Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Esther Mertová nejen o rodinných kořenech a uměleckých výzvách

autor: archiv divadla

Městské divadlo Brno v této sezóně slaví dvacetileté výročí otevření Hudební scény. Minulou sezonu uvedlo obnovenou premiéru scénického oratoria BASTARD autorů Zdenka Merty a Stanislava Moši, kde postavu Markéty ztvárnila Esther Mertová, za kterou byla nominována redakcí i-divadlo.cz na nejlepší ženský herecký výkon v kategorii muzikál. Esther je s tímto divadlem spjatá od dětství, a to díky svým rodičům, Zdenkovi Mertovi a Zoře Jandové.

Do angažmá vstoupila po úspěšném konkurzu v sezoně 2021/22. V titulech MEDICUS hraje Mary Cullenovou, za kterou získala širší nominaci na Cenu Thalie, v THE ADDAMS FAMILY exceluje jako Wednesday Addams, ale také ji můžeme vidět třeba v inscenaci SÁM NA DVA ŠÉFY. V sobotu 25. ledna 2025 se uskuteční premiéra muzikálu POHÁDKA O ŽIVÉ VODĚ (autoři Zdeněk Merta a Stanislav Moša - pozn. red.).
Esther během našeho rozhovoru odhalila, že když je někde v klidu, tak se prý nikam netlačí. “Já jsem taková ta kočka domácí - když jsem někde spokojená, tak se nikam necpu. Jen se oproti kočce ještě snažím dělat všechno proto, aby byli spokojeni i ostatní.“ Toto její vyznání krásně ilustruje její osobnost, ale také poskytuje unikátní pohled na její přístup k práci a životu. Rozhovor se dotýká nejen její kariéry, ale i jejího gymnaziálního života na Dobříši, účinkování matky Zory Jandové v inscenaci HAMLET, režie Miroslav Macháček, a inspirace od jejího otce Zdenka Merty. Nenechte si ujít další detaily, které jsme probrali.

V dubnu 2024 se uskutečnila obnovená premiéra oratoria BASTARD, kde ztvárňujete postavu Markétky. Pojďme k vašim začátkům v tomto divadle. Poprvé jste na jevišti Městského divadla Brno účinkovala coby čtyřletá v muzikálu SEN SVATOJÁNSKÝCH NOCÍ (1993), což je druhé dílo Zdenka Merty a Stanislava Moši, ale…
… původní premiéru “Snů” jsem teda nestihla, protože jsem se ještě nenarodila a ani jsem zatím nebyla vůbec v plánu. Byla jsem obsazena až později v roce 2005, když se muzikál znovu nasazoval.

Zodpovědně můžeme říci, že vám roli v tomto muzikálu na tělo nenapsal, že?
(Smích) Rozhodně ne, jak říkám, nebyla jsem ještě na světě.

Pojďme se vrátit k Bastardovi. Jaké máte pocity z tohoto scénického oratoria teď, když v něm sama účinkujete?
O svém tátovi vždycky říkám – a o Standovi si to jen netroufám říct nahlas (Mošovi, autor textu – pozn. red.) – že je naprosto geniální blázen, a myslím to v tom nejlepším slova smyslu. Když oba Bastarda tvořili, bylo jim kolem čtyřiceti. To je na tak skvěle složité oratorium hrozně málo let. Je to představení, které nemusí oslovit každého, a pokud mu člověk neporozumí (to ovšem není špatně), může se v něm snadno ztratit... ale já si k němu svou cestu našla.

… v podstatě se jedná o biblický příběh – Duch Svatý a Satan, nástrahy Krista. Bastard je o putování člověka, který by měl odolat svodům a zlu. Vaše postava Markéty zosobňuje na této cestě čistotu v duši každého.
Počáteční zkoušení bylo komplikované. Hodně jsem přemýšlela o tom, jak předat svou pomyslnou čistotu a věrnost Bastardovi, aby to cítil. A aby tato energie doputovala i k divákům. Trvalo mi to dlouho a přiznám se, že si nejsem úplně jistá, jak a jestli se mi to podařilo. V mnohém mi ale poradil režisér Petr Gazdík. Na jevišti dominuje spousta tmavých okamžiků, a do toho vstupuje Markétka, rozzářená láskou a nadějí. Přináší světlo. Překonat tuto temnotu mi (nejen na jevišti) pomáhají i ostatní. Snad jsme nakonec dosáhli toho správného cíle.

Velkou oporu máte v postavě Ducha Svatého (Jan Apolenář). Ten podobně jako vy představuje ryzí čistotu, že?
Ano, i když se na jevišti často nepotkáme. Divák by měl pochopit, že nikdo z nás není sám, a že pokud máme víru – úplně v cokoli, máme v ní právě i tu oporu. To jsou silné okamžiky.

