Scéna.cz 

Divadelní tipy 51. týden

Neobyčejné životy Libuše Šafránková
Příběh snad nejzářivější a nejoblíbenější herečky pohledem jejího syna Josefa (2013)
Už čtyři desetiletí patří mezi jednu z našich nejvýraznějších hereček. Pochází ze Šlapanic u Brna a od dětství tíhla k divadlu. Byla žačkou Umělecké školy Jaroslav Kvapila, jedné z nejstarších a nejvýznamnějších škol svého druhu v České republice. Dramatické oddělení brněnské konzervatoře absolvovala v roce 1971. Již během studií hostovala v Mahenově činohře, kde si zahrála Shakespearovu Julii v Kaločově režii.
Profesionální život Libuše Šafránkové se odvíjel s notnou dávkou hereckého štěstí. Ihned po ukončení konzervatoře míří do Prahy, kde získává angažmá v Divadle Za branou. Herečka s mimořádným talentem, která je obdařena výjimečnou múzičností, byla u Krejči okamžitě pověřena velkým divadelním úkolem. Otomar Krejča jí ve své inscenaci Čechovova Racka svěřil roli Niny Zarečné. Po ročním působení v Krejčově Divadle Za branou, které bylo násilně uzavřeno, nastoupila v roce 1972 do pražského Činoherního klubu. Jako členka zdejšího ansámblu zaujala jako představitelka rolí sahajících od klasického typu naivky a servetty k modernímu dramatickému repertoáru. Zahrála si zde například Checcu v Poprasku na laguně, Soňu ve Strýčku Váňovi, Markytu v Doktoru Faustovi, Ninu v Rackovi, Colombinu v komedii Tři v tom, Cathleen v O´Neillově Cestě dlouhého dne do noci, Káťu Kabanovou v Bouři nebo Jenny v Havlově Žebrácké opeře. V roce 1992 společně se svým mužem Josefem Abrhámem Činoherní klub opouští a na krátký čas zakotví v pražském Národním divadle, kde byla v letech 1992–1994 členkou činohry.
Před kamerou se poprvé objevila ve dvoudílné televizní adaptaci Babičky (1971) Boženy Němcové. Mladičká Libuše zde upoutala pozornost televizních diváků v postavě dívčí a přesto vážné Barunky.
Již od počátku své herecké kariéry Šafránková poutá pozornost svým půvabným zjevem, nezdolným temperamentem a milým výrazem, a tak ji režiséři rádi a často obsazují do pohádek. Srdce diváků si získala jako Popelka z pohádky Tři oříšky pro Popelku (1973), která se stala jedním z tradičnějších vánočních atributů - a spolu s ní i představitelka hlavní hrdinky Libuše Šafránková. Do rolí princezen pak byla Libuše obsazována ještě celé desetiletí. Po kurážné Popelce si zahrála tajemnou Večernici v pohádce Princ a Večernice (1979) a ještě tajemnější a temnější princeznovskou dvojroli ve filmu Třetí princ (1983). Z jejího "pohádkovém repertoáru" ještě jmenujme filmy: Soľ nad zlato (1982) či Malá mořská víla (1975). Vedle líbezných i tajemných princezen měla možnost si zahrát i prostá vesnická děvčata, ze kterých se v posledních letech přehrává do rolí královen (Restaurace U Prince z roku 2005 nebo Fišpánská jablíčka z roku 2008), moudrých čarodějek, jakou byla Halíbela, co půvab i respekt okolí (Elixír a Halíbela z roku 2000). V televizi si mj. zahrála ještě v pohádkách O Terezce a paní Madam (1976) nebo Vojáček a dračí princezna (1981). Na filmovém plátně se v roce 1993 objevila v roli Štěstí, a to v Zelenkově Nesmrtelné tetě. Pohádkovému žánru se věnuje během své herecké kariéry soustavně. Naposledy si v roce 2011 zahrála roli kouzelnice Micimutr.
Uplatňuje se ovšem plně i v ostatních žánrech. Po doslova "raketovém startu" jí začali režiséři obsazovat nejen do rolí mladých dívek, nebojácných, energických a chytrých, ale i tajemných dívek a žen. Na filmových plátnech je jí také možno vidět ve dvojdílné filmové komedii: Můj brácha má prima bráchu (1975) a Brácha za všechny peníze (1978) nebo jako vodnickou holku ve snímku Jak utopit dr. Mráčka (1974). V televizi si zahrála např. v Podskalského komedii Křtiny (1981), v televizním zpracování slavné povídky A. P. Čechova Švédská zápalka (1982), v hudební komedii Pan Pickwick (1987), v dramatu inspirovaném osudy československých letců po návratu do vlasti Hřbitov pro cizince (1991) nebo v komedii Bernarda Sladea Stará láska nerezaví (2003).
Ani později, když opustila role princezen a zaměřila se na zralejší postavy, neztratila svou křehkost, notnou dávku dívčího půvabu a zvláštní čistotu. Nezapomenutelné jsou její "trpělivé maminky a manželky" z filmů jako Vrchní, prchni! (1981), Báječná léta pod psa (1997), Obecné škole (1996) nebo Všichni moji blízcí (1999).
Svůj komediální talent - naplno a s velkým úspěchem - předvedla také ve filmech Slavnosti sněženek (1983) nebo Vesničko má středisková (1985). Máme tak možnost sledovat její důstojný herecký přerod od pohádkových princezen, mladých energických dívek k typově různorodým postavám. Zajímavé příležitosti dostala v devadesátých letech, kdy začala hrát úlohy žen, kterým není cizí ironie, ale ani mírně skeptický humor.
Velkou přízeň diváků a přímo masovou popularitu Šafránkové přineslo i účinkování v seriálech, do kterých je velmi často obsazována (Cirkus Humberto, Náhrdelník, Četnické humoresky).
Velmi často se jak na plátně, tak na televizní obrazovce objevuje po boku svého muže Josefa Abrháma. Ať je to v komedii Svatební cesta do Jiljí (1983), v životopisném snímku o K. Čapkovi Člověk proti zkáze (1989), ve filmovém ztvárnění hry V. Havla Žebrácká opera (1991), v televizním seriálu Náhrdelník (1992), kde si zahrála hlavní roli zpěvačky Josefíny, v televizním zpracování slavné komedie A. P. Čechova Jubileum (1985), v úsměvném příběhu o svérázném doktorovi a jeho manželce Doktor Munory a jiní lidé (1997) nebo v televizní mikrokomedii Dokonalý muž, dokonalá žena (1988) či ve filmu Všichni moji blízcí (1999).
Vysílání: 16.12., 21.55 hod., ČT1; Opakování: 19.12., ČT1

