Dvakrát v Kolowratu
autor: archiv divadla
Krátce po sobě uvedla scéna ND - Kolowrat dvě premiéry. Jedna z nich je komorním “vánočním“ příběhem dvou lidí, druhá scénickým čtením experimentálního textu v neobvyklém scénickém provedení.
Rakouský dramatik Peter Turrini není českým divákům neznámý. Jeho hra z 80.let (nově přepracovaná v 90.letech) Josef a Marie měla premiéru 7. dubna 2006 a do hlavních (a jediných) rolí obsadil hostující režisér Martin Porubjak Emílii Vášáryovou a Bronislava Poloczka. V jednoduchém příběhu uklizečky a nočního vrátného, kteří se setkávají ve skladu velkého obchodního domu na Štědrý večer nejde o nic většího, ale ani menšího než o život sám. Osamělost, nostalgie vzpomínek, hrozba přicházejícího stáří a nutné smíření s ním, generační problémy, bolesti tělesné i duševní, touha ještě jednou se zamilovat a ještě jednou si zařádit – to jsou věci, které nikdy neztrácejí aktuálnost ( i když – pravda – občas to tu zašustí papírem, a příliš obecnými pravdami). Interpretace takové hry vyžaduje skutečně zralé umělce, kterými oba jmenovaní bezesporu jsou. A navíc je tu kouzlo (tolikrát už na českých scénách v posledních letech ověřené) střetání českého a slovenského jazyka a temperamentu. A je-li navíc reprezentantka Slovenska Emília Vášáryová, české herectví je bez diskusí zastíněno. Jinými slovy, Bronislav Poloczek je pro Vášáryovou klidným, spolehlivým, ale mnohem méně výrazným přihrávačem. Ona sama rozehrává nevídaný ohňostroj energie, nápadů, jak v řeči, tak pohybech, strhává diváky svým výkonem jako lavina. Troufám si říci, že není široko daleko takové herečky, která by dokázala být autentická ve všech polohách, od lyrického blouznění, přes temperamentní exhibicionismus až k hluboce lidsky pravdivé psychologicky propracované studii ženskosti ve všech polohách.
Mimořádné události Martina Crimpa jsou vlastně jen jakýmsi – téměř bodovým scénářem (zde nazýváno scénickou skicou) – v několika stránkách mapující v nekonkrétním prostoru neurózy naší doby, neschopnost kontaktů, zkreslené vidění a hodnocení situací. Je to vlastně jen několik stránek dialogů, námět pro poloimprovizované etudy o třech či čtyřech lidech. Toto scénické čtení pod taktovkou hostujícího britského režiséra Edwarda Dicka je skutečně v pravém smyslu experimentem, jak s prostorem, tak s textem. Herci mají možnost vyzkoušet si své schopnosti, odhodit konformitu, pustit se do něčeho nového, neobvyklého. V Kolowrat nás tentokrát přivítá slavnostní tabule – tedy stolová úprava ve tvaru uzavřeného obdélníku s volným prostorem uprostřed. Diváci zasedají kolem stolu, herci jsou mezi nimi, nalévají víno, nabízejí občerstvení. Z této pozice pak rozehrávají jednotlivé „příběhy.“ (jednotlivé díly se jmenují Blankyt nebe, Tváří ke zdi, Méně pohrom). Herci umístění strategicky v jednotlivých rozích prostoru vrhají na sebe a na diváky zároveň repliky, z nichž vyrůstají příběhy, které si každý z nás může domýšlet podle svého. V jednotlivých epizodách se postavení herců proměňuje, hrají před námi, mezi námi, za námi i nad námi (ano, pohybují se i po stolech). Postavy nejsou pojmenovány, ostatně to není ani nutno, a s texty si prostě pohrávají. Právě z tohoto pocitu – jednotlivé repliky je opakují, vracejí se jako vlny a nabalují na sebe různorodé významy. I v těchto z textu mnohdy obtížně identifikovatelných charakterech si herci (J. Mílová, H. Igonda Ševčíková, J. Hájek a M. Stehlík) dokážou najít rozmanité nuance, vytvořit miniportréty konkrétních lidských typů, sugestivně navodit atmosféru nejrůznějších situací od smutku, skepse, bezmoci po naivní radost či módní křečovitě pozitivní ujišťování, že se „věci zlepšují“. Experiment je to bezesporu zajímavý, i když si nejsem jista, zda zcela stravitelný pro běžného diváka. V každém případě je dobře, že naše první scéna dává příležitost nejen svým hercům, ale i publiku ochutnat něco neobvyklého.
Peter Turrini: Josef a Marie
Překlad Petr Kučera, režie a překlad role Marie do slovenštiny Martin Porubjak, úprava Iva Klestilová a Martin Porubjak, scéna Jan Dušek, kostýmy Milan Čorba.
Hrají Emília Vášáryová a Bronislav Poloczek, reklamní hlášení Alexej Pyško
Překlad Julek Neumann, režie Edward Dick, výtvarná spolupráce Tereza Durdilová, dramaturgie Jan Hančil
Hrají: Jaromíra Mílová / Hana Igonda Ševčíková / Jan Hájek / Milan Stehlík
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Články v rubrice - Recenze
Zlatovláska: jevištní adaptaci obohacuje filmový střih
Hudební divadlo Karlín uvádí na Malé scéně klasickou pohádku Karla Jaromíra Erbena ZLATOVLÁSKA v úpravě Jana P ...celý článek
Nejbližší: přijmout změny vyžaduje odvahu
Činoherní klub Praha uvádí v české premiéře divadelní hru NEJBLIŽŠÍ amerického dramatika Joshuy Harmona. Tato ...celý článek
Mefisto: bezvýznamná rozhodnutí s kořeny zla
Činohra Národního divadla Praha se vrací do Státní opery. Pod vedením režiséra Mariána Amslera vstupuje na jev ...celý článek
Časopis 18 - sekce
HUDBA
Anna K. představila svoje Údolím včel
Dlouholetá populární stálice na české hudební scéně, zpěvačka Anna K., po šesti letech opět vystoupila a to 25 celý článek
OPERA/ TANEC
Jan Šikl vydává kompilaci scénické hudby
Skladatel, aranžér a multiinstrumentalista Jan Šikl vydává dvě alba, na kterých zkompiloval výběr ze své dosav celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Hudba Pink Floyd a obraz Karla Zemana se propojili
Při příležitosti 50. výročí alba The Dark Side of the Moon se hudba skupiny Pink Floyd stala součástí díla Kar celý článek