Horváthův Nikdo v divadle Reduta

autor: archiv divadla
zvětšit obrázekBezprostředně za sebou nasadila Činohra Národního divadla Brno na dramaturgický plán dvě hry, které po celá léta nebyly „k mání“. Jedna proto, že si její uvedení nepřál autor (Majitelé klíčů), druhá proto, že se o její existenci nevědělo (Nikdo). Dramaturgie bývají zpravidla v očekávání nových her Martina McDonagha, Tracyho Lettse, Rolanda Schimmelpfenniga, Maria von Mayenburga… Že se však objeví nová hra Ödöna von Horvátha (1901–1938) – svrchovaného Středoevropana, který nešťastnou náhodou zahynul před více než osmdesáti lety během emigrace do USA –, na to jistě nepomyslela žádná. A přesto se stalo právě to.
Roku 2015 byl ve Vídni objeven rukopis Horváthovy rané hry z roku 1924. Jakkoliv (nebo právě protože?) se jedná o dramatikovu juvenilii, obsahuje v zárodku všechna jeho pozdější obsedantní témata. Sledujeme rej jedinečných, a přece tak zaměnitelných (totiž někoho neustále připomínajících) figur v činžovním domě, metafoře světa, jemuž z prvního patra „šéfuje“ chromý majitel a lichvář Lehmann a který lze opustit jen jediným východem. Dějové linky se zdvojují a prostorem hry zní znepokojivý refrén: „Kdo za to může? Nikdo!“ Moderní hra, jejíž narativní postupy jako by odpovídaly fyzikálním teoriím paralelních vesmírů či efektu motýlích křídel. Není-li každý dobrý skutek oceněn a každý špatný potrestán (jak nás učily středověké morality typu Everymana / Jedermanna, k němuž je Horváthův Niemand v jistém smyslu ironickým pandánem), záleží ještě na tom, co konám? A jak se to v takovém světě má s Bohem? Nedeleguji na něho povětšinou své vlastní slabosti a neúspěchy? Horváthovské imperativy jsou často imperativy biblickými: Víra, naděje, láska (jak se ostatně jmenuje jedna z jeho pozdějších her). Nikdo je vedle lásky a víry především hrou o naději – v těchto časech jako když najdeme. O naději, která trvá, dokud můžeme a dokážeme snít. Hru, kterou se neostýcháme řadit mezi „horké novinky“, s naším souborem nazkoušela režisérka Aminata Keita, a to v české premiéře – když ta světová proběhla v září 2016 ve vídeňském Theater in der Josefstadt v režii Dušana D. Pařízka.
Tři otázky pro režisérku Aminatu Keita:
Neměl. Pokud nehledám hru podle předem jasného zadání, neorientuji se podle doby vzniku nebo data uvedení hry. Zajímá mě text samotný a myšlenky, které nese. Autor mě musí pobavit a strhnout. V tomto případě jsem věděla, že se jedná o čerstvě objevený text a autorovu prvotinu, což ve mně vzbuzovalo spíše ostražitost než senzaci. Rozhodující bylo asi to, že jsem ho prostě nedokázala dostat z hlavy.
Horváth mě zneklidňuje a vzrušuje. Při čtení mě hladí proti srsti. Je jedinečný v tom, jak dokáže rozkrývat témata v kontrastech – protichůdných obrazech a hlubokých i povrchních vrstvách, což je často matoucí. Možná právě proto, že jde o prvotinu, má v závěru hry potřebu některé myšlenky vysvětlovat a „dovysvětlovávat“ – tyto pasáže jsme radikálně proškrtali.
Dostát jeho obrazotvornosti.
Termíny + vstupenky na www.ndbrno.cz.
TIP!
Časopis 27 - rubriky
Články v rubrice - Zveme ...
Projekt Divadla na cucky propojuje nejen lidi bez domova

Divadlo na cucky a jeho vzdělávací platforma EDU na cucky, Charita Šternberk a umělecká skupina Kolektif TU sp ...celý článek
Memento mori - pamatuj na smrt, abys nezapomněl žít

Divadelní spolek JEDL uvádí novou autorskou inscenaci Memento mori, která vznikla speciálně pro katedrálu Nane ...celý článek
Časopis 27 - sekce
HUDBA
Tom Odell se vrací do hlavního města

Jeden klavír, jeden hlas a tisíce emocí. Britský zpěvák a klavírista Tom Odell se po poslední beznadějně vypro celý článek
OPERA/ TANEC
Kryštof Marek zhudební příběh broumovské skupiny kostelů

V sobotu 5. července 2025 se festival Za poklady Broumovska přesune do kostela Nanebevzetí Panny Marie v Polic celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Dokument o Večerníčku

Dobrý večer v každém čase
Dokument připomínající zapomenuté dějiny a přetrvávající význam Večerníčku, který celý článek