Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Otisky prstů Jiřího Menzela

Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích uvedlo dne 7. srpna na letní scéně otáčivého hlediště v Českém Krumlově premiéru inscenace W. Shakespeara Veselé paničky Windsorské v režii Jiřího Menzela.
Jiří Menzel, spjatý s českým filmem a divadlem, oslovuje diváky zejména přirozeným humorem bez laciných fórků, jak sám říká "špeky degradují humor". Jeho poetický rukopis navždy zůstane zapsán ve filmech, které dosáhly mezinárodních úspěchů. Za všechny uveďme Rozmarné léto, Postřižiny, Vesničko má, středisková nebo Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina.

Divadelní režii okusil představením Mandragora v Činoherním klubu roku 1966. Do jižních Čech se vrací rád díky osvědčenému a kvalitnímu ansáblu Jihočeského divadla. Pod jeho režijním vedením vznikla představení v Německu, Anglii, Francii, Finsku nebo v Bulharsku., Švýcarsku a Švédsku.
O práci na Veselých paničkách Windsorských jsme si povídali po generální zkoušce. Diváci odešli domů, ale soubor měl ještě poradu s panem režisérem.

Shlédli jsme představení plné dynamiky, akcí a humorných zápletek, přesto jste na poradě hodnotil. Patříte k režisérům, kteří neustále dotvářejí divadelní představení?
"Komedie se musí vždycky zaběhnout jako auto. V průběhu několika repríz dozrávají situace, jež se nedají nazkoušet. Mnoho okamžiků v hercích dozrává. To je pro mě velká radost, když mohu právě tento vývoj sledovat."

Inscenace Veselé paničky začíná hudbou a celé hlediště se otočí o 360 stupňů, je tomu tak u jiných inscenací na této scéně?
"To je různé. Já to chápu jako navození atmosféry. Divák má možnost seznámit se s prostředím, zaposlouchá se do hudby, může se soustředit. Prostě jako předehra. Většina představení se dělá tak, že se postaví dekorace a hlediště se pak otočí z místa na místo. To já nemám rád. V představení nepoužíváme žádnou stálou dekoraci, daný užitečný prvek se tam nejdříve objeví za zády diváků."

Použili jste jen pár stromů na jevišti a prádlo.
"To byl nápad výtvarnice paní Novotné, bílá barva prádla příjemně hraje na zeleném trávníku."

Pravděpodobně jste si přinesl některé zvyky z filmu. Děj se neodehrává jen v samé blízkosti hlediště, ale zároveň na samém horizontu. Například hry dětí, práce na statku.
"Přišlo mi velmi líto, že jsme v předešlém představení na této scéně Sen noci svatojánské nevyužili hloubku prostoru. Park je nádherný, což mě trošku iritovalo. Nyní jsme to napravili a vcelku to vyšlo dobře. Něco je vidět, něco ne. divák se má neustále na co koukat. Park prostě ožil."

Veselé paničky Windsorské patří k epicky výpravným hrám...
"V podstatě je to zvláštní hra. Shakespeare ji psal na zakázku jako jedinou hru, která nemá pohádkový příběh a je současná. Hrdinové jsou normální měšťáci. Vedle toho přináší pěkné situace a prokreslené postavy, k tomu ještě ženské hrdinky."

Přemýšlel jste dlouho nad umístěním jednotlivých scén v prostoru?
"Ne, to jsem dělal až na místě. Některé výstupy se musely přesunout nebo zkrátit, případně natáhnout, hlavně kvůli pohybu točny. V komedii nemůže nastat propad. Divák se musí mít vždy na něco dívat a mít se čím bavit."

Přírodní scenérie má své kouzlo, ale oproti kukátkovému hledišti, kde jsou přesně stanovené rozměry, je plenér náročný na souhru herců, točmistra a ostatní techniky?
"V tomto nejsou žádné problémy, neboť celý ansábl má zkušenosti. Na druhou stranu lidé v tomto divadle dělají svoji práci s láskou. Hodně věcí se nemusí říkat, stačí pár pokynů a již si technici vše hlídají samy, jak světla i třeba pohyb točny."

Diváci určitě ocení pohyb točny, herci hrají za chůze a divák je z točny sleduje. Působilo to na mě jako zdařilý filmový střih...
"Dříve se hrálo před dekorací, pak se točna posunula a děj probíhal před druhou dekorací. Už ve Finsku jsem objevil efekt, co to znamená, když se hlediště točí a zároveň se hraje. Tam jsem realizoval Zkrocení zlé ženy a dokonce herci hráli na voze, který jel současně s točnou.."

Velký plenér si vynucuje fyzickou kondici herců?
"Celý ansábl je obdivuhodný. Divadlo v přírodě představuje hozenou rukavici, velkou výzvu pro herce. Zde se nedá nic ošidit, každá faleš vyleze na povrch. To já vím již z Dubrovníku, tam se hraje v přirozeném prostředí, a to vyžaduje rovněž cit."

V Dubrovníku jste slavil úspěchy jak u kritiky i u diváků...
"Klasičtí komediografové mají shovívavost k postavám svých her, což je vděčné. Lidé jsou stejní v každé době, ať hloupí či chytří. Moliére i Shakespeare tyto skutečnosti vidí s nadhledem.
Současní komediografové se buď pošklebují nebo obnažují člověka v jeho neřestech a chtějí být vždy chytřejší než jejich hrdinové. To je to, v čem spatřuji nepokoru a nafoukanost. To mně u současných her dost vadí."

Anglická hra v anglickém parku českého města...
"Park vytváří opravdu kouzelnou atmosféru. Je trošku škoda, že točna je nešetrná vůči okolí. Musím dát za pravdu ekologům. Na druhou stranu není moudré stavbu bourat, když funguje.

Lidi, které potkáváme v Praze na ulici mají negativní obličeje. Září z nich napětí, spěch a starosti. Naopak v Českém Krumlově jsem se setkal u lidí s větší pohodou. Pro vás je režie v takovémto prostředí asi balzámem?
"Já jsem asi zhýčkaný, s něčím podobným jsem se potkal v Dubrovníku i jinde. Herci se těší na představení. Jak jsem řekl, dělají svoji práci rádi, v tom mám štěstí. To je velmi důležité než dělat umění. Pohoda se pak přenese na diváky a ono je v tom něco pozitivního, co se přenese na diváky, bez ohledu jaká je hra nebo jaký má význam. S čím lidé odcházejí, do čeho jsou zabaleni, to je to co já považuji za správnou katarzi, takové osvěžení... Tímto způsobem já dělám divadlo celý život."

Z prvního dojmu jsem nabyl poznatek, že asi patříte k přísným a pedantským režisérům, ale pak jsem si říkal, určitě ne, přeci jen filmy plné hřejivých slov. Postavy ve vašich filmech představují lidi, jak napsal pan Hrabal "s perličkou na dně..." nebo jak zpívá pan Plíhal "s malou duhou kapesní".
"Nemám ambice čnít z představení. Mám potěšení a radost, když hra vyplyne sama v souladu s textem a herci i s diváky. Toho docílíte jedině tak, jakmile k vám mají herci důvěru. Nesmíte vzbudit dojem, že se chcete vést na jejich zádech. To se jim potom uleví a dělá se jim s chutí. Všechna atmosféra se pak přenese na diváky.
To je naprosto jednoduchý trik. Nezneužívám herce, abych ukázal sebe, ale svojí prací v nich zanechávám otisky prstů ."

1.4.1999 13:02:16 | rubrika - Rozhovory

TIP!