Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

EXTASE

Divadlo v 7 a půl zve na premiéru hry EXTASE; G.Machatý, P.Borák, L.Veselý, která se uskuteční dne 28.11.2000 v 19.30. Další rerprízy 4.12. a 7.12. vždy v 19.30.
EXTASE - inspirativní dílo z počátků českého, ale i světového filmu slouží jako výchozí podkladový materiál k jevištnímu inscenování. Příběh smyslového procitnutí manželky staršího muže po boku mladého milence navozuje jednoduché téma selhání základních komunikačních principů v rámci partnerských vztahů.

EXTASE; G.Machatý, P.Borák, L.Veselý. Režie Luboš Veselý, Pavel Borák; scéna, kostýmy Pavel Borák; hudba užitá; dozor Matěj T. Růžička.
Osoby a obsazení: Eva, novomanželka ( Lenka Ryšánková,'); Otakar, její manžel (Jan Fiurášek,'); Hugo, lékař a milenec (Michal Hefty,'); Dámy, páni, pacienti (Lada B.Lištvanová , Monika Kurincová, Michal Hefty, Lenka Ryšánková).

Vlastní Divadlo Neslyšících - I. Sekce Divadla v 7 a půl
Profesionální divadelní soubor neslyšících herců, absolventů oboru Výchovná dramatika pro neslyšící na brněnské JAMU spolupracuje s Divadlem v 7 a půl od jeho založení v roce 1995.
K jeho oficiálnímu ustavení došlo však, po dlouhých peripetiích, až v květnu 2000. Tímto faktem dostala, do té doby víceméně nahodilá spolupráce, pevnou konturu a především stabilní organizační a dramaturgickou strukturu a program. Jde tedy především o fakt pravidelně udržovat a rozvíjet uměleckou úroveň a vyjadřovací specifika v kontinuálním procesu. Finálním výstupem by se mělo v budoucnu stát naprosté osamostatnění stávající umělecké skupiny, včetně komplexního produkčního zázemí uměleckého směřování i samotných procesů tvorby. Zvukový handicap totiž vytváří, ve své podstatě zcela specifické vnímání skutečnosti, jejíž reflexe, prismatem uměleckého vyjadřování neslyšících profesionálů, nachází zcela nečekané odezvy jak v publiku tak i mezi samotnými aktéry. Domnívám se že se dokonce může jednat i o takovou kategorii, jakou je zcela nový, dosud neotřelý jevištní výraz, kterého "zdraví" herci a umělci, ve své podstatě vůbec nejsou a vlastně ani nemohou být schopni. Účinnost tohoto specifického hereckého jazyka je ovšem zcela nečekaná a prožitek diváka lze tímto zařadit do dosud neznámých kategorií. Považuji lidský a umělecký přínos projevu Vlastního Divadla Neslyšících za naprosto ojedinělý, v nejpozitivnějším smyslu tohoto slova, v konkrétních interakcích současného divadelního umění i celé společnosti.