Scéna.cz 

Lorkova Krvavá svatba se vrací po půlstoletí

Španělský básník a dramatik Federico García Lorca se na scénu Národního divadla vrací po půlstoletí, kdy se hrál jeho Dům doni Bernardy v režii Alfréda Radoka; Krvavou svatbu tu hned po válce nastudoval Jindřich Honzl. Tentokrát je inscenace pod taktovkou režijní dvojice SKUTR (Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský). Premiéra ve Stavovském divadle bude 16. března 2017 od 19:00 hod.

Návrat k jeho textu, v němž se folklór mísí s avantgardou, tradiční svět svateb a nedotknutelných obřadů s vášnivostí okamžiku i nezachytitelnou láskou.
V den sňatku opouští nevěsta ženicha a následuje Leonarda, muže, kterého miluje, bez ohledu na neúprosný zákon morálky a cti. Touha po pomstě žene svatebčany v čele s ženichem po stopách uprchlíků. Ženich i milenec krvavě hynou o svatební noci, tragédie končí nářkem žen nad mrtvými muži. My se však ptáme dál – co ostatní postavy, jejich rodiče, prarodiče, sousedé? Vědí také, co je šílená touha? Je láska pouze doménou mládí, nebo je každý z nás tak trochu opouštějící Nevěstou a zrazeným Ženichem?

,,Pokaždé, když pro nás vybírám text, snažím se najít takovou hru, ve které je prostor pro vnitřní svět postav. To je něco, co nás zajímá. Jakub Kopecký, náš scénograf, pro to vymyslel termín „vnitřní krajina“. Jde o prostor, který se spíše podobá naší paměti, krajině, ve které neplatí kauzalita a proporce reality. Také si myslím, že Lorkův text je natolik interpretačně otevřený, že jej budeme muset spolu s herci dotvořit. Tedy doufáme v trochu autorský vklad herců.“ uvedl Lukáš Trpišovský.
Ten reálný příběh velmi silně připomíná lidovou baladu. Takže není důležité, kde a zda se reálně odehrál. Španělsko, jeho reálie, řeč… to je výzva. My samozřejmě nebudeme předvádět kastaněty a kytary za horké letní noci. Ale samotné situace a text jsou psány pro španělský temperament a je velkou výzvou chopit se ho tady, s našimi emocemi a zkušenostmi. Jinak se ale myslím dotýká všech lidí na celém světě ze stejných důvodů. Emotivnost, archetypálnost, obraznost. Je to jako sen. Těžký sen života, který teče kolem nás. A my někdy do té řeky vstoupíme a pořádně nás zmáčí. Přesto si řekneme, že to stálo za to. Anebo nestálo? To je jedna z otázek Krvavé svatby. A něco nám blízkého.“ uvedl Martin Kukučka.

Dramaturgyně inscenace Ilona Smejkalová komentovala příběh ,,Název tragédie Federika Garcíi Lorky v sobě obsahuje dvě slova, která svým spojením naznačuji rozpor. Svatba, odvěký rituál, kdy dochází k prolnutí dvou lidských životů, symbolizuje harmonii mezi mužem a ženou. Ve svazku se slovem „krvavá“ ovšem evokuje cosi konfliktního a nešťastného. Krev jako hybatelka osudy lidí, jejich veškerého jednaní a konání, je ale také i znakem smrti, boje a násilí, prolitou životodárnou tekutinou. Zároveň i skutečným symbolem života a vášně.

Na jevišti Stavovského divadla se objeví například Taťjana Medvecká, Pavlína Štorková, Eva Salzmannová, Patrik Děrgel, Tereza Vilišová, Johanna Tesařová, Soňa Červená, Saša Rašilov, Filip Kaňkovský a David Prachař.

www.narodni-divadlo.cz