Scéna.cz 

Škola pro ženy - a také pro muže?

Švandovo divadlo je známé svými svéráznými úpravami a režiemi klasických textů. Po Tartuffovi – pravda, už je to nějaký čas – sáhlo divadlo znovu po Moliérovi. Tentokrát přišla na řadu Škola pro ženy. Daniel Hrbek a Renata Venclová upravili text v překladu J.Z. Nováka. Hlavní role byla věnována Ivanu Řezáčovi k životnímu jubileu. Otázka, proč a jak zasáhl v konečném stádiu zkoušek do inscenace také režisér Michael Lang, je vedlejší. Důležitý je výsledek. A ten je svižný, příjemný a zajímavý.
Tvrdí se, že Škola pro ženy je Moliérova autobiografická hra – Anežka alias Armanda Bejártová se stala Moliérovou o mnoho mladší ženou. Kdo byl vlastně jejím otcem, není dodnes známo, a pravděpodobně se to ani nedozvíme. A jaké bylo jejich manželství, o tom se mohou vyprávět jen legendy.

Pro nás je ovšem důležitý příběh, který se odehrává na jevišti – prakticky v jednom prostředí. Před utajeným domem )podobným pevnosti) pána Arnulfa. A je to právě on - pán středního věku Arnulf, též známý jako pan z Pařezova. V podání Ivana Řezáče je to jednoznačně největší postava děje, ke které se sbíhají všechny nitky příběhu. Sebevědomý, o své pravdě přesvědčený vašnosta, který má pocit, že vše se řídí a bude řídit podle něj, vzbuzuje chvílemi smích, chvílemi lítost, ale i pochopení. Je v něm jistá láskyplnost, ale i býčí zabedněnost pána světa. A zároveň ta Boží prostota… že možno izolací ženy uchránit sebe i ji před nástrahami světa a života. Každá z těch postav na jevišti si hraje svou hru, a má i svou pravdu – ať je to „pán důležitý“ Arnulf, tak i Anežka, prostá, leč naivně vychytralá schovanka (Tereza Hofová) stylizovaná do podoby křehké panenky. Její kostýmek s baletní sukýnkou evokuje podobu porcelánové tanečnice, která natažena na klíček tančí před svým pánem na povel. Ale dnešní doba nám stále více napovídá, že tyhle křehké panenky po čertech dobře vědí (či aspoň tuší), jak si se svým pánem pohrávat a uvádět jej v šílenství… Abychom měli skutečně podařený párek, je tu navíc poněkud přitroublý Horác (Viktor Limr), netušící, jak přilévá oleje do ohně svými zpověďmi „příteli“ Arnulfovi. Snad jediným rozumným je v této taškařici Chrysald (Stanislav Šárský), který se fanatismus Arnulfův snaží kormidlovat do logických kolejí. Dobře v tom umí chodit dvojice sluhů – Jiřina (Apolena Veldová) a Alan (Martin Sitta). Přesně vědí, kdy a jak se zavděčit oběma starám konfliktu, a přitom si zachovat své výhody. Divácké překvapení na závěr – když v Orontovi, otci Horáce - holohlavém vojenském vysloužilci – odhalíme Jana Vlasáka.

Je to celé příjemně humorné, chvílemi hořké - a možná, že se mi to mohlo jen zdát - lehce feministické. Rozhodně však interpretace klasiky, která potěší, pobaví, nenudí a neurazí (i když u toho posledního si u všech diváků nejsem jista...).

Moliére Škola pro ženy
Překlad J.Z.Novák; úprava Daniel Hrbek a Renata Venclová; dramaturgie Renata Venclová; scéna Karel Glogr; kostýmy Kamila Polívková a hudba Martin Horáček.
Premiéra Švandovo divadlo 12.února 2005