Scéna.cz 

Zemřel Antonín Přidal

(*13. října 1935 – †7. února 2017)
Profesor brněnské JAMU, ale především básník, scenárista, dramatik a překladatel Antonín Přidal odešel navždy, ale jeho dílo se bude na českých scénách a v české literatuře ještě dlouho objevovat. Mluvím především o jeho překladatelské práci – například jeho překlad Lorkových děl jako Dům Bernardy Alby nebo Pláňka dosáhl několik desítek uvedení na českých a moravských scénách, podobně jako Moliérův Tartuffe. A rozhodně není bez zajímavosti, je zasáhl také do překladatelského zápolení Shakespeara. Některá divadla uvedla například jeho Othella či Večer tříkrálový. Jako překladatel se popasoval i s jeho Sonety. A půvabným překladem přiblížil také slavnou Rostenovu knihu Pan Kaplan má třídu rád. I jako dramatik původních her za sebou zanechal na českých jevištích stopu – mnohá, profesionální i amatérská divadla uvedla jeho komorní příběh o putování dvou středověkých žen Pěnkava s Loutnou (poprvé uvedneo v Divadle na zábradlí 1978), a po roce 1989 se tři jeho hry ocitly i v repertoáru pražského Národního divadla (Sáňky se zvonci, Noc potom, Oblak a valčík).

Antonín Přidal se narodil 13. října 1935 v Prostějově. Po studiu jazyků (anglistika a romanistika) na brněnské filozofické fakultě pracoval v 60. letech minulého století v literárně-dramatické redakci Československého rozhlasu. Od počátku 90. let spolupracoval s Českou televizí. Po listopadu 1989 začal přednášet na Divadelní fakultě JAMU v Brně. Zde založil a dvacet let vedl Ateliér rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Ostatně, právě k rozhlasové dramatice měl hodně blízko, mezi jeho nejúspěšnější hry patřily právě ty rozhlasové. Nicméně, až do roku 1989 patřil mezi autory a překladatele, o nichž se nemluví a publikoval pod vypůjčenými krycími jmény. Vydal tři publicistické knížky (Slovník do hrsti, Národní nonsensy, Z očí do očí), dvě knihy úvah (Některé hlasy, některé tváře, Potulky knihami a časem) a dva svazky divadelních a rozhlasových her (Všechny moje hlasy a jiné hry, Políček číslo 111 a jiné hry). Jeho básně vyšly ve čtyřech sbírkách (Neznámí ve městě, 1966, Smrt na ostrově, 1966, Sbohem ale čemu, 1992, Zpovědi a odposlechy 2015). Antonín Přidal kroěm své literární a publicistické činnosti získal popularitu také jako moderátor (Z očí do očí či Klub Netopýr). Nejvíce se ovšem věnoval právě překládání, jak již řečeno, především anglických a španělských autorů. Mezi nimi nejznámější Federico García Lorca, Patrick White, John Updike, Joseph Heller, Robert Lowell či Galway Kinnell. Kromě Knihy nesmyslů Edwarda Leara je nejznámějším Přidalovým překladem humoristická kniha Lea Rostena Pan Kaplan má stále třídu rád. V roce 1999 mu byla udělena Cena Ferdinanda Peroutky a v roce 2007 Státní cena za překladatelské dílo, o rok později potom získal Cenu města Brna.