Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Rudy Linka: Jazz je skutečně celá životní filozofie.

autor: Z webu

Premiérový 1. ročník hudebního festivalu Bohemia Jazz Fest se uskutečnil ve dnech 13. - 15. července 2006 na Staroměstském náměstí v Praze, na Velkém náměstí v Prachaticích a v Českých Budějovicích na náměstí Přemysla Otakara II, vždy od 16:00 hodin. V rámci tohoto festivalu vystoupil kytarista Rudy Linka, patřící bezesporu ke světové jazzové špičce, se narodil roku 1960 v Praze. Ve svých devatenácti letech emigroval z tehdejšího Československa do Švédska, kde se oženil. Od roku 1985 žije se svou ženou ve Spojených státech. Časopis Downbeat ve své anketě jej zařadil mezi deset nejlepších jazzových kytaristů světa.
Rudy Linka studoval na pražské konzervatoři u Karla Velebného, klasickou kytaru a kompozici ve Stockholmu a získal stipendium na prestižní Berklee College v Bostonu, kde studoval u Jimiho Halla a Johna Abercrombieho. Pro hudbu Linkova tria, které patří v současnosti k nejlepším na newyorské jazzové scéně, je příznačná absolutní muzikantská sehranost a mistrovský cit pro pohyb na tenkých hranicích jednotlivých žánrů od čistého jazzu přes blues, folk, latinu až k energickému funku a pulsujícímu junglu.

Jak jsi přišel na nápad zorganizovat jazzový festival v Čechách, navíc venku na náměstích?
Tahle myšlenka se rodila a vyvíjela velice dlouho. Na začátku devadesátých let se mě začali lidi ptát, jestli se také jako mnozí vrátím do Čech. Už tehdy jsem věděl, že to neudělám. Můj život je již pevně spojený s New Yorkem. Mám tu svou rodinu, milovanou ženu a dceru, která se zde narodila, našeho psa.
Pak šel ale čas a já dostal možnost koupit chalupu v jižních Čechách, nedaleko Prachatic. Chalupa si žádala velké opravy, a já začal jezdit do Čech častěji. Když jsem poprvé uviděl nádherné prachatické náměstí, řekl jsem si, že by bylo fajn tady udělat jazzový festival. Takový, na kterých tak často hráváme v Itálii. Nadchla mě myšlenka přenést tu skvělou atmosféru z italských náměstí, která jsou pravidelnými dějišti hudebních festivalů, na jih Čech. Další shody náhod a hlavně dobří a „zapálení“ lidé dovedli mou myšlenku jazzového festivalu až do současné podoby, a tak se 1. ročník Bohemia Jazz Festu uskutečnil v polovině letošního července.

Kolik ti bylo, když jsi odešel z Československa?
Bylo mi devatenáct let, když jsem odcházel. S odstupem času vidím, jaký vliv na odchod měl můj tehdejší věk. Všechno je tak nějak jednodušší, když je člověk mladý. Neuměl jsem švédsky, neuměl jsem si uvařit, ale nic z toho pro mě nebyl problém. Musel jsem zvládnout všechno, abych „přežil“, ale hlavně jsem byl mladý a všechno šlo snáz. Vzpomínám, jak jsem přijel do Spojených států. To mi bylo pětadvacet, a už jsem cítil, že je pro mě o něco těžší učit se anglicky.

Jaké byly tvé začátky v emigraci?
Jak jsem řekl, vzhledem k věku pro mě odchod do Švédska nebyl tak složitý. Odcházel jsem sám a se svou rodinou, která tam již žila, jsem se moc nestýkal. Bydlel jsem u kamaráda ve Stockholmu. Téměř záhy jsem také potkal svou budoucí ženou, se kterou jsme spolu dodnes. Ve Stockholmu jsme žili 6 let. Pak jsme odešli do Ameriky studovat. Já muziku a moje žena film.

Už přes dvacet let žiješ na newyorském Manhattanu. Jaké to je pro kluka z Prahy?
V Praze jsme bydleli v Biskupské ulici, to je kousek od Bílé Labuti, v centru. Pak Stockholm, New York, takže já jsem vlastně vždycky žil ve městě, jsem asi takový městský člověk. Když jsem ale přišel do New Yorku, pochopil jsem, že je úplně jiný než ostatní města. Má něco, o čem všichni, kdo zde byli, mluví. Cítíte to, už když se blížíte vlakem nebo autobusem. Máte tu pocit, že se kolem vás neustále něco děje. Je to taková energie, že dokonce někteří turisté v hotelech nemohou spát. Na druhou stranu musím říct, že ten přechod z Biskupské ulice u Petrského náměstí v Praze na 62. avenue není až tak dramatický, jak by se zdálo. Část Manhattanu, ve které bydlíme, se skládá z malých čtvrtí - bloků, kde se všichni znají. Rozhodně tu nemá člověk pocit anonymity, jak si asi hodně lidí myslí.

Co pro tebe v tvém životě znamená hudba? Konkrétně jazz?
Jazz pro mne není jenom hudba. Jazz je skutečně celá životní filozofie. Dal mi toho v životě velmi mnoho. Například mě spojil s lidmi. Já jsem se nikdy po odchodu z Československa necítil sám. Vždycky jsem kolem sebe měl kamarády muzikanty, lidi, se kterými cítíš, že máte něco společného. A vůbec nevadí, že neumíš švédsky, anglicky - rozumíte si! Pro mě bylo něco úžasného potkávat ty lidi, které už jsem znal z dřívější doby díky jejich nahrávkám.
Nejsilnější dojem a zároveň asi pro mne nejdůležitější věc doposud je, že jsem osobně poznal lidi, jejichž hudbu jsem obdivoval a mohl zjistit, že jsou to skvělí lidé. Možná, že to, jakými jsou lidmi, je pro mne ještě důležitější než to, jak hrají. Došlo to u mě tak daleko, že když se mi nelíbí, jak někdo hraje, vím, že to nebude člověk, se kterým budu cítit to napojení, že to nebude takový pohodář.
Hudba je neskutečná psychologie. Je oknem do duše. Pro mě je hraní něco jako pro druhé lidi například jóga. Kdybych měl být někde na dovolené a třeba jen dva dny nehrát, nebudu schopen se soustředit, nic neudělám. Pro mě není každodenní cvičení nějakou řeholí, ale časem, kdy jsem sám se sebou, v tichu a můžu se soustředit na ty miniaturní záležitosti, které jsou v životě podstatné. Hraní pro mě znamená vyčistit si mozek. Potřebuji hrát sám pro sebe. Samozřejmě, že je fajn, že lidi chodí na má vystoupení, poslouchají a kupují mé desky, jsem na podiu se skvělými muzikanty, ale já bych tu hudbu dělal, i kdyby tohle všechno nebylo.

17.7.2006 01:07:21 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!