KROFTA + KROFTA: Ve dvou se to líp táhne
JAKUB
Ono toho zas tolik není. Jediná spolupráce se vším všudy byl vlastně jen Pinokio. Vůbec jsem nepřemýšlel, jestli dělám s tátou či s kýmkoli jiným. Strašně mě bavil cirkus, téma, prostředí. Pro mě to byla tak vzrušující příležitost, že se nedala odmítnout. Naše vztahy jsou dobrý. Jak jsem tátu v dětství příliš často neviděl, tak si to teď užíváme a docela nám to klape.
Není to striktně rozdělené. Dělám to, co je potřeba. Když on je utahanej, nastoupím já, když mám lepší nápad, řeknu ho. On je samozřejmě šéf. Je to pro mě slušná a výhodná pozice. Když režíruju sám, sám nesu kůži na trh. Takhle jsem v bezpečí a větším kli-du. A tím můžu být věci víc užitečnej. Při vzájemné spolupráci jsem klidnější. Šéf drží na uzdě celou company, což jsou desítky desítky dalších lidí a profesí. Pinokio byl tak velkej projekt, že bylo dobře, že jsme na to byli dva.
Myslím, že s tím přišel Nori Sawa, Japonec, žijící v Praze. Někdy v roce 1999.
V české verzi hrají role Češi a Japonci hrají chór, v japonské verzi je to opačně. Zkoušení bylo na dvě fáze, a současně vznikaly dvě verze inscenace.
Ne. Po japonském turné zůstanou japonští herci doma a pak nastane třetí fáze: českou verzi doplníme o český chór a budeme Romea a Julii hrát dál - ve stylu bunraku, ale jen s českými herci.
JOSEF
Bunraku je jeden z tradičních druhů divadelního umění, kde loutku vodí tři lidi. Hlavní vodič hraje hlavu a ruku, druhý ruku a třetí nohy. Tenhle typ loutkového divadla vznikl na ostrově Awadži v době evropské renesance. Jistý pan Bunraku pak odjel do Ósaky, kde založil divadelní skupinu.
Mezi Shakespearem a bunraku je vlastně logická spojitost, včetně toho, že stejně jako u Shakespeara hráli bunraku původně jen chlapi. V Ósace je Národní divadlo bunraku, což je sofistikovaná podoba tohohle lidového loutkového divadla, kde dosá- hli velkého mistrovství.
Je nádherný se na to koukat, ale zároveň je to k nekoukání. Ale Japonci si to uvědomujou. Tenhle poklad si pěstujou, ale přesto jim stojí za to investovat například do toho, aby bunraku zkusili konfrontovat s jiným divadelním projektem. A nic se nestane. Je to velmi volný a prozíravý přístup. Mistři z Národního divadla by samozřejmě nepřijeli, ani by jim to nebylo dovoleno. Takže jsem vybíral herce, kteří měli s technikou bunraku jisté zkušenosti.
Mě bunraku zajímalo z toho důvodu, že je to manipulace. Ne jako technologie, ale ve filozofickém významu: být manipulován, nebo manipulovat někým. Zajímalo mě spojení východní techniky s evropským divadelním názorem.
Byl u zrodu projektu a je garantem japonské verze. Je sice identická s českou, ale japonštinou zkrátka nevládnu, takže to má na triku on. I velký díl dramaturgie. Hla- vním dramaturgem byl samozřejmě Milan Klíma, ale u té japonské verze drobné úpravy dělal on.
Možná, že Jakub to má rozdělený. A chytře - já o tom nevím - všechny moje stařecký excesy s roztomilostí jemu vlastní přechází. Nevím, do jaké míry si té spolupráce váží on, ale pro mě je to víc a víc příjemný. Když jsme dělali představení v Americe, byla jeho role něco mezi asistentem režie, tlumočníkem (vládne angličtinou lépe než já) a řidičem, protože jsme denně jezdili šedesát mil do divadla z jednoho státu do druhýho. Tehdy jsem byl ještě kategorickej a neústupnej vůči jeho názorům, ale čím dál tím víc si troufám říct, že moudří. A já stárnu. Najednou zjišťuješ, že jsi starej a myslíš si, že ještě něco vymyslíš - hovno! Divadlo jde jinudy a zaplaťpánbu za to. A já víceméně přistoupil časem na to, že se ze mně stává takovej repertoárovej režisér. Strašně rád to dělám kvůli tomu, že pak tady zbyde těm mladejm klukům víc prostoru na to, aby si mohli něco novýho zkoušet. Což se děje. A je to bezvadný. Třeba představení Všechno lítá, co peří má - nedávno s tím byli v Americe a měli obrovskej úspěch. Oni si hledaj svůj ksicht. Já nevím, jestli to bude dobrý, ale jsem šťastnej za to, že je to jiný. Poněvadž nejhorší by bylo, kdyby to bylo stejný, kdyby kopírovali to, co je.
Rád bych se věnoval škole a Mezinárodnímu institutu figurálního divadla. Myslím, že si to Hradec zaslouží, i ten Drak. Město se k divadlům chová bezvadně a já věřím, že bude ruka štědrá i nadále. Ona je to aktivita divadla Drak, ale nemáme ani korunu navíc. A ono to něco stojí, i když si budeme v případě mezinárodních projektů shánět peníze v zahraničí. Ale jde o to, aby se mohlo tři měsíce něco zkoušet bez toho děsivýho existenčního tlaku.
TIP!
Časopis 20 - rubriky
Články v rubrice - Festivaly
Festival Setkání Stretnutie 2024 je za dveřmi
28. ročník mezinárodního divadelního festivalu Setkání Stretnutie přinese v termínu 14. - 18. května 2024 výbě ...celý článek
Letní divadelní festival na jihu Čech Jižní Svéráz
Unikátní site-specific divadelní festival, který je součástí vítězného konceptu Evropské hlavní město kultury ...celý článek
Festival queer divadelního umění WILD!
Poslední květnový týden zavítá do pražské Venuše ve Švehlovce mezinárodní festival WILD!, který představí soud ...celý článek
Časopis 20 - sekce
HUDBA
Startuje nová celoplošná televize OK TV
Na český mediální trh vstupuje nová celoplošná zábavně-lifestylová a hudební televizní stanice OK TV. Stanice celý článek
OPERA/ TANEC
Rok české hudby – Jan Kubelík
Legenda jménem Kubelík
Dokument o krásném uměleckém a lidském vztahu otce a syna – významného houslov celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Al Pacino ve své jediné oscarové roli
Vůně ženy
Poslední pánská jízda ve víru tanga, kvalitního jídla, pití a krásných žen. Al Pacino ve své jedi celý článek