Scéna.cz 

Kdo stvořil Golema?

Na tuhle otázku zná odpověď kdekdo – přece rabi Löw. O tom, že to není tak jednoznačné, se můžete přesvědčit na výstavě Cesta života v Císařské konírně Pražského hradu, věnované 400. výročí úmrtí této nejslavnější postavy pražského ghetta, v legendách a románech opředené záhadami a tajemstvím a proměněné v komerční předmět turistického průmyslu podobně jako Kafka, vrchního rabína pražské židovské obce, renezančního učence, Jehudy Liva ben Becalel, známého jako rabi Löw a Maharal (náš učitel, náš pán), který zemřel v Praze 17.září 1609 a je pochován na starém židovském hřbitově.

Koncepci výstavy inspiroval rozpor mezi skutečnou historickou osobností a jejím obrazem v literatuře, výtvarném a dramatickém umění a ve filmu. Na jedné straně (doslova) představuje expozice Maharalův život a židovské tradice, na druhé Maharalův odkaz a původ legend spojených s jeho jménem.

Předpokládá se, že se Maharal narodil někdy kolem roku 1525 v Poznani v rodině pocházející z Prahy, někdy s uvádí také německý Worms, jejíž příslušníci byli významní rabíni a učenci. V letech 1553 – 1573 se stal moravským zemským rabínem v Mikulově, pak odešel do Prahy, kde založil ješivu – školu pro studium talmudu zvanou Klaus (na místě dnešní Klausové synagogy), v níž působil jako rektor. Dvakrát zastával funkci vrchního rabína v rodné Poznani do doby, než byl zvolen v roce 1596 vrchním pražským rabínem a od roku 1597 vrchním rabínem v Království českém. Proslul už za svého života velkou učeností, řečnickým talentem a v ghettu představoval morální a náboženskou autoritu. Sepsal filozofické rozbory a komentáře k Tóře a k dílům významných židovských vzdělanců, v nichž hájil víru argumenty vytvořenými podle filozofických systémů a kde se projevuje jako novoplatonik. Devět Maharalových nejdůležitějších děl je uvedeno na jeho náhrobním kameni a jedno z nich dalo i jméno výstavě - Derek Chaim - Cesta života – komentář k traktátu Avoth z Mišny. Gevurot ha-šem – Mocné činy Boží - výklad o odchodu Izraelitů z Egypta a o svátku Pesach jsou zde ve dvou exemplářích jako tištěná kniha a rukopis.

Zachovaly se sbírky kázání a responsa - odpovědi na dotazy židovských obcí náboženskoprávní povahy – např. responsum Maharalova žáka o postavení žen opuštěných manželem s mistrovým komentářem z roku 1594. Pozoruhodné jsou jeho progresivní názory na výchovu, které předznamenávají pedagogiku Komenského a názory na postavení národů, z kterých vycházel sionismus.

Maharal se zasloužil se také o mnoho dobročinných spolků a sepsal stanovy Pohřebního bratrstva Chewra kadiša, které se staralo o staré, nemocné a zemřelé a o charitu všeobecně a jehož čestnými členy mohli být jen morální a vzdělaní lidé.

Zájem o přírodní vědy, astronomii a astrologii jej přivedl do kontaktu s Tycho de Brahem (v Praze 1596 – 1601), s židovským matematikem, astronomem a historikem Davidem Gansem (působil jako asistent Jana Keplera a pro Tycha de Brahe přeložil do němčiny alfonsinské tabulky) a patrně také se samotným císařem Rudolfem II. V Gansově proslulé kronice Cemach David je zaznamenána zpráva o tom, že 23. února 1592 pozval Rudolf II. Maharala do paláce na Pražském hradě, kde s ním vedl rozmluvu o zemi a vesmíru, jejíž obsah měl však podle císařova přání zůstat utajen. Tento moment a další okolnosti, z Maharalova života, o kterých nebylo nic zaznamenáno, se možná staly zárodkem, z kterého se rozrostl košatý strom legend, z nichž nejméně dvě mají své historické oprávnění – přísný zákaz vstupovat na půdu Staronové synagogy, kde měly být zbytky golema uchovány a 92. žalm, který se ve Staronové synagoze o šabatu zpívá dvakrát.

Nejznámější z pověstí se týká golema. Slovo golem má různé významy. Může znamenat neúplnost, nedokonalost, ale také blázna, sluhu, člověkem oživenou sochu a je zmiňováno už v Bibli. Zkazky o pokusech nápodoby božského díla pocházejí ze středověku, později prý v chasidských osadách v Polsku měli někteří rabíni schopnost golema vytvořit. Golem byl oživen nápisem EMET- pravda na čele. Když se stal nezvladatelným, vymazalo se E a slovo MET znamenalo mrtvý – golem se rozpadl v hromadu hlíny. Tuto legendu zapsal i Jakob Grimm v roce 1808. S pražským Maharalem začal být golem ovšem spojován daleko později. Do povědomí se dostaly pověsti o Maharalovi a golemovi až v roce 1847, kdy vyšly v Praze německy židovské Příběhy – Sippurim. V roce 1909 se toto téma objevuje v hebrejské sbírce Judla Rosenberga Niflaot ha-Maharal – Zázračné činy Maharala. Do svých Starých pověstí českých je zařadil také Alois Jirásek (1894) a Adolf Wenig do Věnce pražských pověstí (1908). Největšího rozšíření ale dosáhly během 20. století, kdy vznikla řada literárních děl - v roce 1915 asi nejslavnější Golem Gustava Meyrinka a v roce 1920 Der Prager Golem židovského spisovatele Chajima Blocha. Z celé řady dalších pro zajímavost - Jorge Luis Borges napsal v roce 1958 báseň Golem.

První zobrazení pochází od Mikoláše Alše, expresionistickými grafikami zpopularizoval golema pražský rodák Hugo Steiner-Prag a od roku 1910 shlíží na kolemjdoucí z nároží pražského magistrátu známá socha rabiho Löwa od Ladislava Šalouna.

Golema hráli v roce 1930 Voskovec s Werichem v Osvobozeném divadle, golem vystupoval v hororech Paula Wegenera (1914, 1917, 1920), ve filmu Juliana Duviviéra (1936) a v proslaveném Císařově pekaři a Pekařově císaři z roku 1951 od Martina Friče. Ukázky z těchto filmových děl jsou promítány na závěr prohlídkového okruhu.

Výstava je patrně v duchu židovské tradice založena na slově. Převažují psané dokumenty a obsáhlé komentáře na panelech vedle vitrín, které návštěvníky velmi důkladně informují o životě Maharala, o vývoji židovské obce a prostředí na rudolfínském dvoře. K zajímavým předmětům patří vzácné tisky z Židovského muzea, unikátní listina ze Státního archívu ve Vídni s podpisem Maharala, stolní zvonek Rudolfa II. ulitý podle předpisů kabaly ze sedmi kovů zapůjčený z vídeňského Kunsthistorisches Museum, stříbrný pohár podle tradice z majetku Maharala, synagogální textilie – např. prapor, opona a plášť finančníka a mecenáše židovské obce Mordechaje Maisla, vyobrazení ghetta a golema na četných grafikách a obrazech, ghetto na trojrozměrném Langweilovu modelu Prahy z Muzea hlavního města Prahy a mnohé další.

Tato velmi informativní, z hlediska architektonického řešení ovšem poněkud ponurá výstava probíhá v Císařské konírně Pražského hradu do 8. listopadu tohoto roku.