Scéna.cz 

Zdeněk Mácal znovu společně s Alexandrem Toradze

Pro svůj první abonentní koncert v nové sezoně si Zdeněk Mácal jako sólistu znovu pozval původem gruzínského klavíristu Alexandra Toradze. Ten v Praze zazářil již v minulé sezoně. Koncerty České filharmonie se Zdeňkem Mácalem a Alexandrem Toradze 14. a 15. října 2004 zahajují abonentní řady E, F., nastává tak poslední možnost zakoupení abonmá, v prodeji zůstává už jen abonentní cykly C, D jejichž první koncerty se uskuteční 4. a 5. listopadu.
Zdeněk Mácal k opakovanému angažmá poznamenává: „Alexandr Toradze je vynikající umělec a můj přítel. Byl také jedním z prvních sólistů, které jsem měl možnost si pozvat jako šéfdirigent České filharmonie. Pochopitelně mám velkou radost z jeho úspěchu před náročným pražským publikem. Ačkoliv jeho talent se neomezuje pouze na ruskou literaturu, jeho doménou jsou skladby Sergeje Prokofjeva, Petra Iljiče Čajkovského a Sergeje Rachmaninova. Prokofjevův koncert č. 1 pro klavír a orchestr je ostatně také na programu našeho nadcházejícího koncertu“.

Klavírista Alexander Toradze žije od roku 1983 ve Spojených státech. Původem je Gruzínec pocházející z Tbilisi. Studoval na Čajkovského konzervatoři v Moskvě. Na Západě získal postupně renomé mezinárodně uznávaného představitele své generace. Od roku 1991 je profesorem na univerzitě v Indianě, kde založil multinárodnostní Toradze Piano Studio, dnes vysoce oceňované experimentální středisko. Jeho členové vystupují v ansámblové hře ve významných světových centrech. Toradze sám účinkoval sólově i s nejlepšími orchestry na pódiích v USA, v Petrohradě, Paříži, Izraeli, Londýně, Tokiu či v Salcburku. K velkým úspěchům poslední doby patří triumfální debut ve Stravinského Klavírním koncertu s Berlínskými filharmoniky. Zdeněk Mácal mu slíbil vzít ho do Prahy jako svého prvního sólistu po jmenování šéfdirigentem České filharmonie a slib splnil. Toradze natočil také s Valerijem Gergijevem a orchestrem Mariinského divadla pro značku Philips všech pět Prokofjevových klavírních koncertů. Třetí z nich získal v magazínu International Piano Quarterly v konkurenci více než sedmdesáti snímků označení jako historicky nejlepší nahrávka této skladby.