Scéna.cz 

Tiken Jah Fakoly, největší hvězda současného afrického reggae

Tiken Jah Fakoly, největší hvězda současného afrického reggae, zahraje vůbec poprvé v České republice na letošním festivalu Colours of Ostrava. Zpěvák z Pobřeží slonoviny patří zároveň k největším hudebním rebelům, který kritizuje politické a sociální poměry v Africe.
„Reggae je jen hudba a ta vám život prý nezmění. Já si myslím, že byste tomu neměli věřit,“ sděluje Tiken Jah Fakoly Afričanům. Mládeží zbožňovaný zpěvák nenabádá k násilné revoluci, úplně stačí, když vybroušenými písněmi dokáže dosáhnout na dřeň afrických témat dneška. „Něco není v pořádku. Afrika je jedním z nejbohatších kontinentů, ale lidé, kteří tu žijí, patří nejchudších obyvatelům světa, krize je tu považována za způsob života. To je podle mne problém.“

Je příznačné, že obrovské hudební úspěchy u Fakolyho vyvažují společenská ocenění: za názorovou neústupnost a odvahu kritizovat politickou korupci se v roce 2008 stal prvním nositelem Freemuse Awards, ceny udělované dánskou organizací mapující porušování lidských práv v hudební oblasti. V Africe plní tisícové stadiony a náklady jeho desítek alb dosahují neuvěřitelných čísel; dobyl také Evropu, Spojené státy a ve Francii se stal nejprodávanějším africkým reggae zpěvákem.
Tiken Jah Fakoly se narodil do griotské rodiny jako Doumbia Moussa Fakoly v roce 1968 v Pobřeží slonoviny, předurčený k šíření zpráv a poselství. Od mládí, kdy propadl reggae, již ale působí pod jménem Tiken Jah. Alergie na nepravosti a politiky stály za tím, že pro své názory a úderné reggae skladby musel z rodné země kdysi utéct, nežádoucí osobou se za vlády presidenta Wadeho stal také v Senegalu a dnes proto žije v Mali, i když po změně poměrů se do Pobřeží slonoviny pravidelně vrací. Značnou část výdělku tu věnuje na charitu, především na stavbu škol.
Na posledním albu African Revolution (2011) dostál nejen své pověsti „pozitivního revolucionáře“, to když se zaměřil na potřebu nutného vzdělání: „Děti, jděte do škol. Naší revolucí je vzdělání. Afrika spí a čeká, až ji její děti probudí.“ V Bamako a legendárním kingstonském studiu Tuff Gong jako nikdo před ním propojil bluesování malijských griotů prozvoněné strunami afrických harf, louten a dřevěného balafonu s houpavou melodičností reggae a tvrdou rytmikou původních Marleyho souputníků. A naplnil přitom poslání zavražděného alžírského zpěváka Lounese Matoubeho, kterého se Fakoly pořád drží: „Ti, kdo vědí o špatnostech a nechají si to pro sebe, považuji za lumpy. Když něco takového víte, měli byste to říct nahlas.“