Scéna.cz 

Dramatické pořady na stanici Vltava

Český rozhlas 3 Vltava připravuje pro své vysílání pořady, které můžeme shrnout do čtyřech základních kategorií: hudební, dramatické, publicistické a literární pořady. Oproti nedávné minulosti mohou posluchači Vltavy v současnosti sledovat i aktuální zpravodajství ze světa kultury, tématicky zaměřenou publicistiku, reportáže z kulturní oblasti spolu s dokumentárními pořady.
Dovolujeme si představit stanici Vltavu v oblasti, která je nejbližší čtenářům našeho časopisu. Nepřehlédnutelný díl vysílání tvoří dramatické pořady.

Hudební redakce Vltavy připravuje pro své posluchače hudební mix od dob nejstarší hudby až po modernu. Stranou nezůstávají ani menšinové hudební žánry jako například jazz nebo hudba new age. Rozhlasová technika umožňuje zúčastnit se, prostřednictvím rozhlasových vln, koncertu nebo opery v přímém přenosu, třeba z Metropolitní Opery z New Yorku.
Mezi světové unikáty patří na Vltavě pořady redaktora Radka Rejška, který mapuje po celé republice zvony a varhany. V tomto pořadu uslyšíte nejen originální záznamy těchto hudebních nástrojů, ale i reportáže a rozhovory s varhaníky nebo staviteli varhan.

Nepřehlédnutelný díl vysílání tvoří dramatické pořady. Jedním z posluchačsky trvale oblíbených dramatických žánrů patří rozhlasové adaptace divadelních her.
Rozhlas ovšem oproti televizi musí nahrazovat vizuální složku slovem a zvukem. Divadelní text je proto třeba upravit. Texty se často krátí, protože běžná délka divadelního představení není pro rozhlasové vnímání únosná. Důraz se klade na to, aby se posluchač orientoval v prostoru i v jednotlivých postavách.

Podívejme se stručně na historii tvorby rozhlasových adaptací divadelních her. S vysíláním divadelních her, ještě "na živo" z rozhlasového studia jsou spjaty první desetiletí rozhlasového vysílání.
V padesátých letech převládl názor sovětské normativní estetiky, podle níž byla rozhlasová hra natáčená ve studiu podle scénáře formalistickým přežitkem, a tak se počaly vysílat přímé přenosy z divadel. Tento typ pořadu měl i svůj název - Divadlo před mikrofonem. Mikrofony přenášely dění na jevišti. Ve chvíli, kdy bylo třeba posluchače orientovat ve výrazně vizuálních situacích, speaker vstupoval do přenosu a popisoval, co se zrovna děje.
Od tohoto způsobu se později upustilo a adaptace divadelních her se natáčely ve studiu.V polovině osmdesátých let se počaly realizovat tzv.studiové rekonstrukce divadelních představeních. Znamenalo to, že se převzalo určité divadelní představení a nahrálo se v rozhlasovém studiu. Tímto způsobem například vznikly snímky představení Ifigenie v Aulidě (režie Jan Kačer, Divadlo Na Zábradlí) nebo Její pastorkyňa (režie Jiří Fréhar, Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého).
V dřívějších dobách rozhlasové historie se běžně vysílaly nahrávky o délce stodvacet nebo až stoosmdesát minut. Dnes je nejdelší vysílací čas v programovém schématu určený pro dramatický žánr devadesát minut. Posluchači ovšem proto nejsou o staré archivní nahrávky ochuzeni. Jedenkrát v měsíci nabízí Redakce rozhlasových her (v programu Českého rozhlasu 2 Praha) střihový pořad snímků ze Zlatého fondu. Díky hereckému obsazení se jedná o skutečně unikátní nahrávky. Posluchači mohou uslyšet slavnou generaci herců Národního divadla, například Leopoldu Dostálovou, Ladislava Peška, Josefa Kemra a další. Z archivního snímku se vysílá průřez, který ze studia komentuje host. Protože přímí účastníci již většinou nežijí, bývá to obvykle herec, který ztvárnil některou z postav hry v současné době, nebo režisér, jenž danou hru režíroval, rovněž v současnosti.

"Divadlo v rozhlase" ve své podstatě neexistuje. Rozhlasové adaptace divadelních her jsou specifickým uměleckým tvarem, jehož výrazové prostředky jsou podmíněny rozhlasovým médiem. Společným pojítkem divadla a rozhlasových adaptací divadelních her jsou herci.
Proces přípravy rozhlasové divadelní adaptace začíná vždy v dramaturgii. Dramaturg vybírá nový titul podle určitých repertoárových kritérií, zaplňují se například bílá místa ve fondu, vzniklá v době totality, kdy byly z repertoáru z ideologických důvodů vyřazeny hry autorů ze západní Evropy nebo angloamerického světa.
Po výběru divadelní hry k adaptaci nastává druhá fáze.Vybraný text se musí upravit do podoby rozhlasového scénáře. Na podkladě rozhlasového scénáře vzniká později ve spolupráci režiséra a mistra zvuku stereofonní scénář - ten zachycuje mimo jiné aranžmá postav ve studiu, práci se zvukovými plány, zvukové efekty, použití hudby atd.
Obsazení hry připravuje režisér ve spolupráci s dramaturgií. Délka nahrávání a montáže inscenace se řídí podle náročnosti hry, průměrně to bývají čtyři týdny. U "velké klasiky" se dělají i čtené zkoušky. Většinou se však rozhlasová inscenace nahrává podobně jako se natáčí film. Natáčí se jednotlivé scény, i na přeskáčku a ve finále se vybírají a míchají nejlepší záběry. Náš popis je pochopitelně zjednodušující. Do nahrávacího studia nahlédneme v některém z příštích čísel.

Za pozvání, díky němuž jsme mohli představit vznik dramatických pořadů na stanici Vltava, děkujeme dramaturgovi Redakce rozhlasových her a dokumentu Českého rozhlasu 3 Vltava, panu Hynkovi Pekárkovi , který se s námi nakonec podělil o svém názoru na to, v čem spočívá podstata dramaturgie:
"Dramaturgie je kritika v praxi. Dramaturg je praktikující kritik, který především musí umět číst a odhadnout kvalitu textu či schopnosti ještě neznámého autora. Přestože toto posuzování bude vždy nutně subjektivní, musí dramaturg vycházet i z potřeb a možností rozhlasového dramatického repertoáru a brát ohled i na širokou zájmovou škálu početné a rozmanité obce rozhlasových posluchačů."
Děkujeme.