Muzikály a další hudební díla na Hudební scéně jsou doprovázena živým orchestrem, v jehož čele stojí dirigent. Bastarda hudebně nastudoval Tony Marko, bandleader, který zároveň hraje na hudební nástroj. Může zpěvákům dávat nástupy?
Má toho hodně. Kromě řízení orchestru a kontrolování různých zvuků musí zvládat i zapínání a vypínání dalších jiných „tlačítek“, což je náročné. Občas nám nástupy skutečně dá, ale v jeho kostýmu na té malé obrazovce někdy není skoro vidět. Člověk tak především spíš spoléhá sám na sebe a na vzájemné napojení spolu s kapelou. (Orchestr není vždy v orchestřišti a dirigent v jeho čele, jako při operních produkcích. V případě muzikálů je například za horizontem jeviště, u Bastarda v úrovni balkonu u levého portálu – pozn. red.)

Kromě 'Bastarda' jste měla možnost seznámit se i s dalšími díly Zdeňka Merty. Existují mezi nimi nějaké, které vám jsou obzvlášť blízké?
Přiznám se, že některé další muzikály od táty a Standy jsou mi bližší. Například BABYLON nebo SVĚT PLNÝ ANDĚLŮ. V těchto dílech je cítit tátova duše a jeho typické motivy jsou všudypřítomné. Rukopis je jasně rozpoznatelný, stejně jako Standovo libreto. Mám oblíbené písně, které mohu poslouchat stále dokola a doteď mě neomrzely. A navíc se tím vždycky aspoň na chvíli vrátím zpět do dětství. Nebo je pro mě srdcovou záležitostí i NAHÁ MÚZA, kterou táta napsal spolu s maminkou.

Pojďme k činohře. Vy jste hrála Julii v ROMEOVI A JULII na Biskupském dvoře v Brně. Osobně jsem zažil vaši mámu, Zoru Jandovou, jako Ofélii v HAMLETOVI ve Smetanově divadle v roce 1982 (režie Miroslav Macháček). To jsou zajímavé shakespearovské křižovatky, nemyslíte?
Maminka se tím vždy dojímá. A je hlavně ráda, když se na jevišti potkáme spolu. To se nám poštěstilo už pětkrát, naposledy to bylo právě v Bastardovi (Zora hraje roli Žebračky - pozn. red.). Díky tomuto představení jsem zase mohla být častěji se svými rodiči, protože během zkoušení trávili v Brně hodně času.

S mámou vás mimo jiné pojí podobná barva hlasu, že?
To rozhodně, a vnímám to jako velkou výhodu. Jsem na to hrdá a ráda se ve zpěvu stále zlepšuju, abych jednou dosáhla toho, co máma. Alespoň z malinké části. To ale ještě dlouhou chvíli potrvá.

Ke zpěvu jste byla vedena odmalička. Předpokládám, že vás oba rodiče berou jako rovnocennou partnerku?
Já doufám, že pomalu ano. Oba se mi snaží předat co nejvíce jejich zkušeností, a protože mě samozřejmě znají a mají mě hodně naposlouchanou, tak nám to spolu docela jde. A když se k nám sem tam přidá i moje sestra (nebo i další rodinní příslušníci), tak jsme výborná Kelly Family.

Máte ještě hlasového lektora?
Ne, nemám. Pomohly mi hodiny zpěvu na konzervatoři, ale nejlepší je stejně vždy až praxe. Většinou se snažím zjišťovat sama, jak a co funguje i co se týče techniky, protože znám svoje hlasivky nejlépe (teda spolu s panem primářem Havlíkem na ORL). A pokud to nefunguje, což zjistím taky dost rychle, tak hned prosím o radu zkušenější.

Pustí vás někdy táta do své skladatelské dílny? Slyšíte jeho skladby jako první?
Když jste u nás doma, tak to opravdu nejde neslyšet. Jakmile táta skládá, rozléhá se to celým domovem – jako malá jsem to milovala, nejlépe se při tom totiž v noci usínalo. Táta má ve zvyku nám nové věci často nahrávat na CD, abychom si je s mamkou mohly pustit třeba v autě. Očekává náš názor, na nás totiž hodně dá. Nějak jsme na sebe napojení. Ale jelikož jsem teď častěji v Brně než doma, tak už mě ten prvotní tvůrčí proces bohužel míjí.

Měl jsem to štěstí, že jsme dělali tátovu skladbu AVE MARIA. Musím přiznat, že některé pasáže byly hodně obtížné, ale ve výsledku působivé.
Většina lidí to potvrzuje. Táta něco nahodí, po chvíli zní skladba úplně jinak než na začátku, taky během toho pro jistotu změní pětkrát rytmus, a to nejlépe co nejkomplikovanějším způsobem, protože proč si to dělat lehké, že jo... A kdo se v tom má občas vyznat... Ale ten výsledek je skvělý. Ovšem abych mu nekřivdila, umí skládat i „prostě a jednoduše“, a to se stejným úspěchem.

