Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Berenika Kohoutová: Popu se nebojím

autor: Z webu

Berenika Kohoutová měla letos dvacet let. Tato půvabná absolventka hudebně-dramatického oboru Pražské konzervatoře na sebe upozornila především ve dvou televizních hrách - v působivém příběhu Tatínkova holčička z cyklu Soukromé pasti TV NOVA a v tv filmu ČT Rytmus v patách, inspirovaném povídkami J.Škvoreckého. Hudební fanoušci jí zase znají ze ska skupiny Discoballs. Na divadelní scéně zatím moc příležitostí neměla, ale od loňského léta ji pravidelně můžete vídat jako Minnie v muzikálu Hello Dolly! Nejnovějším projektem Bereniky je skupina Femme Plastique (na http://www.femmeplastique.com/ si můžete poslechnout několik původních písní), která se poprvé představí na koncertě na Letní scéně Vyšehrad 11. srpna 2011.

Už rok hrajete v produkci Studia Dva, muzikálu Hello Dolly. Ještě vás to baví?
Musím říct, že mě to baví čím dál tím víc, protože si to postupně sedá. A když už to má člověk zažité, tak se to hraje moc dobře.

Loni jsem s Vámi mluvila jako se studentkou Pražské konzervatoře. Už jste školu dokončila?
Ano, letos jsem odmaturovala a hned po maturitě jsem začala pracovat. Natočila jsem jednak seriál pro Českou televizi, jmenuje se to Život je ples a teď točím s Martinem Dolenským televizní film, který se jmenuje Můj vysvlečený deník. Od září budu hrát v seriálu Ulice, což je závazek na celý rok. Ale hlavně teď dělám kapelu, konečně jsme dali dohromady i webové stránky. A je před námi první koncert na Vyšehradě.

Když porovnáváte herectví a zpívání. Dá se říci, že máte některé z toho raději?
Mám ráda obojí, ale stejně - ve zpěvu jsme svým vlastním pánem. U toho herectví je mnohem těžší dělat nějaký vlastní projekt, a tak většinou člověk musí čekat, kdo ho osloví. Baví mě, že ty věci záleží na mě, na mé odpovědnosti, na mé lenosti nebo aktivitě. Protože dnes natočit CD může kdokoli, kdo se o to trošku snaží.

Můžete zavzpomínat na své hudební začátky?
Já jsem jako malá začínala v Bambini di Praga, pak jsem byla v Dismanově rozhlasovém souboru, kde jsem dostala takový herecký, ale i morální základ. Když mi bylo asi deset, hrála jsem Barunku v muzikálu Babička. Pak jsem se dostala na gymnasium Jana Nerudy s hudebním zaměřením na klasický zpěv. A pak jsem přišla na Konzervatoř.

Takže byste klidně mohla být operní zpěvačkou?
Ano, ale měla jsem velkou pauzu, protože v době studia na konzervatoři jsem začala zpívat v modernějších kapelách. Ale zrovna nedávno jsem přemýšlela o tom, že bych se k opernímu zpěvu ráda vrátila. Takže asi znovu začnu chodit na operní zpěv. Líbí se mi, že dnes už není za prototyp operní pěvkyně považována nějaká kyprá dáma, že se opera hodně modernizuje, baví mě spojení herectví s operním zpěvem.

To jsou ale asi dlouhodobější plány. Teď máte před sebou jiný hudební projekt. Donedávna jste zpívala v kapele Discoballs, ale zanedlouho uvedete svou novou kapelu Femme Plastique. Můžete o ní prozradit více?
Ten nápad vznikl ve spolupráci s Emilem Viklickým, kterými úžasně pomáhá a velmi dobře se nám spolupracuje. Na CD i na koncertech, které připravujeme, by měly být písničky namíchané z popu a jazzu. Já se popu nebojím, nejsem žádná alternativní duše, takže je to natvrdo pop říznutý jazzem.

Budete mít v repertoáru spíše převzaté nebo původní písně?
Spíše vlastní. U jazzu máme takové jazzové standardy - například budu zpívat Stardust. Je tam intro a verze, intro necháme v originále a verzi jsem přepsala na český text, aby to bylo trošku „moje“. Ale jinak to budou moje texty a hudba Emila i jiných hudebníků. Některé písničky si můžou posluchači poslechnout na našich webovkách.

To je změna – v Discoballs jste zpívala anglicky...
Teď už budu zpívat převážně česky. Mně totiž vadí, že některé kapely se za angličtinu strašně schovávají, nedokážou napsat v češtině text, tak to je anglicky. Přijde mi to líto, protože mám ráda, když je u písničky dobrý český text.

Jak jste se dala dohromady se svými hudebníky?
Hodně jsem je potkala přes Emila. Teprve pak jsem zjistila, že dva z nich - Mirek Hloucal a Tomáš Hobzek – s námi hrají v Hello Dolly. Oni všichni studovali Ježkárnu a jsou strašně šikovní.

Koncert bude venku – na Vyšehradě. Jste zvyklá zpívat venku?
My jsme pořád obráželi open-air festivaly. Přiznám se, že mě strašně baví zpívat venku. Nejsem sice proti kuřákům, ale zpívá se líp venku, kde není dusno a zakouřeno.

Ve skupině Femme Plastique zpíváte jako sólistka. Zkoušela jste někdy i duety?
Ano, na našem CD budu mít duet s Vojtou Dykem. A pak ještě jeden, ale to už nechci moc prozrazovat, ať se máte na co těšit. S Vojtou jsme natočili společně tv film Rytmus v patách a pak jsme ty písničky zpívali v La Fabrice, byli jsme s nimi i v Americe a teď se chystáme do Londýna a pak znovu do Ameriky.

1.8.2011 17:07:34 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!