Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Jaromír Honzák: Jedním ze znaků jazzu byla vždy schopnost reagovat na podněty přítomnosti.

autor: Z webu

Skladatel a kontrabasista Jaromír Honzák je dlouhodobě jedním z čelných představitelů české jazzové scény a často spolupracuje též se zahraničími hudebníky. Výsledky jeho autorské tvorby jsou vždy netrpělivě očekávány a jsou vždy událostí. Právě vydává album - A Question To All Your Answers.

Od vydání posledního alba Present Past uplynuly čtyři roky, což se někomu může zdát jako poměrně dlouhá doba. Je to proto, že nasbírat silný původní materiál trvá delší čas?
Přesně řečeno mě osobně trvá dlouhou dobu nasbírat jakýkoli materiál, natož silný...

V čem je CD A Question To All Your Answers jiné než Present Past? Anebo je lze brát jako volné pokračování?
Je trochu zvukově střídmější – základní sestava je kvartet oproti dřívějšímu kvintetu. Absence saxofonu činí výsledný zvuk komornější a snad i trochu kompaktnější, alespoň doufám. V určitém smyslu to pokračování určitě je – v hledání hudebního tvaru, zvuku, který někde jakoby existuje ve své ideální podobě a člověk se jej snaží uchopit a zhmotnit.

Určitá kontinuita zůstává v podobě opětovné účasti pianisty Michala Tokaje a bubeníka Lukasze Zyty z Polska. Jsou v něčem jiní než jejich čeští kolegové?
S Michalem a Lukaszem hrajeme pravidelně nějakých 5 – 6 let, možná o něco déle. Když říkám pravidelně, netýká se to četnosti našich vystoupení, ale právě té kontinuity. Oni jsou nedílnou součástí hudby na obou CD, jejími spolutvůrci. S jinými hráči by to byla jiná hudba. A já jsem měl chuť udělat ten další krůček právě s nimi, protože vnášejí do mých skladeb něco, o čem nemusíme mluvit a na co se vždy těším.

Výběr kytaristy, tentokrát domácího Davida Dorůžky není překvapivý, spolupracovali jste ještě před jeho americkými studiemi a pak během následného pařížského pobytu. Co je pro jeho chápání hudby a hru typické?
David je ve svém věku nesmírně vyzrálý a osobitý hráč. Fascinuje mě na něm kromě mnoha dalších věcí jeho schopnost vcítit se do různých stylů a pojetí jazzu a vnést do hudby to pravé, co ji povznese. Zároveň vytváří svou vlastní, velmi osobitou a specifickou hudbu.

Natáčeli jste v Polsku. Kde to bylo? Jsou tamní zvukoví mistři zkušenější? Anebo co k tomu vedlo?
Točili jsme ve studiu Tokarnia (kovárna), kousek za Varšavou. Studio mi doporučil Lukasz Zyta. U nás jsem totiž nemohl najít vhodné studio s kvalitním pianem. Z tohoto důvodu jsme nenatáčeli v mém jinak oblíbeném studiu ve Zlíně, kde vzniklo předchozí CD, se kterým jsem byl zvukově velmi spokojen. Na něm ovšem hraje Michal většinu skladeb na Fender Rhodes, zatímco pro hudbu na novém CD jsem chtěl co nejlepší akustické piano.
Tokarnia je takové domácí studio v suterénu rodinné vilky, majitelem a zvukovým mistrem v jedné osobě je jazzový pianista Jan Smoczynski. Tím, že nás nahrával jazzový muzikant, odpadla spousta vysvětlování a nedorozumění. K dispozici jsme měli skvělé křídlo Yamaha. Na míchání a mastering jsem se vrátil do Zlína, do „V“ studia Ivo Viktorína a Petra Vavříka.

Skladby na CD jsou úplné novinky, nebo už jste některé z nich prověřovali při koncertech?
Část nového repertoáru jsme si zahráli na koncertech asi půl roku před natáčením, zbytek dohromady poprvé až ve studiu.

Je u tebe delší dobu znát příklon k evropské hudbě, jak vážné, tak i jazzové. Přicházejí ale ještě i nějaké podněty z USA?
Je pravda, že na mých albech se hudba postupně vzdaluje jazzové tradici. Na prvním albu se jí ještě pár skladeb přibližuje, ale postupně jsou slyšitelnější jiné vlivy. Je to asi přirozené, člověk se jednak vrací ke svým vlastním kořenům, nikoli ke kořenům nějakého stylu, a zároveň jej ovlivňuje svět kolem. Myslím ale, že jedním ze znaků jazzu byla vždy schopnost reagovat na podněty přítomnosti a vyjadřovat ducha doby. Takže vzdalovat se jazzové tradici neznamená vzdalovat se jazzovému duchu.

8.10.2007 02:10:29 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!