Na svém repertoáru máte i muzikály od jiných autorů – Sněhurka a já, Medicus nebo Addamsova rodina… Jak se v těch rolích cítíte?
Medicus byl upřímnou zkouškou, měla jsem strach, jak to všechno zvládnu. Je to opravdu těžká role (Mary Cullenové, křesťanky – pozn. red.), ale věřím, že se to podařilo bez ostudy. Pro mě tímto představením trochu nastal životní, pěvecký i herecký zlom. Zmíněný Bastard není běžný muzikál – je to oratorium. Tady se muselo korepetovat hodně detailně a vědomě. Každá nenadálá změna (například tónu) může okamžitě narušit celou skladbu. Ale tato pečlivost všech, kteří se na Bastardovi podíleli, přinesla ovoce, slýchávám od diváků krásné ohlasy.

Co vy a dívčí hrdinky, Sněhurka a já to je Sára nebo v The Addams Family představujete Wednesday Addamsovou.
Takové role ke mně přicházejí, ale vnitřně si je moc nepřipouštím. Většinou ustupuju, jsem flegmatik a nemám potřebu být středem pozornosti. Natož být přímo hrdinkou. Tou určitě nejsem. Tyhle postavy jsou oproti mně mnohem výraznější a někdy až rebelské. Ale baví mě je hrát, protože mě to nutí chovat se jinak, než jsem ve skutečnosti zvyklá, a objevovat v sobě své (možná) trochu jiné já.

Kořeny Vašeho dětství sahají do Mníšku pod Brdy, obklopeného brdskými lesy, do toho takřka rodinné gymnázium na Dobříši. Nedaleko Strž, kde tvořil Karel Čapek, že?
Je tomu tak. Vždycky, když přijedu domů, se hlavně těším na procházku k rybníkům nebo do lesa...a jen tak existuju.

Nakonec jste zakotvila v Brně. V divadle asi máte z dětství tetičky a strýčky, nebo se pletu?
(Smích). Brno je pro mě už od dětství druhým domovem. Jak říkáte, takové tety a strejdy tady skutečně mám, díky nimž jsem se u nás v divadle vždycky cítila příjemně. A stále cítím. Ze začátku jsem měla velké obavy, jak mě kolegové přijmou - bála jsem se, aby si někdo nemyslel, že jsem dostala angažmá jen kvůli mým rodičům, což není pravda. Nebyla to lehká cesta, ale hlavní je, že to diváci i kolegové snad pochopili. V divadle je důležitý talent, povaha, píle a chuť – bez těchto (a mnoho dalších) vlastností a rysů je vám nějaké jméno k ničemu.

V Městském divadle Brno hrajete v muzikálech i činohře. Jak tyto obory vnímáte?
To je velmi těžké specifikovat. Mám vystudovaný muzikál, v MdB jsem součástí činoherního souboru. Stále se v obou odvětvích vzdělávám a posouvám. Hudba a zpěv mi jsou však bližší, protože jsou pro mě silnějším nástrojem pro vyjádření emocí. Cítím, že mi zpěv umožňuje se do hloubky postavy dostat lépe a snadněji tak vyjádřit, co mám na srdci. Ale na druhou stranu, snažím se nedělat mezi žánry velké rozdíly, abych si tím omylem sama v sobě nezavřela dveře. Muzikál má svou specifickou sílu a činohra rozhodně také.

Městské divadlo Brno má své publikum. Jeho přízeň podle mě vyvěrá z celkové atmosféry mezi všemi, co zde tvoří, ať jsou to umělci nebo technické zázemí. Jaká je podle vás zdejší atmosféra a soužití s kolegy?
Vyjádřil jste to přesně. Pokud bychom si navzájem nedůvěřovali a nepomáhali bychom si, narušovalo by to kolektiv a výsledek by byl určitě horší. Je tu velmi silná atmosféra vzájemného porozumění a souznění. Všichni se zde snažíme, aby se nic nepokazilo, a to opravdu nemluvím jen o lidech v uměleckých profesích. Městské divadlo Brno je zkrátka místo, kde se cítím v bezpečí.

Můžeme prozradit, že občas vystupujete v rámci rodinných koncertů (Zdenek Merta, Zora Jandová a Esther Mertová) Máte už možnost se podílet na dramaturgii rodinného koncertu?
V poslední době už mám větší možnost prosadit si i svůj názor (Smích.). Rodiče mě v tom podporují, ale nechci do toho zasahovat příliš, když jejich systémy fungují. Táta obvykle zařizuje vše podstatné, navrhuje formu, ale není typ, který by něco přehnaně řešil, máma má větší cit ohledně pořadí jednotlivých písní a taky říká, že se to všechno vždycky zvládne a nějak to prostě dopadne. A já jsem vždy v klidu a uklidňuju toho, který to zrovna potřebuje.

Co vás čeká v novém roce?
Nikdy úplně přesně nevím, co mi nový rok nebo nová sezóna přinese. Teď na konci ledna premiérujeme rodinný muzikál POHÁDKA O ŽIVÉ VODĚ (autoři Zdenek Merta a Stanislav Moša – pozn. redakce) a pak už se nechám zase jen překvapit. Každopádně, moc se těším na nové výzvy.

www.mdb.cz

20.1.2025 11:01:38 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

TIP!