Všechnopárty s Richardem Krajčem a Janem Budařem
Zábavná talk show Karla Šípa, tentokrát na téma "Herec a zpěvák v jednom" (2008). Hosté: R. Krajčo, L. Vondráčková a J. Budař. Režie V. Polesný
Karel Šíp ve své oblíbené talk show přivítá opět tři zajímavé hosty, tentokrát jimi budou zpěvák a herec Richard Krajčo, ikona populární hudby Helena Vondráčková a herec Jan Budař. Tématem dílu je propojení pěvecké a herecké kariéry, takže se můžete těšit na zajímavé názory hostů, a na to, jaké to je být zpěvákem i hercem v jedné osobě. A v úvodu vás čeká malé překvapení, protože i Karel Šíp je muž mnoha talentů.
Vysílání: 16.12., 00.10 hod., ČT1

Děti sametu: Miřenka Čechová
V listopadu 1989 navštěvovali první stupeň základní školy nebo chodili do školky. Dnes patří ke špičkovým umělcům ve své oboru. Miřenka Čechová, baletka, která se vzbouřila a jako tanečnice a performerka dobyla Ameriku. Dokumentární cyklus ČT. Režie A. Sirotková
Miřenka Čechová (*1982) chodila jako spousta malých holek v Aši do hudebky. Na klavír a na balet. Když jí bylo deset let, doporučila tamní učitelka jejím rodičům, aby ji dali na pražskou taneční konzervatoř. Rodiče byli zásadně proti, ale nechali ji, aby se zúčastnila přijímacích zkoušek. Po jejich úspěšném složení už v případě tvrdohlavé Miřenky cesta zpátky nevedla. Rozhodla, že se stane nejlepší baletkou na světě. Léta na taneční konzervatoři zpětně popisuje jako nejhorší období svého života. Přesto školu dokončila, ale absolutoriem také s baletem skončila. Následně studovala na katedře Nonverbálního divadla HAMU a současně na katedře Alternativního a loutkového divadla DAMU. S mimem a performerem Radimem Vizvárym založili v roce 2006 soubor nonverbálního divadla Tantehorse, který se velmi rychle (stejně jako jeho dva protagonisté) dostal na špičku současného světového tanečního divadla. S režisérem Petrem Boháčem následně pak založili ještě umělecké sdružení Spitfire Company. V roce 2010 získala Miřenka Čechová Fulbrightovo stipendium, které jí otevřelo cestu na americkou nezávislou scénu a v podstatě do celého světa. Ve svých třiceti letech vedla master classes nejen v USA, ale také třeba v Japonsku či Indii. Její sólová inscenace S/he is Nancy Joe byla deníkem Washington Post zařazena mezi tři nejvýznamnější inscenace roku 2012 v kategorii současný tanec a o rok později získala tato inscenace prestižní cenu Herald Angel na největší světové přehlídce divadla a tance, Fringe Festivalu ve skotském Edinburghu.
Vysílání: 19.12., 21.15 hod., ČT art; Opakování: 20.12., ČT2

Rozpuštěný a vypuštěný
C. a k. detektivní komedie podle hry Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka Vražda v salónním coupé (1984). Hrají J. Zahajský, M. Brodský, R. Hrušínský, B. Holišová, J. Abrhám, P. Čepek, V. Brodský, V. Jeníková a další. Kamera A. Barla. Režie L. Smoljak
Policejní inspektor Trachta je známý nezvyklými vyšetřovacími metodami. Se svým mladým praktikantem Hlaváčkem se chystá rozlousknout záhadu zmizelého továrníka Bierhanzla. Avšak jeho nadřízený svěří případ čerstvě povýšenému vrchnímu inspektorovi Klečkovi. Ten je hned na začátku vyšetřování v Bierhanzlově vile přepaden. Vyjde najevo, že onoho osudného dne se pan továrník vrátil domů s ovázanou tváří a zamkl se v koupelně. Tam pak byl, jak se policisté záhy přesvědčí, ve vaně rozpuštěný a vypuštěný. U vany stojí prázdný demižon kyseliny sírové a na jejím dně uspořádaně leží nerozpustné součásti Bierhanzlova oděvu...
Komediální detektivní příběh Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka vychází z jejich starší cimrmanovské divadelní hry Vražda v salónním coupé, tentokrát však bez účasti "génia". Ladislav Smoljak, který se chopil režie, si pro hlavní role vybral Jiřího Zahajského a Marka Brodského, kteří si s nepředstíranou chutí zahráli v této parodii zašlých detektivních příběhů, plné nečekaných zvratů, přemetů a neuvěřitelných rozuzlení.
Vysílání: 20.12., 20.00 hod., ČT2