zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Na sólovou desku se Petra Gazdíka ptá i maminka

Herec Petr Gazdík

autor: Scena.cz   

Herectví bere jako určité poslání. V současné době zkouší roli Clauda v připravovaném muzikálu Hair, premiéra 2. října 2004 při příležitosti otevření Hudební scény Městského divadla Brno. Od nového roku šéfuje v tomto divadle oboru muzikál.
S Městským divadlem Brno je Petr Gazdík spjat od dětství. „Na jeho prknech jsem poprvé stál v prenatálních osmi měsících. Moje maminka tehdy hrála Milence z kiosku. Vyprávěla mi jak si stahovala bříško šněrovačkou. První dětskou roli jsem v Divadle bratří Mrštíků hrál ve svých čtyřech letech.“ Díky tomu všichni jeho starší kolegové a kolegyně byli pro něj v určité době strejda a teta.
V hereckém životě ho provázejí převážně postavy mladých a rozervaných hrdinů – Romeo (Romeo a Julie), Tony (West Side Story), Kristián (Cyrano z Beregeracu) a další. Vůbec mu to nevadí. „Nevím, asi to způsobuje můj fysis. Role rytířů jsou mi ale sympatické. Líbí se mi postavy, které mají v sobě čistotu a ušlechtilost. Snažím se takový být i ve svém normálním životě.“

Intenzivně se připravuje na premiéru muzikálu Hair (Vlasy), kde ztvární postavu Clauda. Role pro něj znamená hodně. „Jednak je fajn se s ní setkat a jednak mě baví. Snažím se s postavou ztotožnit. Chovám se tak, jako bych to byl já, i když jsem Claude.“
Postavy, které hraje, se většinou dostanou do zvláštní situace a musí se rozhodovat mezi svým stávajícím způsobem života a pak mezi okolnostmi, které jim daná situace přinesla. Takový je např. Clifford Bradshaw v muzikálu Cabaret. „I to je sympatické. Na jednu stranu se mohou zdát být přímočaré, ale na druhou stranu mají v sobě více poloh. Každá taková postava má svůj složitý vývoj…“
Nejvíce mu byli blízké role - Lord Essex v inscenaci Alžběta Anglická (MD Brno), Vid ve Hře o lásce smrti a věčnosti a nyní Lancelot v muzikálu Camelot (Národní divadlo moravskoslezské Ostrava).
Díky předchozím zkušenostem nemusí nikomu dokazovat své „šéfovství“. „V žádném případě nechodím například pořád v obleku, aby všichni viděli, že jsem se stal šéfem, i když obleky mám rád,“ zdůraznil. Herec podle něj vždycky zůstane hercem. „Herectví beru jako určité poslání a to je základ, proč to vlastně všechno dělám. Své schopnosti se snažím dávat umění.“
Nikdy na otázku - Čím se zabývá? - neodpověděl, že je ředitelem nebo majitelem. Vždycky uvedl, že je herec. Manažerské zkušenosti nasbíral v soukromém divadle a nahrávacím studiu G-studio. To založil před osmi lety s kolegou Romanem Vojtkem. Vše kolem této scény vznikalo od píky, jak sám říká: „To je moje základní škola šéfovství.“
Městské divadlo Brno považuje za zavedenou instituci, v níž se může spolehnout na ostatní. V souvislosti s otevřením nové Hudební scény zdůraznil, že divadlo hlavně potřebovalo dokonalé technické zázemí. „Ve výsledku jsem si uvědomil, že technologie je velmi důležitá, to nám chybělo. Nové divadlo nám v tomto směru otevírá prostor.“ Dále zmínil všechny vymoženosti, které jim pomohou dotvářet kvalitu inscenací. Vedle toho do souboru přišlo osm nových členů. V inscenaci Hair alternuje na sto padesát herců. „Vybírali jsme na základě konkurzů, kterých se zúčastnilo na 450 uchazečů,“ upřesnil. Brno má podle něj obrovský muzikálový potenciál. Zejména v základně umělců, kteří ho umí dělat.

Dále prozradil, že vůbec nechtěl být hercem. „Chtěl jsem být gynekologem-porodníkem. Říkal jsem si, že je to jediná příležitost pro chlapa, jak rodit děti. Také jsem si říkal, že bych mohl být například právníkem.“

Součástí divadla G-studio je i nahrávací studio, které je jakýmsi ekonomickým motorem divadla. K tomu uvedl, že vše začalo jako koníček a postupně to přešlo k byznysu. „Jako každý kluk mám rád různá hejblátka.“
Od nahrávacího studia je již kousek ke zpívání. Hlasující v anketě Zlatý slavík ho doslova překvapili. Umístil se na dvacátém místě. To už je přímo výzva k sólové desce. Proč ji nemá? „Na toto se mě ptá i maminka. Jak se říká, to, co máte nejblíž, k tomu máte nejdál. Ve svém studiu jsem se nedostal k tomu, abych něco nahrával,“ vysvětluje a dodává: „Můj repertoár není ten nejlepší obchodní artikl a do klasického popu bych asi fušovat nechtěl. Mě baví hlavně muzikál. Hudba a každá píseň je vlastně dramatickým monologem a to mě přitahuje..“

Takové jsou herecké, pěvecké a manažérské křižovatky Petra Gazdíka. Přejeme mu nejen zajímavé rytířské role, ale i celému divadlu, aby se dokonalá technologie sžila se skvělou režií a dramaturgií. Samozřejmě nemohou chybět vynikající účinkující, včetně lidí kolem.

29.9.2004 20:09:17 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Festival Setkání Stretnutie 2024

Články v rubrice - Rozhovory

Patrik Lančarič: Zlín už ke mně přirostl

Patrik Lančarič

Setkání s Patrikem Lančaričem, uměleckým šéfem činohry Městského divadla Zlín, nebylo náhodné. Portál Scena.cz ...celý článek



Časopis 18 - sekce

HUDBA

Hudební tipy 19. týden

Bulat Okudžava

Alicia Keys: Live in LA
Komorní a zároveň emocemi prodchnuté vystoupení jedné z nejosobitějších a nejorigin celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Film na motivy povídek Oty Pavla

Smrt krásných srnců

Smrt krásných srnců
Český film Karla Kachyni, od jehož narození minulý týden uplynulo 100 let, na motivy po celý článek

další články...