohlídal a kostýmy Ivana Brádková. Hrají: Jana Stryková (Évi); Pavel Batěk (Véna); Ondřej Rychlý (Chlapec);Vuk Čelebić a Marek Mikulášek. Premiéra 30. listopadu 2012 v nové zkušebně.

Shakespearův verš – láska je plná nesrovnalostí – můžeme vztáhnout na všechno živé, aniž tím život usvědčujeme z bezcharakternosti“, říká Josef Topol a bezezbytku to platí o hlavních hrdinech jeho hry KOČKA NA KOLEJÍCH.

Setkáme se s nimi jedné letní noci, kdy při návratu z výletu čekají na zapadlé zastávce na vlak. Stěhovák Véna a servírka Ěvi. Vytržení z běhu času je vede dál a dál v mapování jejich dlouholetého vztahu. Stačí jeden krok ve tmě a může zvítězit láska, ale také i nepojmenovatelná úzkost.

Josef Topol (*1935) se narodil v Poříčí nad Sázavou, po maturitě nastoupit jako lektor do divadla D 34, souběžně studoval divadelní vědu a dramaturgii na DAMU. Jeho debutem byla veršovaná hra z českých dějin Půlnoční vítr, kterou v roce 1955 režíroval ve svém divadle E.F. Burian.
V roce 1959 byla Topolovi jako nejmladšímu autorovi v celé historii Národního divadla uvedena hra Jejich den. To už spolupracoval se Otomarem Krejčou a Karlem Krausem a toto setkání mělo rozhodující význam pro celou jeho životní a tvůrčí dráhu. V roce 1962 napsal Topol svou asi nejznámější hru Konec masopustu, v roce 1965 ji O. Krejča inscenoval v Národním divadle. Na podzim roku 1965 zakládá Otomar Krejča s Karlem Krausem, Josefem Topolem, Marií Tomášovou a Janem Třískou Divadlo za branou. Divadlo se formovalo právě na přípravě nové Topolovy hry Kočka na kolejích. Režíroval ji O. Krejča, Évi hrála Marie Tomášová,Vénu Jan Tříska.
Tiskem vyšla Kočka na kolejích poprvé v časopise Divadlo v roce 1965, hrála se v mnoha českých divadlech i v zahraničí (např. v USA, Japonsku, Švýcarsku, Polsku…) Téhož roku odjíždí Topol jako stipendista Fordovy nadace do USA, po návratu píše hru Slavík k večeři, jeho další novou hru – Hodinu lásky – inscenuje Krejča v Divadle za branou v roce 1966. Poslední Topolovou uvedenou hrou bylo jeho vlastní nastudování komedie Dvě noci s dívkou aneb Jak okrást zloděje. Tato inscenace byla zároveň poslední premiérou Divadla za branou.
Po podepsání Charty 77 se J. Topol živil jako dělník na stavbě, psal do samizdatů (Sbohem, Sokrate, 1967), překládal pod cizími jmény. Na česká jeviště se vrátil až v roce 1988 – hru Hlasy ptáků s podtitulem Opera pro činoherce nastudoval v Divadle na Vinohradech režisér Jan Kačer s herci Otakarem Brouskem, Jiřinou Jiráskovou, Tomášem Töpferem, Gabrielou Vránovou, Janem Hartlem, Jiřinou Švorcovou, Janem Potměšilem, Dagmar Veškrnovou a Miroslavem Vladykou (první uvedení 22.6.1989). Tato světová premiéra Hlasů ptáků byla vedle nastudování Konce Masopustu v Západočeském divadle v Chebu prvním uvedením Topolovy hry na českém jevišti od zákazu Dvou nocí s dívkou v roce 1972. Kromě divadelních her napsal Topol také řadu esejů a studií, které publikoval časopisecky nebo v programech Divadla za branou.