Scéna.cz 

Zemřela Helena Štáchová

(*18. listopadu 1944 - †22. břzena 2017)
Loutkoherečka, zpěvačka, scenáristka, režisérka, dabérka, a především - po smrti svého manžela Miloše Kirschnera v roce 1996 - ředitelka legendárního Divadla Spejbla a Hurvínka,
HELENA ŠTÁCHOVÁ, odešla po dlouhé těžké nemoci. Celý svůj život zasvětila divadlu, a to svým milovaným loutkám.
Narodila se za války, otec byl inženýr, matka profesorka, ale oba měli k umění blízko. Po maturitě byla nejprve přijata na pedagogickou fakultu, ale místo toho nastoupila jako elévka do Divadla Spejbla a Hurvínka, poté vystudovala herectví na DAMU a do divadla se vrátila v roce 1966 už jako stálá členka. A dřevěným hercům zůstala věrná po celý život. Nejprve v roce 1967 převzala loutku Máničky, a o pár let později, v roce 1971 byla přímo pro ni vytvořena další ženská dřevěná postavička, „bábinka“.

Bylo běžné, že kromě češtiny ovládaly loutky - tedy jejich interpreti - nejrůznější jazyky zemí, v nichž hostovali. Bylo v logice věci, že se Helena Štáchová sblížila s Milošem Kirschnerem, a kromě toho, že spolu měli děti (Denisa i Miloš se dnes podílejí na umělecké a organizační stránce divadla), spolupracovali na tvorbě scénářů, a později se Štáchová pustila také do režie. Společně se svým mužem vytvořili nejen množství inscenací v různých jazycích, ale také rozhlasové nahrávky, televizní večerníčky, řadu gramofonových desek, a knih. Jako první nahrála v roce 1969 pro Supraphon scénku Hurvínkovi k narozeninám. Po Kirschnerově smrti pokračovala v tradici divadla s kolegou Martinem Kláskem. Z někdejšího působiště - dnešního Divadla u hasičů, se soubor v roce 1995 přestěhoval do Dejvic, kde dodnes působí v někdejším kinosále.

Příběhy Spejbla, Hurvínka, Máničky a bábinky ovlivnily několik generací českých dětí, a díky množství zájezdů se staly známé i v cizině. Nicméně, Helena Štáchová se stihla věnovat ještě další práci: v televizi, dabingu a rozhlase. Propůjčila mj. hlas malé Líze Simpsonové v kresleném seriále Simpsonovi, a interpretovala také Míšu Kuličku. Méně se ví, že byla rovněž zajímavá šansoniérka, ale zpěvu se věnovala spíše jako koníčku. Naopak, profesionálně se zabývala psaním. Na kontě má scénáře televizní i rozhlasové, hry pro děti i pro dospělé, které sama i režírovala. Napsala 9 knih a 54 scénářů, 7 her pro dospělé a 9 pro děti. Ve své životopisné knize Život na nitích prozradila traumatické zážitky, které poznamenaly její život. V roce 1984 ji autonehoda znetvořila obličej, a v roce 2005 jí byla diagnostikována rakovina. S tou statečně bojovala, ale nakonec jí přece jen podlehla.