Scéna.cz 

Baal jako symbol zvrácenosti a geniality

Prvotinu německého dramatika Bertolda Brechta v překladu Ludvíka Kundery nastudovala v DISKu ve vlastní úpravě studentka režie Lenka Sovová s posluchači čtvrtého ročníku katedry alternativního a loutkového divadla. Pedagogické vedení bylo svěřeno Ivanu Rajmontovi (režijní dohled), Radce Fidlerové a Janu Bornovi (který ročník vede).
Hlavní postava - Baal, jehož jméno pochází od mythického boha plodnosti (o kterém hovoří i Starý zákon v souvislosti s modloslužbou jako o pohanském bohu - symbolu všeho světského a nečistého), je básník – génius, člověk s ohromným intelektem. Jeho tvůrčí schopnosti jakoby neznaly hranic, nezná je však ani on sám ve způsobu jednání, v bezuzdném až živočišném uspokojování svých pudů. Je to člověk bezprostředně, téměř bez zábran svědomí, naplňující své potřeby, a to ve všech oblastech. Neustále se žene za novým vzrušením, za novým „ozvláštněním“ života bez ohledu na city a svobodu druhých. To se také stává příčinou jeho zániku.

Inscenace v dokonalém souladu s autorovým záměrem navozuje v divákovi řadu otázek o odvrácené straně potřeby neomezené volnosti, o spojení geniality se zvráceností. Zároveň provokuje k přemýšlení o nejednoduchém antihrdinovi a o nejednoznačně vyznívajícím příběhu a upoutává i emotivností některých způsobů vyjádření. K tomu napomáhá i vybraná klavírní hudba, která dobře podkresluje všechny citové polohy inscenace a pěvecký projev herců. Ozvláštněním, svědčícím o tvořivém duchu inscenátorů, je například užití zavěšených desek, lemujících jeviště ze tří stran, s nimiž mohou aktéři hýbat a tak i dotvářet atmosféru některých scén.
Velmi citlivý způsob ztvárnění našla pro Johanu (dívku, která s Baalem přišla o panenství a spáchala sebevraždu) Nina Martínková. Výraz zklamané mladé ženy, jež propadla na jednu noc své vášni a v kovové vaně smývá své provinění, působí velmi sugestivně, ať už po verbální či mimické stránce. Neméně dobrý výkon předvedla v premiérovém představení i Jana Černá coby Emílie –žena trpitelka, která přes všechny „rány“, které jí Baal uštědřil, jej stále miluje.
Filip Jevič velmi promyšleně vyhrává nuance Baalova jednání a prožívání, hraje s neuvěřitelným nasazením od začátku až do konce. Výrazným interpretem je i Petr Vaněk v úloze Ekarta – Baalova přítele a později také milence. Zdařilo se mu složitou postavu zobrazit se všemi jejími rysy a pozoruhodným vývojem od člověka, kterému na Baalovi záleží, ale děsí se následků jeho chování až po milence, jenž v závěru řeší dilema mezi přátelstvím vůči Baalovi a skutečným heterosexuálním cítěním.
Celkové vyznění představení však nezávisí jen na zmíněných aktérech, ale na souhře všech zúčastněných herců. A ta byla na velmi dobré úrovni.

Bertolt Brecht Baal
Překlad Ludvík Kundera, dramaturgie Jiří Ondra, úprava a režie Lenka Sovová, scéna a kostýmy Jakub Kopecký, hudba Vratislav Šrámek, vedoucí ročníku Jan Borna.
Hrají: Filip Jevič, Petr Vaněk, Jana Černá, Nina Martínková, Kristýna Franková, Petr Svoboda, Kateřina Tichá, Jiří Ondra, Radovan Snítil.
Premiéra divadlo DISK 13. února 2004.