Scéna.cz 

Blackbird - láska v dobrém i zlém

Blackbird (Černý pták, Kos) název inscenace i skladby skupiny The Beatles - The White Album (1968). Pokud se budeme držet prvého významu, pak černý pták je nositelem špatných zpráv, v případě kosa je jeho kladnou stránkou libý zpěv, a zápornou způsobení škody na peckovinách, zejména třešních. Sečteno a podtrženo – kos je nositelem dobra i zla.
Autor hry, skotský dramatik David Harrower před nás staví dvě postavy: Ray (Luděk Randár) a Una (Kateřina Liďáková). Divák je postupně vtahován do jejich příběhu, kdy základem zápletky je sexuální vztah Raye s nezletilou Unou.

Na první dobrou se ihned každý pustí do jeho hodnocení, a myslím, že ve většině případu Raye odsoudí. Nicméně, v příběhu to zas tak jednoduché není, emoce, vztahy a nahlížení na problém z různých stran přelévá sympatie z jedné strany na druhou. Klíčů pro odemykání třinácté komnaty je několik. Právě tabu ve společenských konvencích je tím nejsilnějším impulsem, který se zde řeší.

Režisér Petr Michálek dlouho hledal text pro Kateřinu Liďákovou a Luďka Randára, kteří se výborně osvědčili jako partneři na jevišti, např. rytíř Hans a víla Ondina v Ondině. Výrazným plusem inscenace je čistý, nenápadný režijní rukopis, který vychází z herců a dává jim v projevu volnost. Důležitou roli ovšem hraje i ojedinělá scénografie, využívající autenticity prostoru bývalé šatny orchestru, která si vystačí s třemi stolky a židličkami, a zdánlivě náhodně rozházenými odpadky. Divák se může těšit na herecký projev bez velkých patetických gest, který nepotřebuje ozvláštnění scénickými kouzly. Light design nahrazuje jednoduché světlo plochých zářivek, a není tu použita ani scénická hudba. Divák má tak možnost vychutnat si text, který je až rozhlasového rázu, zde ovšem obohacen o vizuální vjem prostoru a jemného hereckého výrazu, který minimalistickými pohyby a mimikou dokresluje zvukovou stránku inscenace.

Luděk Randár v postavě Raye vykresluje člověka, který byl dostatečně krutě potrestán za svůj čin. Hledá svůj životní klid, který se snaží najít v v nové partnerce a ve vytěsnění celé události. Kateřina Liďáková podává postavu Uny nejdříve s výraznou touhou po pomstě, krutě trestající, ponižující a chladnokrevně vypočítavou. Líčí své dětské trauma, ale zároveň se diváka zmocní i pochybnosti, zda nenese svůj díl viny. Stěžejním bodem obratu v jejich vztahu je okamžik minutí, kdy Ray odchází pro cigarety, Unu nechává samotnou v penziónu, odkud ji recepční donutí utéct. V tento okamžik se jejich cesty rozcházejí, nevědomky se navzájem podrží, ale následný vír událostí je oddělí.

Režisér Petr Michálek využívá nejen prvky napětí obsažené v textu, ale stupňuje je i přidáním hlasů z chodby, náhlým výpadkem elektrického proudu a v závěru příchodem hrdinovy adoptované dvanáctileté dcery… V ten okamžik se divákovi bortí veškeré sympatie k němu. Režisér tuto situaci utlumí přátelským odchodem ženy a dívky. K divákovi vysílá takřka podprahovou šifru: ze sluchátek, která má dívka na krku, zní skladba Beatles Blackbird. Krásný zpěv kosa. Výmluvná tečka za dlouhotrvající hlubokou láskou obou, která byla poznamenaná černou událostí na začátku. V dobrém i zlém končí oba protagonisté v hluboce zamilovaném objetí.


www.divadlozlin.cz