Scéna.cz 

Burčáková Portugálie v Uherském Hradišti

Po Národním divadle moravskoslezském, Jihočeském divadle a Činoherním klubu se inscenace současného maďarského autora Zoltána Egressyho Portugálie dočkali také diváci ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Čím je vlastně tato inscenace, která putuje nejen po českých divadlech, ale i po celém evropském kontinentu tak přitažlivá?
Na prvním místě je bezesporu prostředí, kde se odehrává příběh „zbloudilého“ mladíka Drobka. Zavádí nás do jedné vesnické hospody v obci Irgács, kde je možné potkat svérázné hrdiny příběhu – dívku Mašli, jejího tatínka, pana Kolíka a jeho ženu, mladíka Řepu, pana faráře a nepřehlédnutelného Satanáše.
Režisér Igor Stránský vsadil na vyváženost tragického s komickým. Inscenace dostala zvláštní „burčákový“ říz díky použité hudbě Gorana Bregoviče. Tím vtiskl inscenaci obecnější ráz, ukázal, že podobné příběhy se mohou odehrát kdekoli v Evropě, možná kdekoli na světě… Je nutné podtrhnout i další režisérův (chvályhodný) záměr – v případě užití vulgárních slov netlačil na pilu. Daný slovník sice k některým postavám neodmyslitelně patří, ale ty ho naštěstí užívají přirozeně, bez zbytečného zdůrazňování.
Autor výpravy Petr Dosoudil navrhl přesné prostředí expressa, tedy lokálu čtvrté cenové skupiny, kde na stěnách nechybějí akty ani fotky fotbalového klubu. Ne vždy měl šťastnou ruku v kostýmech. Např. u postavy dívky Mašle spíše diváka zmátl – její plavky zvýraznily její exotičnost, což ale není v souladu s jejím životním příběhem (ztráta maminky, vesnická holka atd.) V ostatních případech ladí kostýmy s celkovou koncepcí.

Herecké výkony jsou vyrovnané a svědčí o dobré sehranosti souboru. Největší divácký úspěch po právu sklízí Kolíkova žena v podání Anny Slezákové-Mikové, jejíž mistrná akrobacie na kole a s kolem až vyráží dech. V souvislosti s tím je třeba ocenit „správnou alkoholovou míru“ jejího hereckého výkonu. Dalším mistrem - akrobatem na scéně je Jiří Juřina jako místní vagabund Satanáš.
Jitka Josková – představitelka Mašle – hraje přesvědčivou vesnickou holku, která „má na víc“. Není jen „mouchy snězte si mě“, není to ani obyčejná venkovská „buchta“, disponuje určitým intelektem a zarputile se snaží jít za svým cílem. Srozumitelnosti postavy trochu škodí exotický typus a výše zmiňované kostýmy. Jejím protihráčem je Miroslav Zavičár coby Drobek: toulavého mladíka hrál chvílemi nečitelně, ale můžeme připustit, že nestranní pozorovatelé takoví většinou bývají. Obdařil jej určitou rozervaností a nevyrovnaností, která působila autenticky. Divácky nejpůsobivější byly jeho scény s Mašlí.
Svým způsobem schematicky přímočarým byl i furiant Řepa (Zdeněk Trčálek), který přinesl do hry vítaný komický prvek. Farář v podání Josefa Kubánika osciloval na hranici tragikomična, převážně vystupoval jako lidový kazatel moudroslovec, zejména v druhé části inscenace.

Potugálie v nastudování Slováckého divadla má bezesporu osobitý nádech, a její citlivé zasazení do místního regionu dokáže plně oslovit místní diváky. Většina z nás by chtěla utéci do své Portugálie – ať už leží u moře nebo v horách, na samotě nebo ve velkoměstě. Stačí si aspoň připít Unicem nebo si dát stříček…, vlastně burčák.

Zoltán Egressy Portugálie
Překlad Taťána Dimitrová; režie Igor Stránský; výprava petr Dosoudil; dramaturgie Iva Šulajová.
Osoby a obsazení: Mašle (Jitka Joseková); Drobek (Miroslav Zavičár); Hospodský (Božek tomíček); Řepa (Zdeněk Trčálek); Farář (Josef Kubánik); Kolík (Kamil Pulec); Žena (Anna Slezáková-Miková); Satanáš (Jiří Juřina) a Manželka (Eva Řezáčková).
Premiéra ve Slováckém divadle 13. března 2004, psáno z reprízy 25. září 2004.