Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

"Optimismus mě neopouští." říká Y. Kreuzmannová

Divadlo Ponec -- dnes. (Reprofoto Scena.cz)

Na samém počátku Husitské ulice se nachází bývalé kino Ponec. Objekt sloužil od roku 1910 jako továrna. Později byl přestavěn na promítací sál. Poslední film se zde promítal koncem šedesátých let. Od té doby zde bylo skladiště Filmového podniku a budova chátrala.
Majetek převzalo počátkem devadesátých let hlavní město Praha, Městská část Praha 3 zažádala o jeho svěření. Hlavním záměrem radnice byla snaha o rozšíření kulturní nabídky na Praze 3. Z výběrového řízení vyšel vítězně záměr občanského sdružení Tanec Praha.
OS Tanec Praha se ve smlouvě o dlouhodobém pronájmu objektu zavázal zajistit jeho rekonstrukci a zahájit provoz do tří let. Radnice pronajala Ponec za symbolické nájemné na dobu dvaceti pěti let. V březnu roku 2000 bylo vydáno stavební povolení. Celkové náklady rekonstrukce jsou vyčísleny na více než patnáct miliónů korun. Tanec Praha získal třetinu nákladů ze sponzorských darů. K tomu účelovou investiční dotaci ve výši deseti miliónů korun schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR.
S Yvonou Kreuzmannovou, ředitelkou Tance Praha, se scházíme necelý měsíc před zahájením přehlídky Česká taneční platforma.

Věříte na zázraky? V loňském roce byl 3. června benefiční přenos ČT z divadla PONEC a 12. května 2001 se má otevírat?
Věřím, jinak bych nemohla dělat to, co dělám. Otevření 12. května bude provizorní. Vše nebude zdaleka hotové, a to ani v červnu ani v září, kdy divadlo Ponec vstoupí do své první sezóny. Divadlo je živý organismus a ono začne pracovat v momentě, kdy tam přijdou lidi, umělci. Objekt bude po zásadní stavební rekonstrukci. Bude dokončena základní stavba, která bude odpovídat všem normám. Hotovo podle našich představ bude v roce 2002. Divadlo Ponec bude jedinečné a krásné a bude mít svého ducha.

S jakou divadelní technologií počítáte?
Letos řešíme vybavení v provizóriu. Dodavatele pro světelné trasy jsme již získali. Postupně objednáváme světelný i zvukový park. Některé další komponenty ještě vybíráme. Vše se odvíjí od finančních prostředků. Jak jsem již řekla, na zázraky věřím již dávno, proto jsem přesvědčena, že pro divadlo najdeme silného partnera nejméně na pětileté období.

PONEC neodmyslitelně patří na Žižkov. K tomu má podobný osud jako kino ve filmu Nejmenší kino na světě...
Žižkov je pro mě čtvrť, která přímo vyzývá. Komunikovat s prostředím, to je velmi důležitý moment pro divadlo. Chceme ho otevřít i menšinové kultuře. Nabídka by měla být co největší a nejpestřejší, aby si každý našel to co potřebuje. Nechceme se uzavírat sami pro sebe.
Když jsme dělali dramaturgický plán na první sezónu, usoudili jsme, že bude ideální realizovat kolem osmi akcí v roce, které se budou od tance lišit. Jedna z nich je například Den otevřených dveří. Těším se i na Vánoce v PONCI. Další akce budou menší festivaly, například chceme přivézt do Prahy Kašparův Kolínský memoriál. Všechno je to koncipované tak, aby specifické akce doplňovaly českou taneční tvorbu.

První představení se v divadle Ponec odehraje 12. května ve 20:00 v rámci České taneční platformy.
Hlavní myšlenka tohoto divadla je dát podhoubí a zázemí českým umělcům, ale aby mělo diváckou obec, jakou potřebuje, tak musí fungovat i mezinárodně.
Ze zahraničí přijede kolem dvaceti velmi důležitých hostů, kteří se zajímají o českou taneční scénu a o naše aktivity. Chtěla bych, aby viděli, že vše myslíme naprosto vážně.

K hostům ze zahraničí: jedná se o manažery nebo o aktivní tanečníky, účinkující.
Ze zahraničí nás podporovaly všechny vámi jmenované kategorie. V květnu přijedou ředitelé a top manažeři, kteří chtějí vidět kam jsem se dostali. Zároveň jim chceme ukázat kam se posunul český tanec, aby si mohli vybírat umělce pro koprodukce. V červnu zde budou naopak umělci. Ti mají rovněž zájem podpořit benefiční večer, který bude vysílán z divadla PONEC v přímém televizním přenosu 16. června v rámci festivalu Tanec Praha.

V červnu bude v Ponci zahájen další ročník festivalu Tanec Praha. Překvapí ještě něčím oproti loňsku? Vždyť produkce baletu W. Forsytha ve Státní opeře Praha, nebo projekt Seven Sisters Group, Velká Británie, na Hlavním nádraží, k tomu otevření nového tanečního divadla... je možné toto ještě něčím trumfnout?
Někdo mi nedávno říkal: "A dost." Nechceme něco trumfnout, byť z předchozích festivalů máme zážitky, které nelze překonat. Podstatné je udržet dramaturgickou úroveň.
Malinko ukážeme jinou komunikaci. Festival přináší komunikaci mezi tancem a výtvarným uměním, tancem a hudbou. Tanec tu není jen pro své úzce vyhraněné publikum, ale dokáže oslovit nejširší veřejnost v momentě, kdy se naučí komunikovat s ostatními druhy umění.
Nároční diváci určitě ocení závěr festivalu. MARIE CHOUINARD, Kanada, uvede představení, které je nádhernou retrospektivou její tvorbou. Ve třech částech ukáže kratičká sóla, na nichž je vidět její vývoj práce s muzikou, kostýmem či se světlem.

Držíme palce a věříme, že divadlo Ponec překoná další překážky, které doprovázejí každé začátky. Zlomte vaz. Za rozhovor děkuje Josef Meszáros.

9.5.2001 | rubrika - Rozhovory

TIP!