Scéna.cz 

Faust jako trip v kasematech

Prostředí vyšehradských kasemat k divadlu samozřejmě láká, a tak se zde letos po velmi úspěšné inscenaci Marlowova Fausta rozhodli představit Fausta Goethova. Po něm by ve volném cyklu měly přibýt i novodobější faustovské kreace, Ravenhillova hra Faust je mrtvý a Pokoušení Václava Havla. tedy událost, u které nelze chybět...
Poté co projdete dlouhými chodbami a uvidíte ve velké místnosti Gorlice velkolepé sochy a jste hnáni k lešení plném sedadel tyčícímu se až téměř ke stropu a zároveň varováni, abyste nešlápli na magický čtverec bílého písku, rozechvěje vás vlna očekávání. Společně s herci se pak ponoříte do ponurého potemnělého světa a přes dvě hodiny se snažíte rozeznávat siluety, rozklíčovávat nepříliš srozumitelné děje (a povýtce nepříliš srozumitelná slova protagonistů). Je pravda, že to vše má své kouzlo.

Čaruje se tu nejen se světly, ale i s prostorem rozparcelovaným pro herce v horizontálním i vertikálním plánu místnosti, experimentuje se s technikou, projekcí (proto ten bílý pískový čtverec) až mystickou. Podobně je to i se zvuky, od chrámových zpěvů, po skřeky, výkřiky, drmolení, komolení... a znovu využití i techniky mikrofonové. Režisér David Czesany se dal slyšet, že tu jde o takový faustovský trip. Ano, tak nějak si to asi představuji (zkušenosti s drogami nemajíc), ale tolik vím, že ne všechny fáze tripu musejí být příjemné. Tím se představení tripu podobá. Přijdou chvíle, kdy vás na tvrdých sedadlech (odkud není úniku – protože východ je za jevištěm) začne mrzet, že jste vůbec přišli a pocítíte neodkladnou touhu překotně zalistovat tou knížkou na konec.

V této koncepci velkých temných obrazů vlastně není příliš místa na individuální herecké projevy, a kdo čekal jakkoli propracovanou drobnokresbu postav (jako třeba já), byl zklamán. Ostatně trvalé příšeří a dvě roviny mluveného projevu- buď neutrální odříkávání nebo hysterické nesrozumitelné vykřikování – ostatně v tomto herce spíše handicapovaly.
Fausta v nejrůznějších podobách jsem už zhlédla X-krát. Nicméně i tak mi rozostření kontur příběhu a zpomalená nedějovost dělala problémy, a maně mi vytanulo na mysli, že podobný princip by šel aplikovat v podstatě na cokoli... Nicméně, i tak se dá prožít jeden letní večer.

Vyšehrad – Gorlice, Sdružení Artes Liberales
J.W.Goethe: Faust
Dramaturgie Lucie Ferenzová, režie David Czesany, kostýmy Andrea Králová, scéna Petr B.Novák, hudba Ivan Acher.
Hrají: Roman Zach, Martin Finger, Gabriela Míčová, Jindřiška Křivánková, Leoš Noha, Jiří Černý, Lucie Roznětínská, Monika Krejčí, Jan Dvořák, Jan Lepšík, Stanislav Majer.